Ironické, ale aktivistické básně Toma Bresemanna reflektují současné dění, především však specificky německé společenské kontexty. Narazíme v nich mimo jiné na nepřímé citace německých lidových písní, Lutherova překladu Bible nebo projevu Helmuta Kohla.
ve světnici tety věry
1
kde ves onanistů sní
o čisté kuchyni, dobrém jídle,
domácím štěstí,
dostatku u duchny
oplzlých
perikop písma
2
kdo byl naposled
ve světnici tety věry?
hrůzná znamení.
jak je psáno,
kdo je v domě, za noci
svítí z okna ven,
do světnice tety věry
s hrubým suknem ve chřtánu,
jestliže pak oko tvé pravé horší tě,
vylup je a vrz
do světnice tety věry.
3
kde visí vycpaná zvěř,
ve světnici tety věry,
kanystry petroleje
v temnu drží stráž.
říká se, mé poupátko rozmilé,
že teta věra
je už dávno mrtvá,
svině jedna.
strašidlo ve věžáku
1
já malý přicházím ze sídliště
hohenschönhausen. co mi řeknete
o tom chlapovi, který po nocích
stává u okna,
tluče do potrubí a čumí
lidem do snů?
až budeš spát,
ukaž mu zuby
(… a prapor rudý zavlaje).
2
tak na to si dáme jednu
spolupráci a jednoho spolupracovníka
za všechny
bytové jednotky, vždyť práce je teď
na prvním místě (háček
ke každému rameni kříže).
3
noc v plynobetonu tě zocelí.
vyndej si ruce z kapes
a ostříhej vlasy,
ty puberťáku ve vnitrobloku,
idiote z periferie mezi idioty z periferie,
zůstaň si tady, je to tvoje věc
tady, ty německá svině,
ty umělče.
kuli výrazivu
v každém začátku se skrývá kouzlo
ti starší vědí
(zbytek pude do ajnclíku).
to jsou myšlenky, u nichž člověk váhá,
zda je nazvat krásnými, nebo spíš hlubokými,
penisy obyčejných lidiček.
mlejt pantem můžeš na mítinku,
ty menševiku, nebo jak se to řiká
tam u vás.
wa’alláh, buď upřímnej,
když už seš ten lid,
skloň se, poklekni.
silná levice znamená dobře fungující stát
prosíme majitele lyrického já ve vestibulu,
ať se neprodleně hlásí u pokladen!
potřebujem peníze (víc než boha),
a whole new generation to sell to.
please remain calm and assertive
until we come back,
že prý overshoot a tak,
kdo to říká, ten to je.
biologickou danost
neokecáš.
ruku na srdce, táto, kdy jsi
zjistil, že jsi heterosexuál?
bylo to hned,
jak jsi zrůžověl a zmodral.
naprostá trapárna, rodiče, kteří kouří, (ne)máme
zájem na tvorbě satelitních městeček,
a koho jeho vlast miluje až takhle, leští
fasády, že celé září
jak že se to řiká: punk
jako pánský pokoj
copak tohle století nikdy neskončí?
[based on the epic tv mini series „the bible“]
ze studniční ulice
ježíš byl taky bílej a střední třída.
to má být jako sarkasmus
nebo amerikanismus?
… moc tady na nikoho neukazuj prstem.
nejvyšší čas, abych už se svým životem
něco udělal, aspoň vyměnil vodu,
tohle tady nejsou
žadni moji lidi,
kurwa,
a mezi vámi,
bratři, bratrsky proplouvám.
to víte,
od březanů dál
jsou všichni buď ovce, nebo psi.
ta chytrá bělomasá zvířátka
praporečníka klubu dobře znají
tak dej už hezky
po německu pac, bitch
… slyším tě
hřímat hlasem jako zvon,
nebo je to můj?
(tolik k odpovědnosti synů
za hlášky otců)
ukaž mi toho posledního poctivce,
co mává zhořeleckou smlouvou, řekni mi, řekni,
kde je můj milý dnes? dal se k náckům.
moje jinotaje jde štěpit jak v reaktoru,
jsou osmdesátá léta, můj dům
uprostřed ulice, moje krev
za noci temně burácí láskou
chladnější než smrt.
… tak táhni do rakouska…
asi všichni známe
nějakého toho antisemitu,
kterého máme rádi.
Z německých originálů přeložil Jan Škrob.