Ohlasy na film Black Panther svědčí o výrazném sociálním a politickém přesahu snímku. Je emancipační náboj snímku autentický, nebo jde v první řadě o chytrý obchodní tah nadnárodní korporace?
„Black Panthera jsem ještě neviděl, ale je to nejlepší film, který jsem neviděl!“ Tímto způsobem poukazuje jeden z bezpočtu ironických memů na mediální pozdvižení kolem nejnovějšího dílku do narůstající mozaiky marvelovského superhrdinského univerza s názvem Black Panther. Osmnáctý přírůstek do rozsáhlé filmové franšízy, která za posledních deset let stihla po celém světě vydělat 13,5 miliardy dolarů, je častován bombastickými přízvisky jako „novodobá klasika“, „kulturní fenomén“, „nejdůležitější film roku 2018“ nebo „zlomový bod pro černošskou Ameriku“, přičemž novináři neopomíjejí zmiňovat jeho „revoluční sílu“, která vnáší „naději a hrdost“ do srdcí milionů diváků.
Oslava identity
Nelze pochybovat o tom, že film, který za prodloužený víkend ve Spojených státech vydělal přes dvě stě milionů dolarů a dalších 169 milionů dolarů na ostatních světových trzích, je význačná kulturní událost. Kongregace, skupiny přátel či rodiny si pronajímaly soukromá promítání v kinech, na sociálních sítích se organizovaly charitativní kampaně, aby se na film mohly podívat chudé a znevýhodněné děti, a mnoho diváků přišlo na premiéru v superhrdinských převlecích, nebo v různých tradičních afrických oděvech. Premiéra Black Panthera nebyla pro mnoho lidí pouze filmový zážitek, ale významná oslava identity.
Už první trailer v polovině loňského roku vyvolal lavinu emocí. Vedle nadšení fanoušků, kteří samostatný film věnovaný T’Challovi, vládci fiktivní africké země Wakanda, očekávali od doby, co se krátce objevil ve filmu Captain America: Občanská válka (2016), se ale setkal i s bizarní, ačkoli nepřekvapivou nevolí. Nepříliš významná, přesto velmi hlasitá část internetu začala filmu s převážně černošským obsazením neironicky vyčítat xenofobii a rasismus kvůli domněle absentujícím bělošským hercům (třebaže trailer začínal rozhovorem dvou postav, které hrají běloši Andy Serkis a Martin Freeman). Pouhá představa, že se marvelovský film bude převážně odehrávat v hypotetické africké zemi s převážně černošským osazenstvem, byla pro řadu lidí zkrátka neskousnutelná.
Podle novináře Jamila Smithe je to ale příznačné. „Uprostřed regresivního kulturního a politického momentu částečně poháněného bílým nativistickým hnutím lze samotnou existenci Black Panthera vnímat jako rezistenci,“ vyzdvihuje význam filmu v týdeníku Time a poukazuje na jeho implicitní kritiku institucí a utlačovatelské mentality, která jde ruku v ruce s pozitivním zobrazením černošského života a tradic.
Wakanda je bájné místo ukrývající se před okolním světem: extrémně rozvinutá země, která nikdy nebyla kontaminována kolonialismem a s ním související rasovou nadřazeností, diskriminací a otroctvím. Tato utopie dává podle scenáristy komiksu Rise of the Black Panther Evana Narcisse vyniknout konceptu „černošství“ v čistě fantaskním smyslu, který není v reálném světě reprodukovatelný, jehož podstatou ale není umenšování hodnoty ostatních skupin lidských bytostí, nýbrž primárně oslava inherentního černošského lidství, aniž by jej bylo potřeba stavět do kontrastu s ostatními.
Hrdost není nadřazenost
Afroamerickou identitu z velké části definuje zkušenost otroctví, jehož pozůstatky jsou pořád patrné například ve společenských institucích, což podle spisovatele a filosofa Jamese Baldwina Afroameričany vede k neustálému a mnohdy nevědomému „dokazování“, že černošská existence je stejně hodnotná jako bělošská. Je tudíž zcela pochopitelné, proč filosofie Black Panthera natolik rezonuje v afroamerické komunitě a vyvolává v ní „hrdost“. Tu hrdost, která je pak mylně lidmi, kteří filmu vyčítají rasismus, vnímána jako nadřazenost. Titíž lidé totiž nedokážou často ani pochopit smysl názvu hnutí Black Lives Matter, jež právě na tuto konstitutivní součást afroamerického sebepojetí upozorňuje, protože jejich hodnota nebyla nikdy historicky zpochybňována.
Narcisse spatřuje revolučnost filmu v tom, že k jeho natočení bylo potřeba, aby se v sociokulturním povědomí odehrála „dokonalá bouře“. Tu přičítá právě odkazu hnutí typu Black Lives Matter nebo hollywoodské otevřenosti hercům z řad minorit, kteří už často nemusejí hrát stereotypní role a jejichž obsazení není třeba „obhajovat“. Zároveň ale doufá, že v budoucnu už pro vznik podobného díla nebude od velkého studia financujícího vysokorozpočtový film s převážně černošským osazenstvem vyžadována „institucionální odvaha“.
Rozšiřování značky
Je tu ale možnost kritičtějšího přístupu. Veškerá pozitiva, která film na společenské úrovni přináší – mimo jiné to, že černošské děti vidí samy sebe na velkém plátně, jak zachraňují životy, nebo že největší frajerkou filmu je geniální teenagerka a vědkyně Shuri –, je potřeba vnímat jako sekundární důsledek vlivu blockbusteru, jímž Marvel sleduje primárně zisk a rozšiřování své značky. A to na snímek, o němž se hovoří jako o význačné kulturní události se společenským přesahem, vrhá trochu nepříjemný stín.
Různé repliky a fráze z Black Panthera lze vidět v reklamách, v nichž hrají herci z filmu, ale i na bannerech nebo tričkách lidí protestujících proti institucionálnímu násilí. Je tedy otázka, do jaké míry Marvel kooptuje protestní potenciál a symboliku černošské hrdosti, která se od počátku s Black Pantherem spojuje. Podobně jako v sedmdesátých letech Coca-Cola inkorporovala étos míru, pacifismu a volné lásky, čímž si zajistila do budoucna reklamu prakticky zadarmo. Samotná představa propojení symbolické revoluce s blockbusterem je krajně problematická, zvláště když si uvědomíme, že kořeny amerických bojů za občanská práva spočívaly v radikálním zpochybnění establishmentu jako takového. Nehledě na to, že symbolem afroamerické autenticity je fiktivní charakter, který je duševním vlastnictvím nadnárodní korporace.
Na jednu stranu můžeme chválit věhlas, jemuž se Wakanda z výše uvedených důvodů těší, na druhou stranu jde ale pořád jen o fiktivní zemi. Black Panther je líčen jako vrchol takzvaného měsíce černošské historie, za který Spojené státy a Kanada od roku 1976 považují únor, jenže právě v otázce výuky černošské historie americký vzdělávací systém často významně selhává a se spoustou důležitých kapitol a perspektiv se američtí studenti neseznámí. Proto se nelze divit ani rezervovanějším hlasům, jež mírně varují před projektováním sociokulturního významu do zboží určeného pro zábavu a masovou spotřebu.
Přílišný cynismus by ale asi nebyl produktivní. Iniciativní hashtagy nebo kreativní využívání replik nakonec nebyly iniciovány Marvelem, ale samotnými fanoušky na sociálních sítích. Ti si z Black Panthera vytvořili společenskokritický artefakt už několik měsíců před premiérou. Navíc v kontextu Trumpovy éry, v níž jsou menšiny využívány jako obětní beránci a hází se na ně prakticky všechny vnitřní problémy Spojených států, není bez významu, že v současnosti nejslavnější superhrdina pochází z fiktivní země, která se nachází v oblasti, již současný prezident nazývá „prdelí světa“.
Autor je publicista a překladatel.