Přeložila Lenka Kuhar Daňhelová
Absynt 2017, 128 s.
„Existují tři otázky, které v dnešní Bosně nikdo nikomu nepoloží: Co tvůj muž? Co syn? Co jsi dělal za války?“ popisuje Wojciech Tochman ve své reportážní elegii trudnou realitu současné Bosny. Polský autor, jehož příspěvek vychází v rámci edice prokletých reportérů, se chopil těžkého tématu občanské války s až neuvěřitelnou lehkostí. Napsal strhující knihu o ženách a kostech. To jediné totiž po válečné vřavě zbylo. Hlavní hrdinky jsou vdovy hledající své muže, matky zmizelých dětí a dcery bez otců. Přesto pátrají. Nezastupitelnou roli hraje forenzní lékařka Ewa Klonowská, která se neúnavně spouští do studní, jam, jeskyní či dolů, aby plnila pytle kostmi. Doktorka z roztříštěných kusů těl skládá opět člověka a podobným způsobem postupuje i Tochman, když lepí osudy přeživších, aby sestavil obraz samotné Bosny. Její současná podoba nedává smysl: muslimové bydlí v domech Srbů, kteří se mohou kdykoli vrátit a vyhodit je; Srbové zase se stejným strachem žijí v domech muslimů. Tochman se účastní trudných návratů do domovů obývaných nedávnými nepřáteli. Z návštěv mrazí, ještě více ale z normalizovaného násilí. Kniha se čte až děsivě snadno, zůstává však po ní nesnesitelná pachuť – takhle se to skutečně stalo: „Teď vykopávám zároveň s bramborami ze země kosti. Je to ten můj? Nebo je to můj bratr, který tehdy zrovna přijel o dva dny dřív z Německa na dovolenou? Všude trčí kosti nebo plavou ve studnicích.“