Miřenka v Pragovce a v New Yorku

Výrazná představitelka fyzického divadla Miřenka Čechová do aktuální sezony přichází nejen s novou, do velkého prostoru vrženou performancí !O! Family Therapy na téma šílenství a psychické nemoci z perspektivy umění jako diagnózy, ale i s knižním debutem. Fiktivní literárně­-fotograficko­-komiksový do­kument Miss AmeriKa navazuje na její stejnojmenný projekt uvedený na scéně divadla Akropolis ve spolupráci s hudebníkem Martinem Tvrdým.

Performativní projekt !O!, jehož pracovní název zní Family Therapy, „vznikal v rok a půl trvající laboratoři, kde se dvě režisérky, devět performerů a čtyři výtvarnice setkávali s psychiatry, psychology a tvůrčími osobnostmi z nejrůznějších uměleckých oborů, aby společně ohledávali terén jednotlivých psychických poruch a nemocí jako východiska pro své jevištní charaktery“. Výsledný tvar prezentovala režisérka Miřenka Čechová společně se souborem Tantehorse v rozlehlé nehostinné hale uměleckého centra Pragovka Art District (bývalá hala automobilky Praga).

Rodinná terapie

Zpočátku se zřejmě zdálo, že reálnost, syrovost a možná i ztracenost rozlohy vytvoří vhodné prostředí pro téma šílenství. Horror vacui Pragovky ale námět schlamstnul a zase vyplivl jako žvýkačku bez chuti. A je to škoda, neboť tvůrci se rozhodně v přípravě inscenace neflákali. Ve výsledku se ale scénář skládá průhledně a nevzrušivě ze série individuálních etud rozhozených po prostoru. Část programu diváci zhlédli nejprve z tradičně uspořádaného hlediště, kde k nim promluvil výmluvný a zábavný, ale venkoncem tradiční konferenciér. Ten po propracovaném úvodu zmizí a na další koučování se vykašle. Poté se představily jednotlivé „máklé“ etudy; za dalšími vzorky osvobodivého šílenství putovali v druhé části představení diváci na opačný konec rozlehlého prostoru. Zde obcházejí a okukují jednotlivé pohyblivé či stacionární, visící, tyčící se i ležící živé exponáty.

Většina performerů – tvůrců epizodních etud – se rozpomněla na své surrealistické pradědečky. Drobná kučeravá blondýnka Darja Hlinková, taková Valerie z Týdne divů, přináší na hřbetě těžký kuchyňský stůl a pak je na něm podrobována sadomasochistické tortuře. Eva Stará, performerka z novocirkusového podhoubí, má vzrůst a sílu untermana, ale i udivující vláčnost, a k tomu tvář Carrollovy Alenky. Johana Pocková v odstávající tylové spodničce a s diagnózou vysokých kramfleků klape zmateně všemi směry a vytváří tělem hysterické oblouky, jak se to od duševně nemocné sluší. V malém postranním okénku strnule číhá kafkovská figurína uniformovaného vrátného – Viktor Černický.

Kámen úrazu

Miřenka Čechová chápe „umění jako diagnózu“ a „šílenství jako ultimátní svobodu“. Mladí lidé – je to nevyhnutelné – hýčkají o šílenství romantické představy. Chtějí, ale hlavně nechtějí se z něho léčit a pletou si ho s inspirací. Patří to k experimentálnímu stadiu jejich vývoje – a experimentálně žije mladý performer.

Prostor Pragovky je ovšem nekompromisně reálný, a to je kámen úrazu. Jeho lhostejné a bezohledné jednotvárné rozlohy nutně rozředí jakýkoli romanticky šílený záměr a strhující diagnózy zde ztrácejí svou hrůzostrašnost. Tím spíš, že tento rozsáhlý prostor často klape zubama naprázdno. Potřeboval by mnohem, mnohem větší strukturaci a mnohem více kreativního masa. Sám plodí nezamýšleně psychickou chorobu – dotírající agorafobii. Velkorysá performance pod mladistvě nerozvážným heslem, které nazývá šílenství „ultimátní svobodou“, se s nehostinným prostorem Pragovky minula.

Impresionistický filmový dokument

Zato knižní debut Miřenky Čechové vychází ze souboje s vynalézavostí vítězně. Miss AmeriKa se tváří jako reportáž, zatímco ve skutečnosti je „zpovědí dítěte svého věku“. Má přebohatý fotografický materiál s dynamickými záběry New Yorku, na nichž v prvním plánu figuruje jistá Mckenzie, původem údajně ze střední Evropy, přesněji od nás z „Czechie“, jak ošklivě nazývá její vlast jedna americká postava. Celek „knihy“, doplněný záběry zachycenými v letu jako při náhodném švenkování kamerou (fotograf Vojtěch Brtnický), působí spíše jako impresionistický filmový dokument. Přes záběry stránek občas přeběhnou kresbičky kreslíře Chin Yew, které lze vnímat jako výtvarné projevy z deníčku dotyčné Mckenzie. Zachycují převážně krysky v pruhovaných tričkách (středoevropský export). Všechny umělecké síly spojené při tvorbě tohoto knižního svazku­-pásma­-filmu se tak synergicky spojily při vytvoření Velké iluze. Iluze o to přesvědčivější, že hlavní hrdinka je existující osoba, kterou už jste skutečně viděli, takže… skočíte všemu na lep.

Kulturní rozkročení

Hlavní hrdinka je tak trochu pícaro, a tak trochu dítě, které vidí, když je král nahý, ale namísto křiku upadne do hloubavého rozpoložení. Dětská bezprostřednost, s níž Čechová pozoruje Ameriku kolem sebe, je její velkou silou. Ona se baví ale i tím, že vytváří pro Američany iluzi naivky ze střední Evropy; a pro sebe a pro nás tady iluzi místní naivky Mckenzie. Sama si napsala scénář a postavila svou roli. Ve vytváření iluzí je mistr – je to koneckonců její povolání.

Hlavní literární trik, a to velmi originálně využitý, je bilingválnost textu. Autorka střídá angličtinu a češtinu, což je důvtipný prostředek, jak vyjádřit kulturní rozkročení, možná znejistění, určitě je to i hra, přičemž neplatí, že jde o paralelní překlad. Bilingválnost textu čtenáře uvádí do zcela přirozené situace cizince, který přeskakuje z jazyka do jazyka v závislosti na tom, zda líčí zážitek v cizím prostředí, či doma usebrán zpětně zaznamenává své myšlenky a vnitřní pochody. Ale ani tak jednoduché to není; jazyk je nakažlivý, v cizím prostředí svádí ihned k hrám.

A hravost je určitě výrazný rys literárního stylu Miřenky Čechové. New York je svůdný a zraňující. Autorka střídá nostalgický a dovádivý tón. Potvrzuje špatnou pověst New Yorku – N.Y. chce sukces. My, co New York neznáme tak dobře, nevíme, zda je pravdivé to malé klišé. Čechová potvrzuje i dobrou pověst New Yorku. Nevidět Řím, nevidět Paříž, nevidět New York – osud vás okrad… Sál se rozsvítí a my se probouzíme z filmu. Možná že žádný New York ani není.

Autorka je taneční publicistka.