Do pokladnice příběhů 20. století přibyl další klenot. Zasloužil se o něj Karel Schwarzenberg, když se prostřednictvím svého bývalého časopisu Respekt svěřil s tísnivým zážitkem z dětství. Byl tehdy svědkem, jak ozbrojení četníci hlídají Romy vězněné v Letech, které nasazovali na otrocké práce. „Bylo mi osm, seděl jsem vedle kočího (…). Najednou na mě padla strašná tíseň, děti mají silnější instinkty než dospělí. Říkal jsem to otci a ptal jsem se, co to je. On mi řekl, že nedaleko místa, kudy jedeme, se děly strašlivé věci, a že až budu dospělý, vysvětlí mi to,“ sdělil Schwarzenberg u příležitosti podání trestního oznámení na poslance Roznera za popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Když Karel VI. Schwarzenberg žádal v roce 1939 po protektorátních úřadech lacinou pracovní sílu pro své panství, nemohl tušit, jak strašlivé věci se v koncentráku budou dít a jaké trauma si jeho syn, dnes osmdesátiletý poslanec, po celý život ponese.