Miřenka v Pragovce a v New Yorku

Symbiotický knižní debut a inscenace o umění jako diagnóze

Performerka Miřenka Čechová na jaře uvedla bouřlivě aplaudované multimediální rapové sólo Miss AmeriKa. Vybrané texty z něj nyní vydává v experimentální publikaci. Se souborem Tantehorse se zároveň rozhodla probádat terén psychických anomálií. Je jistější cestou k „ultimátní svobodě“ umělecká tvorba, nebo spíše šílenství?

Výrazná představitelka fyzického divadla Miřenka Čechová do aktuální sezony přichází nejen s novou, do velkého prostoru vrženou performancí !O! Family Therapy na téma šílenství a psychické nemoci z perspektivy umění jako diagnózy, ale i s knižním debutem. Fiktivní literárně­-fotograficko­-komiksový do­kument Miss AmeriKa navazuje na její stejnojmenný projekt uvedený na scéně divadla Akropolis ve spolupráci s hudebníkem Martinem Tvrdým.

Performativní projekt !O!, jehož pracovní název zní Family Therapy, „vznikal v rok a půl trvající laboratoři, kde se dvě režisérky, devět performerů a čtyři výtvarnice setkávali s psychiatry, psychology a tvůrčími osobnostmi z nejrůznějších uměleckých oborů, aby společně ohledávali terén jednotlivých psychických poruch a nemocí jako východiska pro své jevištní charaktery“. Výsledný tvar prezentovala režisérka Miřenka Čechová společně se souborem Tantehorse v rozlehlé nehostinné hale uměleckého centra Pragovka Art District (bývalá hala automobilky Praga).

 

Rodinná terapie

Zpočátku se zřejmě zdálo, že reálnost, syrovost a možná i ztracenost rozlohy vytvoří vhodné prostředí pro téma šílenství. Horror vacui Pragovky ale námět schlamstnul a zase vyplivl jako žvýkačku bez chuti. A je to škoda, neboť tvůrci se rozhodně v přípravě inscenace neflákali. Ve výsledku se ale scénář skládá průhledně a nevzrušivě ze série individuálních etud rozhozených po prostoru. Část programu diváci zhlédli nejprve z tradičně uspořádaného hlediště, kde k nim promluvil výmluvný a zábavný, ale venkoncem tradiční konferenciér. Ten po propracovaném úvodu zmizí a na další koučování se vykašle. Poté se představily jednotlivé „máklé“ etudy; za dalšími vzorky osvobodivého šílenství putovali v druhé části představení diváci na opačný konec rozlehlého prostoru. Zde obcházejí a okukují jednotlivé pohyblivé či stacionární, visící, tyčící se i ležící živé exponáty.

Většina performerů – tvůrců epizodních etud – se rozpomněla na své surrealistické pradědečky. Drobná kučeravá blondýnka Darja Hlinková, taková Valerie z Týdne divů, přináší na hřbetě těžký kuchyňský stůl a pak je na něm podrobována sadomasochistické tortuře. Eva Stará, performerka z novocirkusového podhoubí, má vzrůst a sílu untermana, ale i udivující vláčnost, a k tomu tvář Carrollovy Alenky. Johana Pocková v odstávající tylové spodničce a s diagnózou vysokých kramfleků klape zmateně všemi směry a vytváří tělem hysterické oblouky, jak se to od duševně nemocné sluší. V malém postranním okénku strnule číhá kafkovská figurína uniformovaného vrátného – Viktor Černický.

 

Kámen úrazu

Miřenka Čechová chápe „umění jako diagnózu“ a „šílenství jako ultimátní svobodu“. Mladí lidé – je to nevyhnutelné – hýčkají o šílenství romantické představy. Chtějí, ale hlavně nechtějí se z něho léčit a pletou si ho s inspirací. Patří to k experimentálnímu stadiu jejich vývoje – a experimentálně žije mladý performer.

Prostor Pragovky je ovšem nekompromisně reálný, a to je kámen úrazu. Jeho lhostejné a bezohledné jednotvárné rozlohy nutně rozředí jakýkoli romanticky šílený záměr a strhující diagnózy zde ztrácejí svou hrůzostrašnost. Tím spíš, že tento rozsáhlý prostor často klape zubama naprázdno. Potřeboval by mnohem, mnohem větší strukturaci a mnohem více kreativního masa. Sám plodí nezamýšleně psychickou chorobu – dotírající agorafobii. Velkorysá performance pod mladistvě nerozvážným heslem, které nazývá šílenství „ultimátní svobodou“, se s nehostinným prostorem Pragovky minula.

 

Impresionistický filmový dokument

Zato knižní debut Miřenky Čechové vychází ze souboje s vynalézavostí vítězně. Miss AmeriKa se tváří jako reportáž, zatímco ve skutečnosti je „zpovědí dítěte svého věku“. Má přebohatý fotografický materiál s dynamickými záběry New Yorku, na nichž v prvním plánu figuruje jistá Mckenzie, původem údajně ze střední Evropy, přesněji od nás z „Czechie“, jak ošklivě nazývá její vlast jedna americká postava. Celek „knihy“, doplněný záběry zachycenými v letu jako při náhodném švenkování kamerou (fotograf Vojtěch Brtnický), působí spíše jako impresionistický filmový dokument. Přes záběry stránek občas přeběhnou kresbičky kreslíře Chin Yew, které lze vnímat jako výtvarné projevy z deníčku dotyčné Mckenzie. Zachycují převážně krysky v pruhovaných tričkách (středoevropský export). Všechny umělecké síly spojené při tvorbě tohoto knižního svazku­-pásma­-filmu se tak synergicky spojily při vytvoření Velké iluze. Iluze o to přesvědčivější, že hlavní hrdinka je existující osoba, kterou už jste skutečně viděli, takže… skočíte všemu na lep.

 

Kulturní rozkročení

Hlavní hrdinka je tak trochu pícaro, a tak trochu dítě, které vidí, když je král nahý, ale namísto křiku upadne do hloubavého rozpoložení. Dětská bezprostřednost, s níž Čechová pozoruje Ameriku kolem sebe, je její velkou silou. Ona se baví ale i tím, že vytváří pro Američany iluzi naivky ze střední Evropy; a pro sebe a pro nás tady iluzi místní naivky Mckenzie. Sama si napsala scénář a postavila svou roli. Ve vytváření iluzí je mistr – je to koneckonců její povolání.

Hlavní literární trik, a to velmi originálně využitý, je bilingválnost textu. Autorka střídá angličtinu a češtinu, což je důvtipný prostředek, jak vyjádřit kulturní rozkročení, možná znejistění, určitě je to i hra, přičemž neplatí, že jde o paralelní překlad. Bilingválnost textu čtenáře uvádí do zcela přirozené situace cizince, který přeskakuje z jazyka do jazyka v závislosti na tom, zda líčí zážitek v cizím prostředí, či doma usebrán zpětně zaznamenává své myšlenky a vnitřní pochody. Ale ani tak jednoduché to není; jazyk je nakažlivý, v cizím prostředí svádí ihned k hrám.

A hravost je určitě výrazný rys literárního stylu Miřenky Čechové. New York je svůdný a zraňující. Autorka střídá nostalgický a dovádivý tón. Potvrzuje špatnou pověst New Yorku – N.Y. chce sukces. My, co New York neznáme tak dobře, nevíme, zda je pravdivé to malé klišé. Čechová potvrzuje i dobrou pověst New Yorku. Nevidět Řím, nevidět Paříž, nevidět New York – osud vás okrad… Sál se rozsvítí a my se probouzíme z filmu. Možná že žádný New York ani není.

Autorka je taneční publicistka.

Tantehorse: !O! Family Therapy. Režie Miřenka Čechová, Dominika Špalková, výtvarnice Eva Matoušová, Eva Chudomelová, Barbora Johansson Pivoňková, Vendula Bělochová, performeři Sabina Bočková, Ingrid Zotova­-Mikshina, Lukas Bliss Blaha, Darja Hlinková, Viktor Černický, Johana Pocková, Vojtěch Hříbek, Eva Stará, Simona Rozložníková, hudba Matouš Hekela, světelný design David Prokopič, Daniel Kozlík, pohybová spolupráce Denisa Musilová, produkce Jakub Urban. Premiéra 2. 10. 2018, Praha, Pragovka.

Vojtěch Brtnický, Miřenka Čechová, Chin Yew: Miss AmeriKa. Wo­-men ve spolupráci s Artbureau, Praha 2018, 196 stran.