Podle stereotypního názoru ženy nerozumějí technice. Dlouhou tradici má však také představa ženského robota – a také dnes aplikace v chytrých telefonech, které slouží jako virtuální sekretářky, mluví ženským hlasem. Pokud se však stroj může stát ženou, neznamená to, že feminita je jen role, kterou lze hrát podle stanovených pravidel?
Dějiny strojů, feminity a závislé práce jsou již delší dobu chápány jako těsně provázané. Vztah ženy, stroje a práce ve 21. století dospěl do nové fáze s nástupem takzvaných digitálních asistentů – znalostních navigátorů, které jsou k dispozici jako součást různých operačních systémů. Tyto aplikace rozpoznávají přirozenou řeč a odpovídají na dotazy uživatelů, jimž pomáhají při organizačních záležitostech, jako je plánování schůzek nebo připomínání úkolů. Asi nejslavnější z nich je Siri, hlas mobilního telefonu iPhone, ale existuje i spousta dalších, například aplikace GoogleNow nebo Cortana, feminizovaná umělá inteligence společnosti Microsoft. Spojení mezi těmito digitálními asistenty a konvenční představou o vykonavatelích administrativní práce je nepochybné: Microsoft dokonce šel tak daleko, že v průběhu vývoje Cortany dělal rozhovory s osobními asistenty a asistentkami, a recenzent Brian X. Chen z časopisu Wired prohlásil, že používání Siri je „jako mít k ruce neplacenou stážistku snů“.
Feminizovaná a technologizovaná práce
Zmíněné aplikace v mnoha ohledech představují automatizaci tradičně ženských prací a svým způsobem pokračují ve „feminizaci“ kancelářské práce a práce ve službách. Ačkoli jsou dostupná různá hlasová nastavení (včetně přehlížené mužské varianty Siri), aplikace jsou zpravidla inzerovány s ženskými hlasy a v recenzích spotřebitelů i na specializovaných blozích jsou většinou označovány jako „ona“.
Tato genderizace digitálního asistenta se velmi podobá obecnějším trendům současného zvukového prostředí. Jak ukázala kritička Nina Power, městské prostředí je plné „předem nahraných hlasů, zbavených tělesnosti, někdy až robotických, které však lze označit za ženské, případně mají přímo ženské atributy“. Power považuje tento všudypřítomný sluchový vjem za jakousi „vokální dceru někdejší telefonní operátorky“ a poukazuje na negativní korelaci mezi šířením těchto nahrávek a uznáním skutečných zájmů žen ve veřejné sféře. Ženské hlasy se historicky používaly k vydávání pokynů, právě proto, že ženy samy slyšeny nebyly – vzpomeňme na spojařky za druhé světové války.
Podobně ve své analýze rané generace virtuálních asistentů, konkrétně zákaznických botů na lechtivých stránkách, kritička Eva Gustavsson zaznamenává prokazatelnou preferenci feminizovaných avatarů a odsuzuje to jako „nereflektovaný výsledek napodobování okolností v offline realitě“. Boti-pomocníci jsou zobrazováni jako mladé ženy, protože v zákaznických službách obecně pracují hlavně mladé ženy. Gustavsson tvrdí, že preference genderovaného avatara je „zakořeněná ve stereotypním obrazu ženy jako pracovnice, která se pro oblast služeb a emocionální práci hodí více než muži“. Jak kancelářská práce, tak práce ve službách byly konvenčně označovány za ženskou a nyní převládají ženští digitální asistenti. Jsme svědky toho, jak jsou protokoly ženskosti programovány do strojů, neboť „feminizovaná práce“ se stává prací technologizovanou.
Mezi produkcí a reprodukcí
Když se ale podíváme na vývoj technologií, setkáváme se s velmi rozdílnými představami o ideálním asistentovi. Firma vyvíjející aplikaci Siri například uvažovala o možnosti volby genderově neutrálního hlasu a ani rané verze znalostních navigačních systémů firmy Apple se nepodobaly digitálním asistentkám, jak je známe dnes. Například ve spekulativní korporátní reklamě z pozdních osmdesátých let má robotický navigátor mužský hlas i mužského avatara. Reklama, která vizualizuje inteligentního asistenta budoucnosti, konkrétně roku 2009, ukazuje tuto technologii v rukou váženého profesora v luxusní mahagonové pracovně. Vizualizace digitálního asistenta v bílé košili a s motýlkem připomíná spíše výzkumného asistenta či knihovníka než osobní sekretářku. I tento maskulinizovaný software je zobrazen při provádění některých administrativních a organizačních úkolů (předává profesorovi telefonní vzkazy od jeho studentů a matky, vyhledává staré soubory, vede deník), ale rozdíl oproti dnešním víceúčelovým znalostním navigátorům je zřetelný. Zatímco Siri, Cortana a GoogleNow jsou nabízeny jako nástroje pro osobní organizaci (připomínají nám, že máme zavolat manželce, poslat přání k narozeninám, upozorňují nás na známé, s nimiž se míjíme na ulici), varianta z roku 1987 měla být spíš jakousi ochrannou bariérou mezi profesní a soukromou sférou – měla odfiltrovat a utřídit soukromé zprávy, a umožnit tak profesorovi snadněji ignorovat sféru osobního života a pokračovat v činnosti génia.
Dnešní situace je zcela odlišná – hranice mezi oblastmi produkce a reprodukce nejsou vůbec tak jasné, jak se zdály být dřív. Jak materialistické feministky už dávno vědí, tradiční pečovatelské činnosti související s domácností jsou součástí přípravy těla a mysli dělníka pro práci. A naopak povinnosti, které připadaly tradičně tajemníkovi či sekretářce, se prolínají s těmi, jež souvisejí se sociální reprodukcí. Osobní asistent či asistentka často zjišťují, že provádějí jakousi „korporátní péči“, včetně zajištění výživy ve formě čajů, káv a objednávek obědů, jakož i domlouvání schůzek u doktora, vyzvedávání oblečení z čistírny, placení osobních účtů a podobně.
Ostatně sociolog Charles Wright Mills ve své klasické studii White Collar: The American Middle Classes (Bílé límečky. Americká střední třída, 1951) charakterizuje zkušenou osobní sekretářku takto: „Je to zralá žena, výkonná ve své práci, potlačující lásku ke svému ženatému šéfovi, pro nějž se činí nepostradatelnou a obstarává domácí práce pro jeho podnikatelskou činnost.“ Nepřekvapí potom, že řada reklam na digitální asistentky ukazuje, jak vykonávají takové osobní služby, jež jsou běžně spojeny s hybridizovanou postavou „kancelářské manželky“ – dělají práci na pomezí produkce a sociální reprodukce, mezi prací za mzdu a péčí. Technologie upozorňují na narozeniny a výročí nebo uživateli připomínají, aby koupil květiny. Emocionální práce, která byla kdysi ve třídě privilegovaných „outsourcovaná“ na sekretářky a manželky, je nyní přenechána elektronickým přístrojům.
Programovatelné pohlaví
Proces technologizace administrativní práce a péče pravděpodobně rozruší hluboko zakořeněnou představu o sadě dovedností vrozených ženám nebo o příčinné vazbě mezi určitými těly a určitými sociálními úlohami. Mnoho dnešních aplikací a automatizovaných systémů vychází z již existujících genderových předpokladů, že mají být buďto dívčími avatary, nebo odtělesněnými feminizovanými hlasy. Využívají naše předsudky týkající se feminizované práce a našeho stávajícího vztahu k sociálně genderovanému pečování a chování v oblasti poskytování služeb, a pracují tedy s prvky ženskosti, jež historicky umožnily subjektům poskytujícím péči nebo služby lépe vykonávat specifické povinnosti, činnosti a úkoly. Absorpci ženskosti technologiemi a automatizaci toho, co bylo kdysi označováno za „ženskou práci“, lze však také považovat za zpochybnění přirozenosti těch genderovaných, společensky účelných a kulturně naprogramovaných způsobů péče, které bývaly považovány za doménu žen. Tvrdíme-li, že naše aplikace musejí být naprogramovány, aby napodobovaly specifické genderové chování, jsme nuceni uznat i to, že gender sám o sobě může fungovat jako umělý a kulturně naprogramovaný konstrukt.
Pokud technologie mohou „dělat gender“, pak zjevně nemůže být přirozený – naopak se ukazuje jako výsledek rozhodování o tom, jak se nejlépe vztahovat k imaginárnímu uživateli, jak mu asistovat či ho o něčem poučit. Technizace feminity jakožto problematického označení pro proměnlivou sadu schopností, technik či strategií, které jsou potenciálně dostupné strojům nebo lidem různých genderů, podkopává myšlenku ženského chování jakož to přirozené, spontánní inklinace. Můžeme tedy s konečnou platností považovat ženskost za techniku, kterou navíc využívají i naše technologie?
Autorka je ředitelka London School of Film, Media and Design.
Z anglického originálu Technically Female: Women, Machines and Hyperemployment, publikovaného na webu salvage.zone, přeložila Marta Martinová. Redakčně kráceno.