Když je dnes člověku dvanáct

Animovaný komediální seriál Big Mouth z pro­dukce Netflixu o sedmácích, se kterými mlátí puberta ode zdi ke zdi, dokázal propojit tři stěžejní žánry teenagerského filmu do funkčního celku a najít si své místo mezi nejpopulárnějšími animovanými tituly pro dospělé. Při premiéře první řady na podzim roku 2017 se přitom zdálo, že mezi dalšími seriály podobného ražení zapadne – během několika týdnů totiž společně s Big Mouth vyšla jednak čtvrtá řada BoJacka Horsemana (od roku 2014) a také dlouho očekávaná třetí řada Ricka a Mortyho (Rick And Morty, od roku 2013). Netflix ale svou produkci zacílil přesně. Mnozí diváci zařadili Big Mouth do svých bingewatchingových rozvrhů, zatímco filmoví kritici nadšeně psali o pozitivní sexuál­ní výchově pro masy.

Ve spárech Hanbokněžníka

Seriál o dvou dospívajících kamarádech, kteří se snaží udržet svou pubertu ve snesitelných mantinelech a prodrat se školou bez doživotních traumat, by působil jako každý druhý film ze střední školy – kdyby se neodehrával na základce a nerozebíral tělesné a duševní změny dvanáctiletých protagonistů v grafických detailech, byť jen animovaných. Přitom se ale Big Mouth nerochní v záchodových dobrodružstvích dvou věčných puberťáků, jako to činí Beavis a Butt­-Head (Beavis And Butt­-Head, 1993–1997, 2011), ani nespoléhá na satirický kontrast dětských postav a dospělé mentality jako South Park (od roku 1997).

Hrdinové seriálu Nick a Andrew jsou jen děti, nezkušené, náladové a především zmatené z toho, co se s nimi děje, a ještě více z toho, co se od nich očekává. Průvodce pubertou jim dělají hormonální monstra Maurice a Connie, která jim sice občas dají nějakou radu, ale většinou jen mačkají spínače pro nadrženost nebo emocionální výbuchy, dokud se neobjeví Hanbokněžník a s ním mrzačící pocit méněcennosti. Žánrově pak seriál osciluje mezi třemi královskými disciplínami teenagerského filmu, totiž romantickou komedií, gross out komedií a hororem, přičemž někdy zabrousí až k muzikálu.

Hororová první menstruace

Animovaná forma umožňuje Big Mouth za­jít v zobrazování a karikování dospívání mno­­hem dál než hraná díla, většina příběhů ovšem vychází z dětství tvůrců seriálu ­Andrewa Gold­berga a Nicka Krolla, kteří se znají od­mala, a s dalšími náměty ze života přišli stand­-up komici během dabování. Dětské postavy nezamrzají v sitcomovém nastavení, a jejich chování a hlášky se tedy netočí kolem jediného stále se vracejícího prvku (pomineme­-li Jayovu hypersexualitu a jeho náklonnost k štěrbinám v polštářích). Zatímco Nick pod dohledem ducha Dukea Ellingtona duševně a emocionálně dospívá a zatímco čeká, až mu vyroste první pubický chlup, Andrew vztahy s dívkami absolutně nezvládá a s Mauriceovou pomocí propadá vzteku, studu a pornu. V seriálu navíc chybí jednoznačný mužský vzor, takže se chlapci potácejí mezi zmatenými a často protichůdnými představami o tom, co znamená dospět v muže. Big Mouth ovšem zdaleka nestojí jen na klučičí dvojici. Už v první sezóně dostávaly velký prostor také jejich spolužačky Jessi a Missy, každá s vlastními problémy, počínaje hororovou první menstruací na školním výletě ve sněhově bílých šortkách. Ve druhé sezóně se navíc výrazně přidává náhled Matthewa, jediného vyoutovaného gaye v ročníku, který původně hrál jen roli sarkastického komentátora trapasů.

Přes potenciál daný rozmanitostí dětských postav a schopností tlumočit jejich pocity nicméně Big Mouth zůstává především komedií o honění, trapasech a pubertálním zmatení. Ačkoli ale nemá ambice suplovat sexuální či jinou výchovu, tvůrci dokážou otevírat mnohá choulostivá či nepříjemná témata. Kromě sexu je to třeba šikana, toxická maskulinita nebo klinická deprese – vždy však zůstane jen u zábavného konstatování. Big Mouth zkrátka své diváky nijak zvlášť nevychovává, ale i tak má více přesahů než většina pubertálních komedií a je přesvědčivým důkazem, že žánr dříve známý machismem a sexismem se bez těchto atributů bez problémů obejde a ještě může oslovit široké publikum.

Autorka je filmová publicistka.