Slovenský premiér Robert Fico nehodlá přistoupit k ratifikaci Istanbulské úmluvy. Mezinárodní ujednání z roku 2011, které má za cíl přimět společnost k nulové toleranci násilí na ženách, se u konzervativců netěší přízni. Na Slovensku proti němu nejdříve vystupovali kněží v kostelech, nedávno na protest proti úmluvě pochodovalo ulicemi více než 1500 lidí. Ficovi vadí, že se v úmluvě hovoří o stereotypních rodových rolích, že její text považuje násilí za genderově podmíněné a za jeho příčinu označuje nerovné postavení žen a mužů. Představa, že se dá proti násilí na ženách bojovat, budeme-li opomíjet jeho příčiny, je ovšem scestná. Například pokud Slovenky vydělávají průměrně o dvacet procent méně než jejich partneři, je pro ně obtížné odejít z násilného vztahu, obzvlášť pokud musejí pečovat o společné potomky. Co ovšem čekat v tématu ochrany práv žen od člověka, který na sjezdu ČSSD prohlásil: „Když nefunguje bordel, je třeba vyměnit děvčata, a ne postele.“ Slovenské dění můžeme brát jako ukázku, kam se debata kolem ratifikace může dostat i u nás. Podpis pod úmluvu totiž Česko připojilo až v roce 2015 a k implementaci do právního řádu u nás rovněž nedošlo.