Téměř dvě desetiletí zůstává environmentální aktivistická organizace Earth First! stále inspiračním zdrojem pro nově vznikající radikální ekologické skupiny a hnutí. Toto postavení si získala svou neústupností, biocentrickou imaginací a především bojovností.
Environmentální hnutí vzniklo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, kdy se zformovaly skupiny jako Greenpeace nebo Přátelé Země (Friends of the Earth), které odmítaly přístup tradičních ochranářských organizací, jež hrály roli pouhých správců chráněných území. Pro průmyslovou exploataci přírody se environmentální hnutí stalo významnou hrozbou, která byla zažehnána až aktivitou policistů, PR specialistů a ideologů placených státem a nadnárodními korporacemi. Mnohé environmentální organizace nakonec přistoupily na kompromisní vyjednávání ve snaze přeměnit získaný politický vliv aspoň v dílčí úspěchy.
S takovým vývojem se ale nesmířilo množství tvrdošíjných ochránců přírody, kteří jej považovali za pozvolnou kooptaci. Mezi ně patřila i pětice přátel v čele s Davidem Foremanem. Tito dlouholetí aktivisté se rozhodli zformovat nový druh environmentální organizace, která by nedělala kompromisy a případně i překračovala zákon, aby zasáhla korporace na citlivém místě. Tak se na americkém jihozápadě v roce 1980 zrodilo hnutí Earth First!, vycházející z militantního biocentrismu.
Strhnout přehrady
Zprvu symbolické akce dávaly jasně najevo, o co novému hnutí jde: zastavit rozpínání civilizace do stále se zmenšujícího prostoru divočiny. Lidé měli ustoupit přírodě, na vybraných územích se měly strhnout přehrady a elektrická vedení. Aktivisté vypracovali návrh na rozsáhlou síť chráněných rezervací, podle kterého měla například polovina Nevady zůstat „bez vlivů industriální lidské civilizace, aby byl ochráxněn koloběh přírodních procesů“. Během prvního roku existence hnutí došlo k posunu od symbolických k přímým akcím. Kombinace občanské neposlušnosti a sabotáží zastavila na řadě míst těžbu dřeva a provoz ropných vrtů. Po celých Spojených státech vznikaly nové autonomní skupiny. Iniciativa, kterou mnozí zástupci průmyslu zprvu považovali za špatný vtip, se velmi rychle stala jejich noční můrou.
V polovině osmdesátých let vydali Earth First! knihu Ecodefence: A Field Guide to Monkeywrenching (Ekoobrana. Terénní průvodce sabotážemi na ochranu životního prostředí, 1985), ve které více než stovka přispěvatelů na 350 stranách shromáždila návody na ničení všemožných těžebních strojů a nejrůznější strategie partyzánského boje proti devastaci přírody. Důsledky byly impozantní: zničené buldozery, obsazené lesy, pozměněné billboardy, rozkopané cesty lesních dělníků, hřebíky nastražené ve stromech, deaktivované pasti, vloupání do kanceláří, rozbité počítače.
Hnutí Earth First! se nicméně postupně stalo obětí svého úspěchu. Rychlý růst a diverzifikace vedly k neshodám ohledně cílů a taktik. Rozpory vyvstaly zejména mezi podporovateli spoluzakladatele Davida Foremana a dlouholetou organizátorkou ze západního pobřeží Judi Bari. Zatímco část aktivistů kolem Foremana vycházela z individualistického anarchismu, odkazovala se na mytologii a obhajovala ekologické sabotáže, skupina Judi Bari byla tvořena lidmi, kteří do hnutí přišli z antikapitalistického, mírového a protijaderného hnutí a odmítali používat násilné taktiky. Přetrvávající rozpory se přenesly do osobní roviny a vyvolaly krizi, která hnutí pohltila.
FBI a korporace profitující z devastace přírody pochopitelně nehodlaly nečinně přihlížet, jak skupinky hipíků, feministek, kovbojů a lesních anarchistů omezují průmysl a těžbu. V pozdních osmdesátých letech se tak naplno rozjela státní a korporátní represe, která zahrnovala infiltrace, provokace, zátahy i pokusy o likvidaci významných aktivistů. Foreman se jednoho rána probudil s pistolí u hlavy a byl FBI obviněn ze spiknutí s cílem strhnout elektrické vedení. Judi Bari zase v autě vybuchla bomba.
V Británii a jinde
Počáteční rozmach hnutí se nepodařilo už nikdy zcela obnovit. Kvůli přetrvávajícím rozporům se Foreman přestal k Earth First! hlásit a skupina se následně, v roce 1994, přiblížila mainstreamu, když Judi Bari vyjádřila nesouhlas s užíváním nelegálních taktik. Akce a myšlenky amerických ekobojovníků nicméně inspirovaly největší vlnu environmentálních akcí v historii britských ostrovů. První skupina Earth First! vznikla v Hastings a následně se objevila řada autonomních skupin po celé Británii. Nejúspěšnější kampaní byl boj proti vládnímu programu budování dálnic. Vynalézavost „earthfirsterů“ se projevila v různých taktikách a strategiích, samozřejmě včetně blokády stavebních strojů, sabotáže na staveništi a protestních kempů. Posledním hřebíkem do rakve dálničního programu byly tábory s podzemními tunely a stromovými domy podél několikakilometrové trasy zamýšleného obchvatu města Newbury. Stovky vycvičených aktivistů stavbě bránily do poslední chvíle. Přestože byl obchvat nakonec dokončen, britská vláda neunesla sociální tlak ani náklady na překonání protestů a zbytek dálničního programu zrušila. Stovky kilometrů dálnic se nepostavily.
Na přelomu tisíciletí se britští radikálové zaměřili na boj proti geneticky modifikovaným plodinám. První sabotáž proběhla na pokusném poli s modifikovanými bramborami v Cambridgi v létě 1997. Následně došlo k masivnímu tažení a za jediný rok bylo zničeno třicet testovacích polí. K nočním likvidacím se přidaly hromadné sabotáže za bílého dne, kdy se lidé po protestních shromážděních hromadně vydali před zraky policistů a ochranky vytrhat pole s geneticky modifikovanými plodinami. Biotechnologický průmysl ve Spojeném království čelil odporu veřejnosti až do roku 2003, kdy zde byly polní pokusy s modifikovanými plodinami prakticky ukončeny.
Vzestup britského zeleného aktivismu byl těsně spjat s alterglobalizačními protesty. S ústupem těchto protestů pak postupně klesala také aktivita Earth First! ve Velké Británii. Přestože v devadesátých letech vznikaly skupiny Earth First! také v Kanadě, Austrálii, Nizozemí, Belgii, Německu, Itálii a dalších zemích včetně České republiky, nikde neproběhla tak masivní vlna odporu jako ve Spojených státech a Velké Británii. Dnes bychom žádné větší kampaně pod hlavičkou Earth First! asi nenalezli, idea a know-how ale podnítily jiné. V minulosti například vzniklo hnutí Ulice lidem (Reclaim the Street), což je rozvinutí původně obranné protidálniční kampaně do ofenzivy vůči automobilové kultuře. Jedno z nejradikálnějších zelených hnutí Fronta za osvobození země (Earth Liberation Front) zase vzniklo odštěpením od Earth First! a oddělením taktiky ekologických sabotáží od umírněné občanské neposlušnosti. V poslední době pak vznikly skupiny jako Plane Stupid, bojující přímými akcemi proti rozšiřování letišť, nebo Rising Tide, soustředící se na přímé akce proti fosilnímu kapitalismu. Ozvuky Earth First! tedy dosud podvracejí hladký chod průmyslového světa.
Autor píše pro informační server Green Action.