Dvacátého osmého října zvítězil ve druhém kole brazilských prezidentských voleb bývalý důstojník Jair Bolsonaro. Už během vyhrocené kampaně se pro něj v zahraničních a posléze i v českých médiích vžila přezdívka „tropický Trump“, která je ale zavádějící hned ze dvou důvodů. Za prvé: Bolsonaro zachází ve svých útocích na politické protivníky a na menšiny o dost dál než současný prezident Spojených států a spíš než člověkem velkého byznysu je obdivovatelem vojenských diktatur. A za druhé: nejlidnatější a hospodářsky nejvýkonnější část Brazílie, odkud ostatně pochází i potomek italských a německých přistěhovalců Bolsonaro, leží jižně od tropického pásu. V zemi se ovšem nachází přibližně třetina celkové světové plochy deštných pralesů, jejichž devastaci nejspíš Bolsonarova administrativa urychlí. Jak ale 11. listopadu upozornil deník Folha de S. Paulo, intenzita odlesňování rychle stoupala už v době voleb: v období od letošního srpna do října bylo v Amazonii zničeno o 48,8 procenta lesních ploch víc než za stejné období loňského roku. Jen za tři měsíce zaniklo 1 674 km2 pralesa, což přibližně odpovídá rozloze české části Šumavy. Kácení a žďáření zrychlovalo hlavně na pomezí států Amazonas a Acre poblíž bolivijských hranic, zejména v dosahu dálkové silnice BR-364, která je jedním z hlavních činitelů odlesňování v zemi, přičemž největší díl získané půdy má být využíván pro chov dobytka. Podle deníku je větší intenzita kácení v době volební kampaně pravidlem, zvlášť v oblastech, kde se od favorizovaného kandidáta očekává shovívavost. Tak tomu bylo i letos: amazonské správní obvody, kde zvítězil v druhém kole Bolsonaro, kácely dvaapůlkrát víc než ty, kde vyhrál jeho protivník, socialista Fernando Haddad.
Zatímco v některých oblastech Amazonie Bolsonaro zvítězil, severovýchod země (kdysi kulturní a hospodářské centrum koloniální Brazílie s městy jako Salvador a Recife, dnes naopak chudý region sužovaný suchem) volil převážně jeho levicového vyzyvatele. Totéž se projevilo při volbě poslanců, senátorů a guvernérů šestadvaceti států federace. V čele devíti severovýchodních států budou vesměs zástupci opozice, a jak informoval deník O Imparcial ze státu Maranhão už 6. listopadu, hodlají guvernéři jednat s budoucí Bolsonarovou vládou jakožto jeden blok, aby „nebyli zahnáni do kouta“. Spory se nicméně projevují už teď. Tentýž deník přinesl 12. listopadu zprávu, že guvernér státu Maranhão, znovuzvolený komunista Flávio Dino, zveřejnil na svém Twitteru dekret „Svobodné školy bez cenzury“, který je odpovědí na chystaná omezení svobody slova ve školách. Bolsonaro je podporovatelem iniciativy „Nestranická škola“ (Escola sem Partidos), která se staví proti údajné „ideologické indoktrinaci“ na školách a univerzitách a chce ji legislativně zakázat; jedním z cílů je například vymýcení slova „gender“. Prosazují ji hlavně evangelikálové, kteří mají ve sněmovně napříč stranami okolo třetiny křesel a s jejichž podporou může Bolsonaro počítat. Flávio Dino v dekretu garantuje svobodu bádání, vyučování a šíření poznatků; program „Nestranická škola“ jde podle něj proti těmto svobodám a slouží jen autoritářským záměrům neslučitelným s federální ústavou (ty se ostatně projevily už při policejní razii na univerzitách v době voleb).
Rozsáhlý rozhovor se staronovým guvernérem státu Maranhão a jediným komunistou v čele federální entity přinesla 5. listopadu brazilská mutace listu Le Monde diplomatique. Zatímco Bolsonaro se identifikuje s Augustem Pinochetem, Flávio Dino označuje za svůj vzor Salvadora Allendeho, demokraticky zvoleného socialistu a oběť Pinochetova puče. Bolsonaro by podle Dina neměl šanci vyhrát, kdyby voličům představil svůj ekonomický program, který v mnohém připomíná právě neoliberální reformy, jaké zaváděli po chilském puči takzvaní Chicago Boys. Zvolený prezident ohlásil záměr spojit několik stávajících ministerstev do jednoho „ministerstva hospodářství“, jež má vést ekonom Paulo Guedes, absolvent ekonomie v Chicagu, který za Pinochetovy diktatury získal v Chile místo na univerzitě. Chystaná důchodová reforma po chilském vzoru by jen prohloubila už tak vysoké nerovnosti, a až se o plánech dozví širší veřejnost, čeká zemi podle Dina další fáze politické krize. Uvězněním a odstavením populárního exprezidenta Luly da Silvy se podařilo rozložit brazilskou levici, zatímco Bolsonaro prý reprezentuje staré kostlivce ve skříni: „Otroctví jsme v 19. století zrušili, ale strukturní rasismus ve společnosti nám zůstal. Když jsme zaváděli kapitalismus, ponechali jsme si mentalitu paláců a chýší. Později jsme překonali vojenskou diktaturu, ale ty, kdo se dopouštěli mučení, jsme nepotrestali.“ Proto se zdá být Brazílie odsouzená k tomu, aby byla navždy zemí budoucnosti.
Na mezinárodním poli našel Bolsonaro spojence zatím hlavně v izraelském premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, kterému přislíbil přestěhování ambasády do Jeruzaléma; mnoho otazníků však visí nad vztahy s okolními státy Latinské Ameriky. K roztržce už došlo s Kubou: těsně před uzávěrkou tohoto čísla Ádvojky se objevila zpráva, že Kuba stáhne z Brazílie svůj prestižní vývozní artikl – jedenáct tisíc lékařů. Jak připomíná například deník Diário de Pernambuco ze 14. listopadu, lékaři zde působí v rámci mezinárodního programu na podporu dostupnosti zdravotní péče v Brazílii a většinu tvoří právě Kubánci. Ministerstvo zdravotnictví Kuby rozhodlo o konci svého angažmá v reakci na Bolsonarova „výhružná a pohrdlivá vyjádření“ – chtěl totiž lékaře podrobit přezkoušení a zároveň se mu nelíbilo, že většinu peněz z programu si ponechává kubánská diktatura a doktorům vyplácí jen nízkou mzdu. Bolsonaro pochopitelně nebyl sám, kdo tuto skutečnost kritizoval, nicméně hlavním postiženým budou opět chudé oblasti. Ve více než sedmi stech brazilských obcích byl kubánský lékař prvním lékařem vůbec.