Německem otřásá podezření, že v řadách policie ve Frankfurtu nad Mohanem figurují pravicoví teroristé. Na první pohled šokující kauza je nicméně logickým vyústěním poměrů, u jejichž vzniku byla už nedostatečná denacifikace po druhé světové válce.
„Zmasakrujeme ti dceru!“ Tak zněl anonymní vzkaz, který obdržela německá advokátka tureckého původu Seda Basay-Yildiz, která obhajuje rodiny obětí neonacistické teroristické skupiny Národně socialistické podzemí (NSU). Z členů a sympatizantů skupiny, která v letech 2000 až 2007 zavraždila několik mužů tureckého a řeckého původu a jednu policistku, byla v červenci 2018 mnichovským soudem odsouzena na doživotí Beate Zschäpeová. Připomeňme, že dva hlavní aktéři a vykonavatelé rasově motivovaných vražd souzeni být nemohli, neboť zemřeli vlastní rukou. Proti nízkému počtu odsouzených vypukly v německých městech demonstrace, neboť panuje podezření o spolupráci NSU s německými policejními agenty. Kromě toho, že jeden z nich byl podle výpovědí přesvědčeným neonacistou, měly jejich prostřednictvím plynout k NSU peníze. Neonacistický teror by tak byl de facto nepřímo podporován státem.
Hitler na WhatsAppu
„Vypadni odsud, pokud chceš vyváznout živá, ty turecká svině!“ vyhrožoval dále anonym. Basay-Yildiz dostávala podobné vzkazy denně, ale protože poslední z nich obsahoval její soukromou adresu, obrátila se na policii, která pak vypátrala IP adresu odesilatele – a zjistila, že šlo o jednu z policejních stanic ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam následně provedla prohlídku, při které zabavila telefony a hard disky, a díky nim odhalila na komunikační platformě WhatsApp skupinu, jejíž členové si vyměňovali obrázky Hitlera a hákových křížů. Lidé z této skupiny byli podle všeho anonymové, kteří své výhrůžné zprávy podepisovali jako „NSU 2.0“.
Jestliže však existují informace o spolupráci policejních agentů s neonacistickými teroristy, zpráva o teroristické skupině v řadách policie může být stěží překvapivá. V každém případě jsou z trestného činu podezřelí čtyři policisté a jedna policistka z Frankfurtu. K odhalení možných pachatelů přitom došlo dříve, než mohli své výhrůžky realizovat. Nejde ale o jediný případ, neboť adresátem hrozeb od „NSU 2.0“ měl být také kolínský právník Mustafa Kaplan, který rovněž zastupuje oběti neonacistů. Navíc jsou podezřelí i policisté z dalších měst a dle dostupných informací se prověřuje také napojení neonacistů na bývalé i současné vojáky.
Článek Mladé fronty DNES z 18. prosince nazvaný „Německo se diví“ budí dojem šoku ze zapletení německé státní moci s nacismem. V západním ani východním Německu přitom nikdy nedošlo k důsledné denacifikaci státní správy (o společnosti nemluvě) a mnozí bývalí nacisté či kolaboranti zastávali vysoké politické a ekonomické pozice. Mezi nejznámější jména patřil ministr Adenauerovy vlády Franz Josef Strauss, předseda Průmyslového svazu Hans Martin Schleyer nebo úředník spolkového soudního dvora Sigfried Buback. Poslední dva jmenovaní byli zabiti Frakcí Rudé armády (RAF).
Říšský občan
Přetrvávání sympatií části německé společnosti k nacismu je natolik známým faktem, že stačí zmínit jen krátce. Už empirická studie frankfurtského Institutu pro sociální výzkum z padesátých let poskytla data o významném podílu lidí zastávajících protidemokratické postoje. Strukturní krize sedmdesátých a osmdesátých let pak přinesla renesanci fašistických paramilitárních jednotek a znovusjednocení Německa v devadesátých letech se neslo v duchu nacionalismu, jehož plodem byl mimo jiné vzestup volebních preferencí neonacistické Národnědemokratické strany Německa (NPD) v bývalém východním Německu. A konečně pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD) ve spolkových parlamentních volbách 2017 získala 12,5 procenta. Poprvé od konce druhé světové války tak zasedá krajně pravicová strana v německém Bundestagu.
Jako by toho nebylo málo, Německem se šíří bizarní identitářské hnutí Reichsbürger (Říšský občan), čítající 19 tisíc členů, mezi nimiž ministerstvo vnitra eviduje asi 950 militantních stoupenců krajní pravice. Příslušníci hnutí odmítají poválečný německý stát s jeho ústavou, zákony i hranicemi a nosí střelné zbraně. Nejvíce je jich aktivních v Durynsku a Sasku, ale také v Bavorsku. V roce 2016 dokonce člen hnutí Wolfgang P. při razii v bavorském Georgensmündu zastřelil jednoho policistu a dva další zranil. Ačkoli se bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann (CSU) pokouší těmto lidem odebírat zbrojní průkazy, mluvčí Zelených Irene Mihalicová poukazuje na stagnaci celého procesu. Hnutí Reichsbürger je přitom jen jedním z kamínků v mozaice měnících se nálad německé společnosti, mezi nimiž lze zaznamenat i projevy, jež nebyly k vidění od nástupu nacismu ve třicátých letech 20. století.
Propojení státního aparátu s neonacistickým hnutím, jdoucím ruku v ruce s účastí krajní pravice na zákonodárné moci, nepochybně představuje nebezpečnou směs, která může ohrozit demokratickou povahu dosavadních německých institucí.
Autor studuje sociální dějiny na FF UK.