Letos na podzim se diváci rozloučili s jedním z nejvýraznějších animovaných seriálů tohoto desetiletí. Čas na dobrodružství, vyprávějící příběhy člověka Finna a psa Jakea v postapokalyptickém prostředí země Ooo, zřejmě skončil v pravý okamžik: na poslední chvíli tak znovu získal něco z původní nevinnosti.
Cyklus Čas na dobrodružství vyšlapal cestičku současným „adult animated“ seriálům, jako jsou Rick a Morty (Rick and Morty, od roku 2013) nebo BoJack Horseman (2014). Někteří ho neváhají označovat za největší zlom v žánru od Simpsonových (The Simpsons, od roku 1989). Je to trochu paradoxní, protože seriál Pendletona Warda mohl rostoucí komplexnosti a ambicím svých nástupců pouze přihlížet. Stanice Cartoon Network totiž neměla a dodnes nemá v plánu opouštět své dětské publikum, a Čas na dobrodružství tak pro ni byl trochu danajským darem. Po celou dobu jeho vysílání stanice váhala, nakolik vzniklý popkulturní powerhouse marketingově vytěžit, a nakolik ho naopak držet na uzdě. Nakonec se po osmi letech a deseti sezónách rozhodla své trápení s nevyzpytatelným fenoménem k rozčarování mnohých ukončit.
Můžeme se na to ale podívat z lepší stránky. Čas na dobrodružství dostal příležitost, jakou třeba právě Simpsonovi dávno propásli: odejít důstojně. Když Ward po páté sezóně tiše opustil pozici showrunnera, beztak hrozilo, že seriál zabředne do stereotypu. Takže to vlastně skončilo tak, jak správné dobrodružství dopadnout má, totiž hořkosladkým happy endem. Dozvěděli jsme se, že se všichni rozhádaní udobřili, všichni zlí byli potrestáni a hrdinové ještě dlouhé roky konali hrdinské činy. Dobrodružství země Ooo vlastně neskončila – v závěrečné montáži vidíme záblesky dalších příběhů, u nichž už ovšem nebudeme.
Přílišná hloubka
Přicházíme tím, že opouštíme hrdiny uprostřed jejich nekončících dobrodružství, vlastně o něco? Z jistého úhlu pohledu Čas na dobrodružství už dávno nebyl týmž seriálem jako v prvních sezónách. V roce 2010 začal jako mírně surreálná variace na pohádkové a mytologické motivy, ve které malý kluk Finn zažíval fantasmagorická dobrodružství s mluvícím psem Jakem. Desetiminutová stopáž dovolila tvůrcům využít údernou zkratku, nechat stranou jemnou psychologii a obrátit se k anekdotickému vyprávění směřujícímu vždy k chytré a vtipné pointě, jež stavělo na hlavu každé klasické ponaučení. I kdyby to bylo mírně v rozporu s celkovou konzistencí děje.
Časem se ale začaly objevovat návaznosti a dějové linie se natáhly na několik epizod. Postavy najednou potřebovaly hloubku, kterou dříve neměly. Doposud představovaly jednoduché archetypy a divák si do nich mohl snadno projektovat nostalgii po vlastním dětství. Svět postrádal obrysy a mohl být symbolickým prostorem pro cokoliv, co si sem divák dosadil. Jak se ale příběh rozvíjel, začala se na něj jako sněhová koule nabalovat historie. Odhalily se příbuzenské vztahy mezi postavami, sahající tisíce let do minulosti a nakonec i do minulých životů. Hrdinové začali sledovat dlouhodobé cíle a řešit různé existenční problémy.
Ztráta nevinnosti
Těžko říct, jestli se tvůrci snažili dodat seriálu větší komplexnost, nebo pro ně prostě bylo rozvíjení daného fikčního světa jednodušší než vymýšlení dalších kusých point jednotlivých dobrodružství v neurčitém prostředí. Odkrývání historie hlavních hrdinů každopádně ocenila řada fanoušků, kteří dostali příležitost vytvářet teorie a předpovědi o svém oblíbeném fantazijním univerzu na pevnějších základech. Čas na dobrodružství začal mít tendenci krmit fandom náznaky budoucích velkých odhalení, což je strategie, které se třeba série Rick a Morty vehementně vzpírá a záměrně ji sabotuje. Různí se názory na to, jestli se tím stal Wardův seriál lepším nebo horším, ale rozhodně se velmi proměnil. Ztratil svou nevinnost. Jakmile se dozvíme, že cukrátková země plná magie vznikla následkem atomové války, kterou skončila naše civilizace, a že všechny postavy k této události něco váže, už jde zkrátka o odlišný zážitek.
Projevilo se to ostatně i na poslední epizodě. Robůtek BMO v ní doslova sedí na hromadě rekvizit nasbíraných za osm let trvání seriálu – k uspokojení všech, kteří si stopnou obraz a budou vyjmenovávat, co všechno poznají. Obsahuje také epickou bitvu řešící dávné křivdy, pokouší se nějak završit všechny dějové linie a uzavřít celou tu mýdlově spletitou plejádu vztahů. Scenáristé naštěstí dostali čtyřicet minut stopáže a potřebný čas na dokončení, takže mohli dost dlouho rozjímat, jak to všechno dát dohromady – nakonec, i přes určitou krkolomnost, zvládli ze seznamu odškrtnout většinu položek.
Come Along with Me
Vyvážit emocionální a dějové uspokojení se finále Času na dobrodružství podařilo jen důsledným oddělením obou složek. Zatímco v linii navazující přímo na předchozí seriál se uzavírá příběh v rovině děje, emoce se přesouvají k druhé lince, posunuté o tisíc let dopředu, kde sledujeme dvě zcela nové postavy pátrající po osudu hlavních hrdinů. Jde trochu o scenáristický švindl ve stylu seriálu Ztraceni (Lost, 2004–2010), ale zdá se, že publikum bylo smířlivé a k finále přistoupilo s pochopením.
V posledních scénách se seriál vrací ke ztracené naivitě, když hudební díra v zemi zazpívá píseň, kterou právě složila. Je to song Come Along With Me, podle nějž se jmenuje i celá epizoda a který předchozích osm let doprovázel závěrečné titulky seriálu. Hudbu z oné jámy mohou slyšet jen „čistí, nevinní nebo ti, co zažili velkou ztrátu“. A teď ji poprvé slyší všichni přítomní. Zatímco Finn s Jakem dál blbnou, pro diváky se kruh uzavírá. Je to krásně přímočaře smutné, jak v Času na dobrodružství už dlouho nic nebylo.
Autor je filmový publicista.
Čas na dobrodružství (Adventure Time). Cartoon Network, USA, 2010–2018. Vytvořili Pendleton Ward, Adam Muto, Olivia Olsonová.