Klicperovo divadlo, Hradec Králové, psáno z reprízy 26. 4. 2019
Lakomec v režii Michala Háby, kterého má aktuálně na repertoáru Klicperovo divadlo, je dokladem, že lze inscenačně klást důraz především na vyznění a autorský záměr klasického kusu, a přitom se k původnímu textu chovat takřka pietně. Molièrova kritika velkoměšťácké lakoty obklopené maloměšťáckým prospěchářstvím dostala v Hradci Králové výrazně groteskní podobu. Ač se zkraje zdá, že se režisér chtěl vlichotit místnímu publiku, zvyklému na to, že divadlo se bez pilastrů a červených koberců zkrátka neobejde, postupně přestává být jednoznačné, kdo se tu směje komu – a to je bez pochyby podstatou Molièrova díla. S postupem představení, jak před bavícím se diváctvem slovo za slovem vyvstává sprejované Proudhonovo squatterské heslo „Vlastnictví je krádež“, komičnost plná pádů, facek, kopanců a lascivností opakovaných, jako když se skeč na videu zrychleně přehrává dopředu a zpět, začíná působit hlavně znepokojivě. Také jednoduchá scéna, sázející na agresivní kombinaci nepříjemně žlutého pozadí a černě oblečených a líčených postav, nutí diváka mít se na pozoru. Nápaditý je třeba vstup, kde je využito kanape v podobě obřího prasete, symbolu mamonu, v němž se každý rád aspoň na chvíli uvelebí. Možná je jen trochu škoda, že výraznou tváří českého divadla je divadlo nepřehlédnutelně a přiznaně německé.