„My žijeme v Praze/ to je tam/ kde narozky slaví/ underground.“ Asi tomu chtěl osud, že během jednoho večera se česká podzemní kultura oddala na Žižkově narozeninovým party. V Akropoli slavili padesátiny pohrobci legendárních Plastic People of the Universe, o pár kilometrů dál sfoukávalo čtyři svíčky autonomní centrum Klinika. I když by to mohlo být komické, že Plastiky nerozložil minulý režim, ale vzájemné půtky ansámblu, takže vyprodané hlediště tleskalo revivalu vedenému duem Brabenec–Janíček. Trapnou roli parodie sebe sama kouzlem nechtěného dovršil ortodoxní antikomunista Placák, který v horlivém projevu vzýval vzkříšení Havla v každém z nás na obranu proti ruskému útlaku z Hradu. S hledáním nepřítele to mají fanoušci Plastiků dnes složitější, na Klinice s tím takový problém nemají. Tamější autentické subkultuře, kterou státní moc zadupává pomocí právních sil, padla poslední naděje rozhodnutím posledního soudu. Vězení a vynucená migrace ze sedmdesátek nehrozí, aktuální zbraní číslo jedna je exekutor, uvalit statisícové břemeno má nicméně stejně zničující dopad na život jako hnití za mřížemi. Generační vzpoury mají společné to, že je přítomnost přinejlepším strpí, oslavovány bývají až v budoucnosti. Snad se Klinika té padesátky a kasy nadité prodejem lístků pamětníkům taky jednou dočká.