„Jenom důchodci volili Miloše Zemana. Nikdo normální by ho přece nevolil!“ rozčiloval se tuhle můj spolucestující ve vlaku. Absurdnosti celé scéně nedodávala jen nesmyslnost tvrzení, ale i to, že řečník sám neměl do důchodu daleko. Podobné řeči ovšem slýchám čím dál častěji. Není dne, abych na Twitteru, sociální síti pro elity, nenarazila na výsměšný, nebo dokonce nenávistný tweet o starých lidech. I vcelku příčetní jedinci jsou schopni tvrdit, že za Babiše a Zemana můžou důchodci, a že až vymřou, bude líp. Lidé, kteří by zpravidla nevyslovili nic rasistického nebo sexistického, se dopouštějí s bohorovným klidem ageismu. Je to smutný obrázek toho, jak pohrdavě se chováme ke svým nejslabším. A to by mohlo mít v budoucnu nepěkné důsledky. Stačí si vzpomenout na zcela vážně míněnou diskusi, jestli proti dětem vést, či nevést exekuce. Abychom se jednou nedočkali i debaty, jestli si staří ty důchody zaslouží, když se kvůli nim a jejich volebním preferencím máme všichni tak špatně.