V orwellovsky neblahém roce mohli diváci v Československé televizi sledovat optimistickou vizi budoucnosti. Seriál Návštěvníci poskytuje vydatný materiál pro analýzu normalizační futurologie i historiografie, ale také prostor pro subverzivní čtení.
Je rok 2484 a Centrální mozek lidstva detekoval smrtelné nebezpečí. Zemi hrozí, že ji z oběžné dráhy vychýlí blížící se kometa. Světová rada se tak rozhodne vyslat misi do roku 1984, aby našla ztracený sešit vědeckého génia Adama Bernaua. V něm by měl být matematický vzoreček, s jehož pomocí lze hýbat celými kontinenty. Mise složená z historika, lékaře, technika a zoolingvistky se ze světa, který nezná zbraně ani peníze, vydává v přestrojení za geometry do maloměsta Kamenice. Podobně jako Kafkův zeměměřič i oni vstupují do cizího prostoru a jejich chování vzbuzuje u místních podezření. Návštěvníci zase obyvatele šmírují orwellovskými televizními oky.
Horizont našich očekávání
Je rok 1984 a Československá televize vysílá premiéru seriálu Návštěvníci režiséra Jindřicha Poláka. Normalizační televize neposkytuje obraz ideálního světa, nabízí ale jeho správnou interpretaci. Velká ideologická vyprávění budovatelských filmů nahradily běžné příběhy každodenních hrdinů. Reálný socialismus odsunul otázku realizace komunistické utopie na neurčito. Televize se stala sdíleným rituálem, tématem k hovoru, pozadím každodenních činností, hyperrealitou.
Představy o budoucnosti, stejně jako ty o minulosti, vypovídají vždy nejvíce o těch, kdo si tyto představy vytvářejí. Jak vysvětluje německý historik Reinhart Koselleck, horizont našich očekávání vychází z prostoru, který je utvářen naší zkušeností. Jindřich Polák natočil ještě před Návštěvníky sci-fi filmy Ikarie XB 1 (1963) a Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), kde se objevují témata jako pacifismus, antifašismus, komunistické vyústění dějin nebo cestování v čase. Ve všech těchto dílech provazuje otázky minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jak vypadá budoucnost podle Návštěvníků, co seriál říká o normalizaci a jakou nabízí filosofii dějin?
Československá populární kultura po roce 1969 se obvykle interpretuje na pozadí Poučení z krizového vývoje jako textu, který autoritativně vykládá vývoj směřující k událostem v srpnu 1968, ale také definuje klíčovou roli televize. Text dává současnosti smysl skrze jednoznačný výklad minulosti na straně jedné a na straně druhé upevňuje legitimitu tehdejšího řádu nastíněním správného budoucího směřování v duchu hegeliánské tradice a marxistické filosofie dějin.
Optimistická historie a děti ráje
Rodina a dětství byly důležité normalizační hodnoty, v nichž se odrážela povinnost současné generace vůči budoucnosti. Poučení deklaruje závazek „usilovat, aby naše děti, vnuci, celá budoucí generace byli naplněni hrdostí na práci svých otců a matek, aby jejich odkaz rozvinuli a znásobili“. Jedenáctiletý Adam Bernau, na němž je závislý osud lidstva, je jedním z těchto dětí. Ve 25. století má své muzeum a ve škole se čtou jeho memoáry, v nichž se píše o krásně prožitém dětství, dnech „rodinné harmonie, snů o velkých vynálezech, prospěšných celému lidstvu“. Adam je slovy Michala Davida „dítětem ráje“, které se později stane hybatelem kontinentů a dějin.
Historie se tak stává důležitou vědou, která nejen vykládá minulost, ale je tak trochu i futurologií. „Jako historik jsem optimista,“ říká vůdce výpravy, výstřední historik, který je Bernauem posedlý. Před Světovou radou zdůrazňuje, že recept na záchranu budoucnosti lidstva našel v minulosti. Diváci seriálu v osmdesátých letech pak sledují pokračování velkého vyprávění, vyústění vlastních dějin, na němž se stejně jako Adam sami podílejí. První díl Návštěvníků otevírá obraz celosvětového společenství, které jako by naplňovalo vizi Poučení o tužbách „každého občana žít spokojený a šťastný život“. Seriál zobrazuje komunistickou verzi konce dějin a potvrzuje moderní naději v pokrok. „Dvacáté století nedokázalo ovlivnit ani počasí,“ diví se lidé budoucnosti. Technologický pokrok byl podstatnou součástí tehdejší ideologie a objevoval se i v populární hudbě (Kotvald a Hložek zpívají: „Náš domov je ráj, ach díky, vědo, díky!“).
Futuristická brikoláž
Pohled z budoucnosti slouží také jako pacifistická kritika přítomnosti. Rakety a další zbraně skončily doslova na „smetišti dějin“, kterým musí zástupci Světové rady proplout, aby se dostali ke krytu s předměty z 20. století: „Dialektika času. Život a smrt,“ komentují zástupci Světové rady. Seriál se v tomto ohledu podobá mnoha dalším produktům studenoválečné popkultury. Výpravě se dostává obdivu za to, že se nebojí cestovat do století světových válek. Historik Richard těžko vysvětluje, že v Kamenici se neválčí, ale žije klidným normalizačním životem. Pokud on představuje ratio výpravy, zoolingvistka Emilia dává najevo především emoce a zosobňuje pacifismus budoucího světa. Když sledují záběry z 20. století, Emilia zaměňuje hru (závody aut) a válku („legrační lodě“). Princip války jako hry, který popsal už medievista Johan Huizinga, nelze po sepsání mírové smlouvy v roce 2123 pochopit bez odborného historického výkladu.
Obdobně nechápavý vztah zaujímají lidé budoucnosti i k penězům a ekonomice. Ty přitom skončily ve stejném úkrytu jako zbraně. Když technik Leo vidí na videu transparent z americké demonstrace s nápisem „we want jobs“, vůbec nechápe, o co těm lidem jde: „Cožpak jí bylo na světě málo?“ Emilia zase nerozumí konceptu nakupování. Když výprava dostane omylem peníze o sto let starší, vzpomíná Drchlík, Adamův „velký učitel“, na svého dědu, který pracoval u knížete Schwarzenberga: „Tak si zapaloval fajfku,“ říká s hořící bankovkou v ruce. Mezitím už odkryl skutečný původ geometrů a snaží se pochopit, jak společnost budoucnosti vypadá: „Takže u vás dělá každej to, co umí nejlíp, a těší ho, že to může dělat… a pak si zase vezme, co potřebuje.“ „A co mu dělá radost,“ dodává Emilia. To vše potvrzuje správné směřování dějin k realizaci utopie.
Ve srovnání s utopickou budoucností ale normalizace nedopadá špatně. Seriál pracuje s obdobnou komediální kritikou v mezích jako většina seriálů a filmů té doby. Aby se ubytovali v hotelu, musí geometři podplatit recepčního. Auto, jímž cestují v čase, se místo rozestavěné silnice ocitne na skále, protože stavba nesplnila plán. Normalizace totiž nestojí na perfektním zvládnutí situace, ale spíše na nahodilém řešení. Brikoláží končí i celý seriál. Drchlík v posledním díle klínem podloží Centrální mozek lidstva, ten následně upraví své propočty a ukáže se, že žádná katastrofa nehrozí. Lidé z roku 1984 se tak stali nadějí hned dvakrát – nejdříve v podobě geniálního Adama Bernaua a pak i jeho učitele.
Technokracie versus zdravý rozum
Seriál však funguje i mimo rámec normalizace a zaujímá důležité místo v české kultuře. Česká televize ho stále reprízuje, na jeho aktualizaci před pěti lety vsadila reklamní kampaň Vodafone. Dnešní reportáže a články o Návštěvnících chápou naši současnost jako částečné potvrzení teze o technickém pokroku. Můžeme se ale zaměřit naopak na přetržené dějinné vyprávění a ptát se, jak by vypadal seriál dnes. Lze ho číst i subverzivně – když jsem sám seriál viděl jako dítě, bylo to poprvé, co jsem si uvědomil nesamozřejmost existence peněz.
Jakkoli Československá televize byla pod politickou kontrolou, nemá smysl seriál interpretovat jako čistě ideologickou výpověď tehdejší doby. Koneckonců vznikal v západoněmecké koprodukci a vysílal se třeba i v Austrálii. Normalizační ideologie sloužila spíše jako komunikační kód a jednoduše nabízela látku, z níž bylo možné vytvořit obraz budoucnosti. Prostorem zkušenosti je nedokonalý svět, kde si lidé poradí, i když jim chybějí prostředky. Na horizontu pak čeká ideální technologie, která se ale neobejde bez kutilství. Návštěvníci jsou nakonec příběh o dialektice dějin, v němž jde o protiklad technokracie a „zdravého rozumu“. Skrze vývoj technokracie a její zápas s „lidštějšími“ formami vládnutí lze nakonec vyprávět i soudobé československé dějiny. Rok 1984 totiž předznamenal jinou budoucnost, než jakou reprezentovali Návštěvníci. Ve stejném roce vzniklo v Československu nové odvětví futurologie – byl založen Prognostický ústav.
Autor studuje historii.