Skutečnosti, že v posledních letech folklor vstupuje do současné hudby, si patrně všimli i ti, kteří tuto oblast sledují jen příležitostně. V mnoha případech však s sebou „lidovost“ nese poněkud nepatřičné konotace, zvláště pak v podání národoveckých vyvolávačů starých dobrých časů a barvotiskových idylek. Miloš Hroch, který téma pomáhal sestavit, píše o aktuálním návratu folkloru ve Velké Británii. Dočtete se, jak témata rodné krajiny a kolektivní paměti zpracovávají muzikanti řazení k New Weird Britain, jak tato vlna reaguje na brexit nebo kdo skládá tradicionalistické písně o politice škrtů a hroutícím se zdravotnictví. Jiří Špičák se zase soustředí na to, jak angličtí hudebníci svými díly vytvářejí nové mýty a legendy jakožto moderní aktualizaci folkloru. Pozornost si zaslouží rovněž dva tematické rozhovory: s maďarskou umělkyní a kurátorkou Dominikou Trapp o situaci v její zemi, kde zneužívání lidových tradic k politickým účelům vede ke štěpení společnosti, a druhý s dvojicí hudebníků Tomášem Procházkou a Járou Tarnovským o jejich tvůrčí dekonstrukci písní českého folkového barda v projektu Wabi Experience. Ostatně podle Jonáše Kucharského „popularita českých folkařů, třeba Wabiho Daňka, má v mnoha ohledech k lidovosti daleko blíž než valašský skanzen“. Na mnoha příkladech se tak ukazuje tendence vyjádřená v titulu nové knihy amerického antropologa Josepha Grima Feinberga, která vyšla na Slovensku: Vrátiť folklór ľuďom.