Ať je nám to milé, nebo ne, hospoda je místo, které je stejně jako náš nejikoničtější nápoj – tedy pivo – těsně spjato s českou národní identitou. V hospodách se připravovaly zlomové dějinné okamžiky, kvasily tam velké myšlenky a vznikaly zásadní kulturní hodnoty. Ostatně i Hermann Schlechtfreund ve stripu na poslední straně tvrdí, že „čechiše literatura stojí a padá na putyce a nasávání piva a šnapsu“. Jak se ale dozvíte z rozhovoru se slovenským spisovatelem a zkušeným barmanem Milem Janáčem, nálevny jsou důležité i jako líhně podvratného – protože neproduktivního a zahálčivého – přístupu ke světu a především jako místa, na nichž se koncentrují lidské příběhy. Kromě několika literárních příkladů (Fernando Pessoa či Geoffrey Chaucer) se ale za přispění kolegů z webu vagus.cz věnujeme především tomu, jakými sociálními a estetickými proměnami procházejí výčepy v posledních letech. O zhoubném vlivu gentrifikace na restaurační zařízení vypovídají štamgasti i hospodští ze slavných pražských výčepů v reportáži Alžběty Medkové a Jiří Krejčík se zaměřil na specifický fenomén nádražních osvěžoven. Základním materiálem k tématu je rozhovor se sociologem Jiřím Vinopalem, který i přes rozmach všech zaměnitelných a bezduchých franšíz optimisticky konstatuje, že tradiční česká hospoda jen tak nezanikne. Snad se tedy štamgasti klasických hospod nestanou exponáty skanzenu, který si budou jezdit za peníze fotit turisté z Asie. Z ostatních textů věnujte pozornost rozhovoru s Michalem Štinglem, který na webu neklid.net shromažďuje traumatizující zkušenosti pacientů z bohnického pavilonu 27.