S ohledem na množící se výpady proti A2 zveřejňují redakce kulturního čtrnáctideníku A2 a internetového deníku Alarm reakci na manipulativní dezinformace, které se objevují v některých více či méně seriózních médiích a na sociálních sítích.
Zpočátku šlo o výpady na adresu Ministerstva kultury; ovšem po lživých článcích útočících přímo na A2 jsme nuceni reagovat a zveřejnit důležitá fakta, která si autoři manipulativních textů buď nedokázali zjistit, anebo je záměrně ignorují. O co se konkrétně jedná? V několika médiích (Respekt, Forum24, Britské listy, Deník Referendum) vyšly články, ve kterých se objevují dezinformace o údajném střetu zájmů, v němž se nachází kulturní čtrnáctideník A2. Ten totiž jako každý rok spolu s dalšími kulturně-literárními časopisy obdržel grant od Ministerstva kultury. V ministerské komisi, která o dotacích rozhoduje, od letošního roku mezi jinými působí i redaktor webového deníku Alarm Jan Bělíček, jenž měl údajně rozhodovat i o přidělení peněz pro A2. Takovéto hrubé zkreslení reality však jednoznačně odmítáme.
Jak je to doopravdy
Za prvé, naši kritici se vůbec neobtěžovali vyhledat, že Jan Bělíček není redaktorem kulturního čtrnáctideníku A2. Byl jím od roku 2012 do roku 2016, kdy natrvalo odešel do internetového deníku Alarm. Ten sice oficiálně spadá pod A2, o.p.s., ale nečerpá žádné peníze od Ministerstva kultury a ani o ně nežádá. Obě redakce působí na sobě nezávisle a finance na provoz si Alarm zajišťuje čtenářskými dary, crowdfundingovými kampaněmi a inzercí. Jeho veškeré financování je vedeno odděleně, a Alarm je tak v poměru k A2 ekonomicky i obsahově zcela autonomní, třebaže nás spojují někteří autoři a přátelské vztahy.
Informaci o tom, že Bělíček je redaktorem A2, chybně přejal i redaktor Respektu Jan H. Vitvar, aniž by své tvrzení podložil jakýmkoliv zdrojem. Stačilo by se například podívat do archivu samotného Respektu, kde by našel s Janem Bělíčkem rozhovor z 11. listopadu 2017. V něm je uveden správně jako redaktor Alarmu.
Za druhé, zcela zásadní je pochopit mechanismus, podle něhož rozhodování o ministerských dotacích probíhá. Ani ten si totiž autoři manipulativních textů neobtěžovali zjistit, i když se jedná o veřejné a poměrně snadno dohledatelné informace.
V českém kulturním prostředí je téměř nemožné, aby některý z jedenácti členů ministerské komise (ano, počet se kvůli minimalizaci subjektivních hodnocení jednotlivých členů komise zvýšil za poslední léta ze sedmi na jedenáct) nebyl navázán na některý z projektů, akcí, časopisů nebo knih, o kterých se rozhoduje. Na střet zájmů proto pamatuje i příkaz ministra kultury č. 42/2006. Konkrétně v V. článku 5. odstavce zmíněného předpisu se píše: „Uchází-li se o dotaci žadatel, který je ve vztahu k některému členu komise, osobou blízkou ve smyslu občanského zákoníku, nebo subjekt, ve kterém má člen komise majetkovou účast nebo je jeho pracovníkem či členem statutárního orgánu, popřípadě členem občanského sdružení, pak se rozpravy a hlasování o této žádosti tento člen komise neúčastní. Hlasování o žádosti je platné pouze za účasti nadpoloviční většiny všech členů komise.“ V praxi to vypadá tak, že během projednávání a hlasování dotyčný člen odejde z místnosti. Jednání se tudíž odehraje v jeho nepřítomnosti a daný člověk nemá na rozhodování komise vliv.
Takže to, že je člen komise nějakým způsobem spojený s některým z projektů, o nichž se rozhoduje, se stává, a to ve všech ministerských komisích, nejen v té literární. Ostatně není divu, protože do expertních komisí jsou zváni lidé, kteří se v dané oblasti pohybují a kteří dané problematice rozumějí. To v případě literatury může znamenat mimo jiné to, že pracují či publikují v literárních časopisech. Vyhnout se jakémukoli střetávání zájmů by vlastně bylo možné jen tehdy, kdyby žádosti o literární granty hodnotili lidé, kteří se literaturou vůbec nezabývají.
Za třetí, za celou třináctiletou existenci A2 až doposud žádný její bývalý ani současný redaktor v komisích na MK nepůsobil. Nicméně pozice A2 v literárně-společenském prostředí posiluje, a proto je logické, že se někdo z užšího autorského okruhu v některé z ministerských komisí dříve či později objeví. A navíc, tato praxe se samozřejmě netýká jen časopisu A2, ale i dalších periodik a kulturních projektů. Pro pořádek přinášíme další „skandální“ fakta z aktuální komise: sedí v ní třeba i člen redakce webového časopisu iLiteratura.cz (ta dotaci také získala), další tři členové komise jsou autorsky dlouhodobě spojeni s časopisem Tvar (ten dotace od MK rovněž získal) a jedna z komisařek je členkou organizačního týmu Světa knihy, který rovněž žádal dotace – a dostal je. A podobných případů by se dalo za poslední léta shromáždit desítky.
Nebudeme zde věnovat prostor nesmyslům o „redaktorech extrémně levicového média v komisi“. I bez toho vyznívá celá „kauza“ jako selektivní útok proti A2, který vzbuzuje zdání honu na čarodějnice a evidentně sleduje poněkud jiné záměry, pravděpodobně dané politickými nebo osobními antipatiemi.
A co Babylon?
Sluší se také dodat, že ačkoliv podle obviňujících hlasů v komisi seděl „náš člověk“, kulturnímu čtrnáctideníku A2 letos byla udělena prakticky stejná částka jako v minulých pěti letech, kdy byly ministerské komise „čisté“ a jejich členové – podle měřítek našich kritiků – ideologicky nezaujatí. A pro případné zájemce, kteří se nespokojí s fake news, je dobré vědět, že požadovaná finanční částka se nestřílí od oka, nýbrž jde o poměrnou část pevného (a v případě A2 po léta více méně stabilního) rozpočtu, a opravdu není možné ho libovolně přifukovat.
A malá douška na závěr: Na začátku celé „kauzy“ bylo pozdvižení kolem toho, že ministerstvo neudělilo dotaci časopisu Babylon. Jenže ani v roce 2015 Babylon nebyl zařazen do grantového řízení kvůli formálnímu pochybení, což prakticky znamenalo, že nedostane od MK ČR ani korunu. Šéfredaktor A2 Karel Kouba byl tehdy jedním ze signatářů dopisu ministru kultury Danielu Hermanovi, ve kterém šéfredaktoři nejvýznamnějších literárních časopisů žádali o udělení výjimky a obejití dotačních pravidel. I díky solidaritě A2 byl tenkrát Babylon zachráněn a získal od MK ČR čtvrt milionu korun.
Cílem A2 ani Alarmu není někoho umlčovat. Už řadu let přinášíme nezávislou žurnalistiku, na kterou nemají vliv oligarchové ani politické strany. Stojíme si za tím, že v českém prostředí vytváříme unikátní projekt, který nabízí neotřelé pohledy na aktuální dění v kultuře, politice i společnosti, a budeme se o to snažit i nadále.