Listen 2018, 160 s.
Vegani, freegani, bezlepkáči, korporáty, kreativní huby a startupy, bitcoiny, darknet a Tinder, xenofobové, islamobijci, sluníčkáři, dobroserové, halucinogenní houby, Club-Mate, marihuana. A to vše pěkně pohromadě na nějakých sto padesáti stranách. Hlavní hrdina Filip je příslušník generace dnešních třicátníků, která nevyznává fordismus, nejí maso, tráví spoustu času u počítače a chtěla by spasit svět. Filip pracuje jako programátor v „dynamicky se rozvíjejícím“ startupu, ale když firmičku koupí korporát a jeho nakonec kvůli nedostatečné produktivitě vyhodí, zrodí se mu v hlavě geniální nápad: vytěží schopnosti kluků v srbských uprchlických táborech a zaměstná je jako programátory. Sám si tak zajistí živobytí, čas na svůj oblíbený Euro Truck Simulator a nakonec i místo v kreativním hubu, který se ukáže být daleko vydatnějším zdrojem kvalitního sexu než Tinder. Michal Kašpárek se živí jako novinář a je to na jeho knize znát, napsal jazykově vybroušený, velmi sevřený text. Marně se však snažím představit si modelového čtenáře Her bez hranic – nedokážu totiž odhadnout, nakolik se v tomto příběhu dokáže zorientovat člověk, který nezná svět sociálních sítí. Je to pokus o román reportážní, dystopický nebo satirický? Nevím. A stejně tak netuším, co by si pomysleli moji rodiče, kdybych jim Kašpárkovu knihu předložila jako sondu do života svých kamarádů. Já sama jsem si tuhle novelku ovšem přečetla s gustem a hodně jsem se nasmála.