Zatímco hřbitov se celý den usmívá z obzoru
svou táhlou sluncem rozzářenou zdí z cihel
v hospodě na protějším nábřeží trčí večer u stolu tristní
Ir s Irkou
jako by je oba vyřízli z téže zcepenělé krávy
Za oknem záchodku je zase z večeře jen skučení
vichřice v přilehlé uličce
Zbytek mizí ve tmě uvnitř těl masitých Italek
a domů jejichž sézam se za nimi na noc zavírá
Přišli jsme nazí a nazí odejdeme víme
Venku jen my a vítr Razí v nás pustou chodbu
a každým cípem pláště nebo odchlíplého plakátu
jejž roztřásá nedohledně slaví všechno jsoucí
Báseň vybral Petr Borkovec