Výstava Forensic Architecture ukazuje, že propojení politického aktivismu a interdisciplinárního vědeckého výzkumu je nejen možné, ale především nutné. Nové technologie v rukách mocenských aparátů si žádají nové přístupy ze strany těch, kteří jejich zvůli chtějí čelit.
Kurátorky Irena Lehkoživová a Sarah Nankivell připravily v galerii VI PER (pojmenované podle křížení pražských ulic Vítkova a Pernerova, kde galerie sídlí) výstavu Forensic Architecture s podtitulem Architektura konfliktu, která si klade za úkol představit některé z klíčových aktivit stejnojmenného projektu, jehož zakladatelem je izraelský architekt a aktivista Eyal Weizman. Forensic Architecture (FA) můžeme asi nejlépe charakterizovat jako interdisciplinární výzkumnou platformu, vzniknuvší v roce 2011 při Centre for Research Architecture na Goldsmiths University of London. Samotný koncept „forenzní architektury“ není podle Weizmana v zásadě ničím novým, doposud byl ale prakticky výhradně záležitostí státních aparátů, válečných strategií a politické moci, vykonávající dohled nad svým obyvatelstvem. Weizmanova invence tak spočívala především v tom, že tuto nenápadnou disciplínu postavil „z hlavy na nohy“, poskytl jí sdílený teoretický a praktický rámec a zároveň dal dohromady tým lidí, jehož činnost osciluje na pomezí akademické práce a politického aktivismu zdola.
Interdisciplinarita tady rozhodně není módní floskulí, ale zcela konkrétní a soustředěnou aplikací architektonických a urbanistických poznatků, které se vzhledem ke svému zacílení nemohou obejít například bez znalostí (mezinárodního) práva, kriminalistiky nebo balistiky. Nepostradatelným spojencem takové angažované kritické praxe je samozřejmě i široká síť novinářských a aktivistických kontaktů nebo spektrum současných uměleckých strategií. Tak je tomu třeba v případě platformy Mathemes of Re-Association, která je součástí FA a na níž se podílí srbský umělecký kolektiv Grupa Spomenik, věnující se tématu depolitizace genocidy (například masakru v Srebrenici). Z výše uvedeného samozřejmě vyplývá i to, že platforma FA je kritická vůči objektivnímu a nehodnotícímu pojetí vědy a dává přednost zaujetí jasného politického stanoviska.
Vizualizace táborů smrti
Instalace samotné výstavy je každopádně „neinvazivní“ a nemá potřebu odvádět pozornost diváka nápaditostí instalačního provedení. Namísto toho se docela sympaticky zaměřuje na ryze praktickou stránku věci, takže celá výstava sestává z několika nástěnných videí, opatřených plakáty s doplňujícím obrazovým materiálem a vysvětlujícím textem. Další na stěnu promítané video ve vedlejší místnosti tak nepůsobí rušivě a instalace tím nechává vyznít především obsah, který je sám o sobě dostatečně strhující. V galerii VI PER je představeno celkem pět vybraných projektů: Žijící tábory smrti (Living Death Camps, 2012–2013), což je zastřešující název pro projekty Staro Sajmište: Obrácený horizont a Omarska: Památník v exilu; Zastřeleni na den Nakba (2014); Saydnaya: Za zdmi mučírny syrské věznice (2016) a Mešita v Al-Jinah (2017). Dohromady tvoří nejen reprezentativní mozaiku témat, ale zároveň i dobře ilustrují rozpětí aktivit, kterým se platforma FA věnuje.
Projekt Living Death Camps (ve spolupráci s výše zmíněným uměleckým kolektivem Grupa Spomenik) se například věnoval praxi historické paměti v kontextu dvou míst, na nichž se v minulosti vyskytovaly koncentrační tábory: Staro Sajmište pocházelo z doby druhé světové války a Omarska z období války v Jugoslávii. S pomocí laserového 3D scanu (ve spolupráci se ScanLAB Projects) a neinvazivní archeologie se jim podařilo vytvořit vizualizace těchto objektů v daných lokalitách. V případě tábora Staro Sajmište mohly být takové materiály použity proti snaze vystěhovat nové obyvatele, žijící už delší dobu v daném místě. Naopak v kontextu lokality Omarska bylo možné těchto dat využít jako argumentů pro zastavení komerční těžby za účelem uctění památky obětí.
3D modely jako politické nástroje
Ve spolupráci s Amnesty International pak tým FA dokázal na základě výpovědi pěti přeživších svědků zrekonstruovat podobu syrské věznice Saydnaya poblíž Damašku. Vytvoření 3D modelu komplikoval fakt, že vězni se po celou dobu svého pobytu nacházeli v takřka úplné tmě, která jim znemožňovala jakoukoli orientaci. Základem pro 3D model se nakonec staly zvukové vjemy, přičemž s postupným vývojem modelu si vězni byli schopni vybavovat podrobnější vzpomínky. Ukazuje se, že s pomocí současných technologií mohou „akustická svědectví“ obejít senzorickou deprivaci, jejímž cílem je mimo jiné vězně zcela dezorientovat, aby nebyli schopni vypovídat o místě svého pobytu a následně hájit svá práva. Projekt Saydnaya je zároveň součástí širší kampaně Amnesty International, která vyvíjí tlak na syrskou vládu, aby umožnila nezávislým pozorovatelům vstup do těchto věznic a detenčních center.
Naproti tomu jako standardní metoda forenzního vyšetřování může působit projekt Zastřeleni na den Nakba, věnující se zabitím dvou palestinských teenagerů během 15. května 2014 na den Nakba, který je pro Palestince připomínkou jejich násilného odsunu v roce 1948. Během tohoto dne došlo k ostrým střetům palestinských demonstrantů a izraelských bezpečnostních složek, přičemž filmový materiál televize BBC a místní bezpečnostní kamery umožnil týmu FA zrekonstruovat, jak došlo k zastřelení sedmnáctiletého Nadeema Nawary a šestnáctiletého Mohammada Abu Dahera. Z následné balistické analýzy zbraně jednoho z izraelských policistů vyplynulo, že zcela vědomě používal ostré náboje namísto gumových projektilů a své konání se snažil kamuflovat patrně i před svými kolegy.
Jednu z „klasických“ rekonstrukcí z dílny FA pak představuje forenzní analýza leteckého útoku americké armády na syrskou mešitu v Al-Jinah. Spojené státy mylně identifikovaly mešitu jako upravené centrum lokální buňky al-Káidy a její zničení mělo za následek desítky civilních ztrát na životech. Podle místních svědků se v době amerického útoku nacházelo v budově bezmála tři sta lidí. Na základě výpovědí přeživších a tamějších obyvatel a analýzy zbylých trosek se týmu FA podařilo vytvořit 3D model zničené budovy a prokázat tak, že se skutečně jednalo o vcelku běžnou mešitu, nikoli objekt přestavěný pro účely teroristické buňky. K civilním ztrátám tak došlo především na základně chybné identifikace budovy ze strany Spojených států.
Galerie VI PER, která se obecně zaměřuje na hledání průsečíků architektury s dalšími oblastmi umělecké, politické nebo vědecké aktivity, mohla výstavou Forensic Architecture jen těžko šlápnout vedle. Je sympatické vidět, že pro Eyala Weizmana a celý tým FA představuje formát výstavy jeden z efektivních nástrojů, jak šířit povědomí o nově vznikající disciplíně forenzní architektury a jejích pozitivních dopadech v lokálních kontextech. Takové spojenectví mezi architekturou, uměním, politickou angažovaností a jednotlivými vědeckými disciplínami není nijak triviální a výrazně převyšuje mnoho projektů, jež ve svých snahách o interdiscplinární práci doposud spíše tápou. Zároveň podává i zprávu o tom, že prakticky jakákoli smysluplná a dlouhodobě udržitelná politická aktivita se v dnešním světě neobejde bez otevřenosti k technologickým inovacím, útoky dronů počínaje a bojem za podobu historické paměti konče.
Autor je doktorand na AVU.
Forensic Architecture. Architektura konfliktu. Galerie VI PER, Praha, 28. 2. – 21. 4. 2018.