Chudina v kouzelném hradu

Americké drama The Florida Project se pro většinu světové filmové kritiky stalo zdrojem obrovského okouzlení. Film sledující skupinu dětí z prostředí americké bílé lůzy (white trash), žijících v hotelu nedaleko zábavního komplexu Walt Disney World, se snaží o velmi náročné spojení sociálního dramatu a entuziastického dětského filmu. Režiséru Seanu Bakerovi se podařilo vytvořit dílo, které je až fascinující v tom, jak dokáže zuby nehty držet pohromadě naprosto protichůdné motivy. Tahle uhrančivá konstrukce plná vnitřních pnutí ale zároveň nenápadně ohýbá některé závažné motivy svého vyprávění do zjednodušující a problematické podoby.

Jako v pohádce

Sousloví The Florida Project bylo pracovní označení obřího zábavního parku společnosti Walta Disneyho. Pro Bakerův film je právě toto prostředí klíčové. Disneyovská estetika křiklavých barev a eskapistické pohádkové stylizace mají ve filmu dvě hlavní úlohy a obě jsou ironické. Na jednu stranu kontrastují s bezvýchodným každodenním přežíváním obyvatel levného hotelu, příznačně nazvaného Magic Castle a vymalovaného růžovou barvou, na druhou zasazují dětské hry svých malých hrdinů do pohádkového rámce, v němž je hotel v jistém smyslu opravdu kouzelným hradem a disneyovská atrakce Magic Kingdom se v závěru stává vytouženým čarovným královstvím, do nějž se děti mohou ukrýt před nebezpečími tohoto světa.

Dětské hry jsou nečekaně funkčním prostředkem, který nás provází časoprostorem děje. To platí i doslova, jelikož kamera mnohdy sleduje malé hrdiny pobíhající po hotelu. Kameraman Alexis Zabe tu skvělým způsobem dotváří atmosféru barevným laděním jednotlivých scén a zároveň předvádí občas hodně krkolomné výkony ve sledovacích záběrech přizpůsobených výšce a tempu nedospělých postav.

Baker zároveň chytře přeskakuje mezi dětským filmem a sociálním dramatem, když dělí pozornost diváka mezi postavu šestileté Moonee, která se potuluje hotelem a jeho okolím jako neřízená střela páchající jednu katastrofu za druhou, a dospělým správcem Bobbym, jenž zase vystupuje jako dobrotivý a starostlivý král svého „kouzelného hradu“. Tyto dvě postavy jsou paralelními průvodci, nahlížejícími do trudných životů ostatních hotelových hostů. Jejich problémy jako by se jich týkaly jen vzdáleně, a to včetně starostí Mooneeiny mladé matky Halley. Právě proto působí závěr filmu tak emotivně. Do té doby totiž jako by Halleyiny životní peripetie s malou Moonee téměř vůbec nesouvisely – dcera je sice jejich svědkem, ale neúčastní se jich ani je nijak nekomentuje. Finální konfrontace ji proto, poněkud nepravděpodobně, zasáhne jako blesk z čistého nebe.

Propíchnutá bublina

To, že Baker drží Halleyiny životní útrapy v bezpečné vzdálenosti od bezstarostného života její dcery, je také hlavní problém celého filmu. Halley je představena jako čistě impulsivní figura, která v podstatě není schopná elementární racionální úvahy a neustále se nechává přemoci momentálními potřebami. Je to postava, která nikdy ani v nejmenším nepromýšlí důsledky svých činů. Její temperament ji vede k tomu, že surově zmlátí svou bývalou nejlepší kamarádku, ve vzteku přilepí na prosklené dveře hotelu použitou vložku a vydělané peníze okamžitě utrácí za zbytečnosti. Přesto film neukáže ani nejmenší náznak toho, že by kdy měla jakýkoli konflikt se svou dcerou. Moonee může reagovat na konci tak vyhroceně jen proto, že její harmonický vztah s jinak extrémně konfliktní matkou je součástí pohádkového „kouzelného hradu“, do kterého psychické tenze spojené s chudobou nebo prostě se soužitím s naprosto nezodpovědným rodičem nemohou proniknout. Moonee žije v pohádkové bublině, kterou tvůrci na závěr filmu propíchnou a nechají ošklivý realismus proniknout dovnitř.

The Florida Project v žádném případě nesnese srovnání s mnohem komplexnějším portrétem rodinného života bílé městské chudiny – Fish Tankem (2009) Andrey Arnoldové. V příběhu o dospívající dívce Mie totiž ústřední roli hrají její komplikované vztahy s matkou a samozvaným náhradním otcem Conorem, a dotvářejí tak fascinující portrét životního pocitu lidí její generace a její společenské vrstvy. Bakerův film je naproti tomu jen dětský film, který hodně rafinovaně pracuje se sociálně citlivými motivy.