Nebývalou účast v posledních volbách do amerického Kongresu označila řada komentátorů za triumf demokratického systému. Z něho jsou ale i nadále vyloučeny desítky milionů Američanů.
Stanice CBS krátce po uzavření volebních místností oznámila, že odvolilo asi 113 milionů lidí, což činí 49 procent oprávněných voličů. Poprvé v historii se tak účast v doplňovacích volbách přehoupla přes hranici sto milionů hlasujících. Co se skrývá za těmito čísly?
Zvýšený zájem o listopadové volby v první řadě svědčí o tom, že se stranám podařilo mobilizovat voliče. Zafungoval však nejen odpor k Trumpovi a jeho politice, ale jak ukazuje republikánský zisk křesel v Senátu, i prezidentova kampaň, založená na šíření strachu z migrantů a rasové nenávisti.
Téměř padesátiprocentní účast oprávněných voličů ve volbách do federálního zákonodárného sboru zní ve Spojených státech dobře, ale pokud se poměřuje kontextem rozvinutých zemí, jde o tristní výsledek. Dokonce i v České republice přišlo k posledním volbám do Poslanecké sněmovny o téměř deset procent voličů víc.
Jak vyškrtnout menšiny
Více než sto milionů hlasujících vypadá jako velké množství, ale jen pokud se nepodíváte na stránky amerického statistického úřadu. Ty v den voleb odhadovaly celkovou populaci USA na 328 940 583 osob. Část z více než dvou set milionů nehlasujících ještě nemá volební právo, část z nich je nemocná či se o volby nezajímá. Zhruba 77 milionům potenciálních voličů především z řad menšin však bylo volební právo upřeno vynalézavým souborem opatření, která řadu let prosazují republikánští politici na státní i federální úrovni.
Zavádění systému, jehož cílem je zabránit především Afroameričanům a Hispáncům v hlasování, podrobně popisuje ještě před volbami vydaný bestseller Carol Andersonové s názvem One Person, No Vote: How Voter Suppression Is Destroying Our Democracy (Jeden člověk, žádný hlas. Jak omezování voličů ničí naši demokracii, 2018). Kniha zmiňuje také metody, jež zajišťují, že odevzdané hlasy voličů nemají stejnou váhu. K těm nejznámějším patří účelové překreslování hranic volebních okresů. Při něm jsou místa, kde žijí voliči z řad menšin, shlukována dohromady, aby se zvětšila šance, že v převážně „bílých“ okrscích zvítězí republikáni. Autorka kritizuje i nerovnost hlasů, k níž přispívá samotný systém voleb do Senátu. V horní komoře Kongresu je každý z padesáti států zastoupen dvěma senátory, a to bez ohledu na množství lidí, kteří v nich žijí. To znamená, že liberální Kalifornii se čtyřicetimilionovou populací zastupuje stejný počet senátorů jako 579 tisíc obyvatel tradičně konzervativního státu Wyoming.
Největší pozornost však Andersonová věnuje způsobům, jakými jsou obyvatelé připraveni o možnost vůbec hlasovat. Každý stát si upravuje pravidla registrace voličů po svém, což umožňuje republikány ovládaným vládám či zákonodárným sborům kreativně manipulovat s jejich nastavením. Mnoho zejména chudých Američanů z řad menšin nemá rodné listy, pasy či jiné úřední dokumenty, jež některé státy pro registraci vyžadují. Například v Severní Dakotě republikáni prosadili, že se voliči musí prokazovat dokumentem potvrzujícím také trvalou adresu. Tu však nemají tisíce Indiánů, kteří žijí v tamních rezervacích. Ulice v nich nemají jména a obyvatelé využívají pro doručování pošty jen PO boxy. V řadě států také jejich vedení odrazuje nové voliče od registrace nebo obviňuje z podvodů nevládní organizace, které s registrací zájemcům o volby pomáhají.
Další metodou je vyřazování „podezřelých“ voličů z volebních seznamů. Podezřelými se přitom voliči mohou stát například tím, že se neúčastnili některých z předchozích voleb. Zvlášť iniciativní byl v tomto ohledu státní tajemník z Georgie Brian Kemp. Ten v minulých letech „očistil“ volební seznamy o stovky tisíc voličů převážně z řad menšin. Ještě těsně před těmito volbami stihla jeho administrativa pozastavit registraci dalším 53 tisícům lidí, zejména Afroameričanům. Tato taktika se Kempovi zřejmě vyplatila, protože podle předběžných výsledků byl zvolen guvernérem s rozdílem asi šedesáti tisíc hlasů. Nejvíce se touto praxí proslavil stát Ohio, kde se tamnímu státnímu tajemníkovi Jonu Hustedovi podařilo vyškrtnout na dva miliony již registrovaných voličů. Zhruba 1,2 milionu z nich přitom bylo vyřazeno jen proto, že chodili k volbám nepravidelně.
Návrat vyloučených?
Právo volit je upíráno také lidem odsouzeným za závažné trestné činy. Spojené státy mají dlouhodobě nejvyšší podíl vězňů na celkové populaci na světě. Stíháni jsou přitom disproporčně především Afroameričané. V roce 2016 tak byl v důsledku odsouzení za závažný trestný čin zbaven volebního práva každý třináctý Afroameričan. Nejde přitom jen o dočasné opatření týkající se pouze vězňů. Ve státech Florida, Kentucky, Iowa a Virginia nesmějí odsouzení již nikdy volit ani po propuštění. V dalších státech jsou propuštěným navracena politická práva postupně, často po mnoha letech. Velkým vítězstvím je v tomto smyslu přidružené hlasování, které proběhlo během těchto voleb na Floridě. V něm voliči rozhodli, že se má volební právo vrátit asi půldruhému milionu lidí, kteří byli v minulosti odsouzeni za závažný trestný čin. Tato změna může na Floridě, kde nyní republikáni vyhrávají velmi těsně, radikálně ovlivnit volební výsledky již v příštích prezidentských volbách.
Podle zjištění Brennan Center postupně v řadě míst dochází k nápravě a volebního práva se úspěšně domáhá stále více lidí. Nejde však rozhodně o jednosměrný proces. Jen v první třetině roku 2018 bylo v pěti státech přijato celkem šest zákonů, které možnost hlasování ve volbách ještě více omezily. Naopak ve dvanácti státech byla legislativa upravena tak, aby se možnosti hlasování rozšířily. S růstem počtu potenciálních voličů z řad menšin vzrůstá i nervozita republikánských politiků. Ti se budou i nadále prostřednictvím změn legislativy, administrativních zásahů i soudních rozhodnutí snažit zpomalit demografický ústup voličské skupiny, o niž se nyní významně opírají. Nedá se proto očekávat, že v průběhu nejbližších let dojde k radikálnímu rozšíření volebního práva menšinových skupin v republikány kontrolovaných státech.
Autor je antropolog a visiting scholar na John Jay College of Criminal Justice, CUNY.