(Transit)
Režie Christian Petzold, Německo, 2018, 101 min.
Premiéra v ČR 9. 5. 2019
Ve svých starších filmech Barbara a Fénix budoval německý režisér Christian Petzold neobyčejně působivou, a přitom tlumenou a uměřenou podobu melodramatu, jejímž prostřednictvím zkoumal spletité vztahy identity a moci. V novince Tranzit, kterou někdy prohlašuje za závěr volné „trilogie identity“ a která navazuje právě na Barbaru a Fénixe, naopak principy svých předchozích snímků cíleně rozbíjí. Zatímco dříve dokázal do svých děl zapracovat staromódní vyprávěcí a filmařské postupy, aniž by působily zastarale, tentokrát nechává jejich archaičnost naplno vyznít. Tranzit je totiž především konceptuální počin – dá se říct, že v principu připomíná snímek Dogville Larse von Triera. Oba filmy vyprávějí klasický žánrový příběh, ale zároveň mu upírají veškerou uvěřitelnost. Trier v Dogville nahradil objekty tvořící součást příběhu jejich znaky, Petzold zase vytrhl postavy z jejich doby a přesunul je do současnosti. Tranzit je totiž adaptace románu Anny Seghersové o německých imigrantech žijících ve Francii v době nacistické okupace. Filmová verze sice nechá celý příběh probíhat, jako by se děj odehrával za druhé světové války, ale herci ho ztvárňují v prostředí současného Berlína. Petzold tak otevírá paralely mezi tehdejší a současnou migrační krizí. Ještě víc ho ale zajímají trhliny a třecí plochy, které vznikají v samotném vyprávění. Snímek o znejistění identity tak sám formálně tříští svou koherenci. Možná nepřináší divácký prožitek, zato ale otevírá prostor k reflexi.