Kdo je Black Panther

Black Panterovo entrée do komiksového univerza nakladatelství Marvel nebylo nejhonosnější. Vládce fiktivní africké země Wakanda pozval do svého paláce proslulý superhrdinský tým Fantastická čtyřka. Čtveřice hrdinů ale brzy zjistila, že na ně král T’Challa ve svém podzemním sále plném technologických vymožeností připravil řadu sofistikovaných pastí. Jeho vynálezy postupně zbavují členy Fantastické čtyřky jejich superschopností. Namísto přátelské návštěvy totiž Panther plánuje členy Čtyřky lovit a porazit v boji. V sešitu č. 54 série Fantastic Four z roku 1966 (česky 2017) se Black Panther uvedl spíš jako bondovský záporák než kladný superhrdina, natož emancipační superhrdina vnášející do dominantně bílého marvelovského univerza jiný etnický prvek. Teprve v následujícím sešitě T’Challa uzavře s vítěznou Čtyřkou příměří a vypráví jim příběh o boji wakandského lidu se zlotřilým bílým pytlákem Klawem, který lační po vzácném kovu vibraniu, zdroji wakandské moci.

Jenom další Tarzan

Africký vůdce si během svého vyprávění musí vyposlechnout několik uštěpačných poznámek od vtipálka z Fantastické čtyřky Thinga. Ten napřed zhodnotí přehlídku domorodých afrických tanců slovy „Boha jeho, Freda Astaira by z nich kleplo“ a pak T’Challův příběh shazuje s tím, že podobnou snůšku klišé viděl už v desítkách filmů s Tarzanem. Vůbec první Pantherovo komiksové dobrodružství má ještě jeden drobný, ale výmluvný etnický motiv – tím, kdo Panthera nakonec porazí, není žádný ze superhrdinů Fantastické čtyřky, ale jejich doprovod, vysokoškolský student Wyatt Wingfood. Tomu pomůže jeho indiánský původ. V jedné chvíli Čtyřce říká: „A to pro vás zařídím já. V žilách mi koluje krev mých předků. Byli to ti nejlepší stopaři.“

Z tohohle popisu je jasné, že komiksy Stana Leeho a Jacka Kirbyho ze šedesátých let neměly určitě v úmyslu posilovat sebevědomí etnických menšin ve Spojených státech. Jejich Black Panther měl skutečně daleko víc společného s Tarzanem než s hrdinou reflektujícím černošskou zkušenost. Nejnovější filmová inkarnace tohoto hrdiny, pod kterou se podepsal Afroameričan Ryan Coogler (a jejíž scénář napsal s jiným Afroameričanem Joem Robertem Colem), pojatá jako vysloveně emancipační blockbuster, se tak podstatně liší od způsobu, jakým s touto postavou během let nakládali (zpravidla bílí) scenáristé. Historie komiksového Black Panthera tak je spíš kronikou příběhů, do nichž se promítají stereotypy spojené s životním stylem společností subsaharské Afriky, čím dál víc alarmující zprávy o všemožných formách násilí na africkém kontinentu a ryzí exotismus spojený s dobrodružnými příběhy o divoších z džungle.

Pantherův vztek

V pantherovských komiksech ovšem zároveň zpravidla úplně chybí klíčový motiv tarzanovských vyprávění, totiž zcivilizování divocha. Konflikt kmenových kultur a modernity se v nich vynořuje v jiných konturách, obvykle buď ve formě vpádu kolonialistických záporáků toužících se zmocnit Wakandy (prvním z nich je už Klaw ze zmíněného příběhu Fantastic Four), nebo v napětí mezi tradicí a novými pořádky uvnitř wakandské společnosti. Samotný T’Challa bývá srdcem tohoto vnitřního konfliktu, osobností integrující tribální i modernistické myšlení do zvláštního, často ne úplně harmonizovaného celku. Ještě komiksy z nultých let, například slavný Who Is Black Panther (Kdo je Black Panther, 2006) Reginalda Hudlina a Johna Romity nebo česky vydané Vidět Wakandu a zemřít (See Wakanda and Die, 2008, česky 2017), zdůrazňují divošskou válečnickou kulturu Wakanďanů a jejich vůdce, která je vzdálená glorifikaci míru a pacifismu v západní společnosti.

Mnoho Pantherových příběhů obsahuje moment, kdy Panther ztratí respekt svého národa nebo své nadlidské schopnosti a musí obhájit svůj status v nějakém souboji či jiné silové zkoušce. V sérii Panther’s Rage (Panterův vztek, 1973–1975) zase hrdina přiveze do Wakandy ze svých cest černošskou zpěvačku, kterou pak musí hájit před podezřívavostí kmenově uvažujících příslušníků své komunity. Už ve zmiňované Pantherově premiéře ve Fantastic Four se členové Čtyřky pozastavují nad tím, jak ve Wakandě koexistují africké tradice a supermoderní technologie – prvek, který můžeme dnes interpretovat jako jeden z velmi raných příkladů afrofuturismu. Komiksový T’Challa zkrátka není příklad divocha, kterého nějaký běloch musí „civilizovat“, ale od samotného začátku hrdý a sebevědomý (super)hrdina, který se s vlastním tradicionalismem a modernitou vyrovnává vlastními silami.

Všechny tyto momenty se vynořují v jedné z nejuznávanějších a také nejpozoruhodnějších minisérií věnovaných Black Pantherovi, ve zmíněném Panther’s Rage scenáristy Dona McGregora. Cyklus vycházel v druhé čtvrtině sedmdesátých let na pokračování v sešitové řadě s příznačným názvem Jungle Action. Původně šlo o řadu otiskující dobrodružné příběhy z džungle, kterou vydávalo nakladatelství Atlas Comics. Marvel ji ale odkoupil a po několika neúspěšných sešitech věnovaných Tarzanovým epigonům Lorně a Tharnovi se rozhodlo dát prostor právě Black Pantherovi.

Po hostování ve Fantastic Four se Panther stal členem týmu Avengers a Panther’s Rage líčí jeho návrat do rodné Wakandy. Ta se mezitím stala zónou na pokraji chaosu, kterou ohrožuje nový samozvaný vůdce Erik Killmonger. Tuto postavu (stejně jako řadu dalších motivů z této série) převzal i filmový Black Panhter, ale vytvořil jí jinou historii, než jakou má v komiksu. Killmonger je černošský záporák, což už samo o sobě obrací pozornost od opozice mezi prvním a třetím světem k problémům uvnitř Afriky samotné. V komiksu je Killmonger wakandským vesničanem, kterého Klaw přinutil otročit v dole na vibranium. Během bitvy s Klawem bylo mnoho vesničanů odvlečeno jeho muži za hranice Wakandy. Killmongerovi se podařilo jim uniknout na americké půdě a během svého návratu si vypěstoval hlubokou zášť vůči euroamerické civilizaci. Sám T’Challa navíc musí čelit námitkám svých nejbližších poddaných, že odešel z vlasti a řešil globální problémy jako člen týmu Avengers, takže Wakanďané měli pocit, že je jejich vládce opustil.

Národ pod našima nohama

Panther’s Rage nastavuje celkovou tematiku dalších T’Challových dobrodružství, včetně nové filmové adaptace. Černošské postavy zobrazuje s daleko větším respektem, což je způsobeno tím, že vznikl v jiné atmosféře než Pantherův debut ve Fantastic Four. Zpěvačka Monica dokonce v jedné scéně přirovnává hrdinu k afroamerickému hudebníkovi a herci Isaaku Hayesovi. Hned další McGregorova minisérie, která přímo navazuje na Panther’s Rage, tuto uvědomělost ještě prohlubuje. V cyklu The Panther vs. The Klan (Panther versus Klan, 1976) se T’Challa vydává na americký Jih, kde se střetne s příslušníky Ku­-Klux­-Klanu.

Podobné otevřeně společenské ­přesahy se v pantherovských komiksech ­objevují i dále. V bezejmenné minisérii scenáristy Petera B. Gillise, která zahájila novou sešitovou řadu Black Panther v roce 1988, se hrdina utká s rasistickým superhrdinským týmem Supremacists, v příběhu s komplikovanou vyprávěcí strukturou The Client (Klient, 1998) vybuduje uprchlický tábor pro utečence z okolních zemí stižených občanskými válkami. Afroamerický komiksový scenárista Ta­-Nehisi Coates, který postavu Black Panthera převzal od roku 2016, se v sérii s názvem A Nation Under Our Feet (Národ pod našima nohama) zase seriózně zabývá další vrstvou, která je v nějaké podobě přítomná už v mnoha předchozích pantherovských komiksech. Ukazuje, že na rozdíl od většiny ostatních superhrdinů T’Challa není samozvaný mstitel bezpráví (vigilante), ale státník, který vládne v konkrétní zemi a musí činit složitá politická rozhodnutí.

Publicisté, kteří se rozepisují o historii komiksového Black Panthera, často zmiňují fakt, že „první černý superhrdina“ se na stránkách nakladatelství Marvel poprvé objevil v témže roce, kdy vznikla radikální černošská organizace Černí panteři. Obě události spolu vzájemně nijak nesouvisejí a stejně tak málo má komiksový Black Panther společného s afroamerickou emancipací.
T’Challa je spíš postkoloniální fantazie vybudovaná kolem traumat a stereotypů spojených s africkým kontinentem, ovšem často vnímaných perspektivou afroamerické zkušenosti. Black Panther je komplexní postava, která vychází z dědictví tarzanovských dobrodružství z džungle a zároveň se snaží vztahovat ke složitým otázkám africké a afroamerické kulturní identity. Sebevědomý film Ryana Cooglera na tuto podvojnost navazuje s ne­­obyčejnou vynalézavostí.