V polovině října se před redakcí opozičního listu Novaja gazeta objevila uříznutá hlava berana a pohřební věnec se jménem známého investigativního novináře Denise Korotkova. Ten zrovna začal v těchto novinách pracovat, ale ještě ani nestačil publikovat žádný článek. Vzhledem k tomu, že osm žurnalistů tohoto listu bylo v uplynulých letech zavražděno, včetně známé reportérky Anny Politkovské, redakce nehodlala nechat nic náhodě. Korotkov odjel do bezpečí mimo Rusko. Až pak, 25. října, publikovala Novaja gazeta jeho text. Materiál je to natolik výbušný, že se mu až nechce věřit. „Jméno Jevgenije Prigožina, byznysmena blízkého Kremlu, je spojeno nejen s petrohradskou ‚trollí fabrikou‘ a soukromou Vagnerovou armádou, ale i s celou řadou kriminálních historií. Novaja gazeta našla člověka, který dělal špinavou práci na příkaz Prigožinových lidí, účastnil se útoků na opozičníky a bloggery a speciálních operací v Rusku i v zahraničí. Jmenuje se Valerij Amelčenko a je mu 61 let.“ Tohoto muže s kriminální minulostí Korotkov nalezl při pátrání po útočnících, kteří bodli injekci s neznámým jedem Sergeji Mochovovi, manželu Ljubov Sobolové, jež je blízkou spolupracovnicí opozičníka Alexeje Navalného. Když se Mochov vracel v listopadu 2016 domů z tělocvičny, neznámý mladík ho čímsi bodl do stehna. Dostal křeče, ztratil vědomí, ale někdo zavolal sanitku a lékaři ho zachránili. Po dvou letech se podařilo identifikovat útočníka, zachyceného na záznamu bezpečnostní kamery. Byl to jistý Oleg Simonov, který ovšem tou dobou již nežil. Zemřel doma ve vaně. Mezi jeho přáteli na sociálních sítích Korotkov nalezl Amelčenka. Ten se rozhodl mluvit, protože se obával, že by mohl skončit jako Simonov, a doufal, že redakce zajistí jeho bezpečnost. Amelčenko vyprávěl o útoku injekcí na Mochova a o stejném útoku na pskovského opozičního bloggera Sergeje Tichonova, který na jeho následky zemřel. Zmiňoval se o zmlácení jednoho videobloggera v Soči nebo o cestě do Sýrie, kde měli testovat chemické látky na zajatcích syrského režimu. Znělo by to fantasticky, pokud by ovšem Korotkov nenalezl řadu důkazů potvrzujících Amelčenkova slova. Amelčenko následně zmizel a vypadalo to, že ho někdo unesl. O týden později se objevil v Petrohradu a požádal policii, aby po něm zastavila pátrání. „I když si o Amelčenkovi po tom všem, co nám vyprávěl, mohu myslet různé věci, jsem rád, že je naživu,“ napsal Denis Korotkov. Dva dny po Amelčenkově objevení se nad ránem před redakcí Novoj gazety objevily klece s ovcemi ve vestách s nápisem „Tisk“.
Téměř detektivní historii popisuje server Mediazona v článku Tajní svědkové proti Svědkům Jehovovým z 23. října. Jde o proces s Dennisem Kristensenem, dánským občanem žijícím v Rusku, který má i ruskou manželku. Patří mezi hlavní osobnosti komunity Svědků Jehovových v městě Orel. Problém je v tom, že ruský Nejvyšší soud v dubnu loňského roku Svědky Jehovovy jako extremistickou organizaci zakázal a nařídil jejich likvidaci a zabavení veškerého majetku. Podle Kristensenova obhájce Antona Bogdanova je proces založen na výpovědi utajeného svědka a videonahrávkách z jehovistických shromáždění. Svědek vystupuje pod pseudonymem Alexej Jermolov. Podle jeho slov členové sekty „nikdy nepřistoupili k ukončení činnosti organizace, jednoznačně bylo řečeno, že organizace bude dál pracovat, jen je potřeba dodržovat pravidla konspirace“. Advokát Bogdanov si ovšem myslí, že pro utajování svědka není důvod. Je totiž veřejným tajemstvím, že pod pseudonymem Jermolov se skrývá historik a pravoslavný aktivista Oleg Kurďjumov, zakládající člen organizace Pravoslavný teologický spolek. Jehovisté jsou po soudním zákazu snadným cílem nejen pro pravoslavné aktivisty, ale i pro tajnou službu FSB. „V naprosté většině případů je obvinění založeno na tom, že člověk byl členem Svědků Jehovových a aktivně se účastnil církevního života. V zásadě jsou obviněni z toho, že poklidně vyznávali své náboženství. Takže vyšetřovatelé nemusí řešit nějaké skutečné zločiny. Stačí jim dokázat, že dotyčný člověk je členem zakázané organizace. Jednoduchý způsob, jak si vylepšovat statistiku,“ říká Igor Gukovskij, pracovník sdružení Memorial. Jehovisté mají v Rusku 175 tisíc věřících, působí zde od dvacátých let minulého století a přežili i stalinské represe.
Moskevská společnost Maxima Telecom, poskytující zdarma wi-fi připojení třeba ve vlakových spojeních z moskevských letišť, začala prodávat údaje o svých klientech. Reportáž o tom publikoval Daniil Turovskij na serveru Meduza 24. října. „Od počátku roku 2018 se na sociálních sítích obyvatel velkých měst objevovalo mnoho postů popisujících následující situaci. Jdete okolo nějaké kavárny a za pár hodin objevíte na Facebooku její reklamu. Zpočátku to vypadalo jako náhoda, ale s postupem času bylo jasné, že tak často se náhody nestávají.“ Maxima Telecom začala umisťovat do kaváren, restaurací a obchodů speciální senzory, které sledují mobilní telefony se zapnutým připojením k wi-fi. Následně podle unikátního čísla telefonu zjišťuje, jestli se majitel někdy připojoval k jejich síti. Pokud ano, lze jej identifikovat. „Jedna z prezentací firmy tvrdí, že senzory zachytí signály zhruba šedesáti procent lidí, kteří kolem nich procházejí. Tři z pěti identifikovaných se někdy k jejich síti připojili.“ Majitelé telefonů tak dostávají přesně cílenou reklamu. Když třeba vejdou do supermarketu, přijde jim smska o nejvýhodnější slevě. Problémy jsou ale s bezpečností. V březnu letošního roku programátor Vladimir Serov objevil díru, která umožňovala hackerům stáhnout všechny profily uživatelů, tedy údaje, které společnost prodává inzerentům – nemluvě o spolupráci se silovými složkami, neboť firma potvrdila, že policisté se na ni obraceli. „Jsou lidé, které děsí fakt, že o nich někdo sbírá informace, a ti se potom odmítají připojovat k naší wi-fi. Většinu to ale neděsí,“ říká ředitel internetového oddělení Maxima Telecom Arťom Pulikov.