Jen málokterá z témat A2 byla tak naléhavá jako to aktuální, věnované suchu. Popraskaná půda je tvrdá jako beton, trávníky jsou žluté a smrkové i borovicové lesy usychají nastojato, zčásti i kvůli kůrovcové kalamitě. Z vody se pomalu stává strategická surovina, a tak se jejího nedostatku chytila i mainstreamová média, která už nějakou dobu pravidelně zveřejňují alarmující začerveněné mapy sucha a občas i články, které konstatují, že už je dávno po dvanácté. Naštěstí dnes už skoro nikdo nepochybuje o tom, že za měnícím se klimatem stojí člověk pozdního kapitalismu, který bezohledně směřuje k likvidaci všeho živého, včetně vlastního druhu. Jak je u ekologických témat zvykem, jde většinou o čtení pesimistické až apokalyptické. Prvenství v tom patrně má celosvětový bestseller publicisty Davida Wallace-Wellse, který konstatuje, že „kolaps už nastal a jeho projevy vidíme všude kolem sebe“. Obrazům zkázy se věnuje i esej kulturního kritika J. T. Demose, jenž se zabývá paradoxem „krásné destrukce“ v obrazech plošných požárů. Hydrolog Radek Vlnas nicméně zachovává klid: hydrologická situace v Česku je prý sice vážná, ale zatím se nejedná o úplnou pohromu. V každém případě bychom ale měli změnit svůj přístup k přírodě: „Společnost by konečně měla pochopit, že příroda není zdroj, že jsme její součástí a že její existence je něco na způsob zázraku – vždyť tohle všechno kolem by tu nemuselo být.“