Sociální robotika, respektive umělá inteligence spojená s analýzou velkých dat, prochází prudkým rozvojem a v mnoha ohledech dělá ze současného světa science fiction. Nejde jen o programy generující texty nebo o aplikace těžící ze sociálních sítí informace, jež lze využít při oslovení potenciálních zákazníků nebo třeba voličů, ale například také o robotizaci běžné soudní agendy. V tomto poněkud dystopickém čísle se zaměřujeme především na společenské a kulturní aspekty robotizace. Jak se komplexní práce s informacemi projeví v humanitních vědách? Stane se lineární čtení anachronismem? Dojde konečně ke „smrti autora“? A změní se humanitní vědy pracující s big daty v komerční obor? Vytěžováním dat a vůbec tématem virtuálního vědomí se zabývá i ruský spisovatel Viktor Pelevin. Hlavním hrdinou své prózy iPhuck 10 učinil policejní algoritmus, který pracuje pro policii jako vyšetřovatel a o svých případech zároveň píše detektivní romány. Nabízí se otázka, kdy se situace obrátí a budeme recenzovat román napsaný robotem, jehož hrdinou bude spisovatel… Soudě dle knihy Martina Forda s výmluvným názvem Roboti nastupují to možná nebude trvat dlouho. Na dvoustraně beletrie se ostatně můžete seznámit s výsledkem literární činnosti, na níž se spolupodílel program, vybírající pasáže z autorova rozsáhlého deníku. Zkrátka, zatímco hrajeme videohry, jež prý utužují pravicový pohled na svět, nebo fantazírujeme o biohackingu, roboti se zdokonalují. – Nakonec bych rád upozornil na novou rubriku Na mezi, která nahradí pravidelný sloupek S.d.Ch. a v níž bude komparatista Matouš Jaluška referovat o středověké literatuře.