Přeložil Michal Lebduška
Větrné mlýny 2017, 240 s.
Kniha polského publicisty a spisovatele Ziemowita Szczereka v sobě spojuje tři přístupy: prózu vznikající „na cestě“, dryáčnickou reportáž a esejistické pojednání o střední Evropě. A tato kombinace kupodivu dobře funguje. Spolu s vypravěčem Lukášem, který netají inspiraci Hunterem S. Thompsonem a publicistickým stylem gonzo, se dostáváme do nejrůznějších regionů Ukrajiny. Kniha vyšla v roce 2013, rok před odtržením Krymu a začátkem hybridní války, a třebaže se Szczerek zabývá spíše západoukrajinským separatismem, leccos zde může vysvětlit příčiny dalších geopolitických událostí. Autor je dobrý pozorovatel, nechybí mu smysl pro humor a je schopný upoutat dějem i vylíčením lidských typů. Nechává promlouvat taxíkáře, intelektuály i ochlasty, dělá si legraci z nacionalismu, polských slavjanofilů hledajících na Ukrajině ducha Bruna Schulze nebo lovců východní exotiky. Na cestách se posilňuje prostředkem na potenci a kombinuje ho s vodkou a hulením, zažívá absurdní situace a vrší postřehy o národní nátuře slovanských kmenů. Reflektuje atraktivní exploataci bídy sovětských ruin a uvědomuje si, že jedná podobně jako jeho krajané, kteří za východní hranicí Polska hledají orientální dobrodružství a kompenzují si tak komplex ze ztráty území i z vědomí vlastní nedostatečnosti. Jak shrnuje jeho ukrajinský přítel Taras: „Sám žiješ v kreténský zemi, kreténštější než většina vostatních zemí kolem. Kromě mojí. A proto sem, ty ubohej hajzle, jezdíš, aby ses cejtil líp.“