Mohou zhoršené a šikanózní podmínky na pracovištích vést až k sebevraždám? Právě tyto otázky řeší francouzská justice v procesu s bývalým vedením obří společnosti France Télécom. Obvinění manažeři se měli dopouštět psychického násilí a šikany na zaměstnancích, z nichž šedesát si následně vzalo život.
V pátek 12. července skončila první etapa procesu s někdejšími špičkami gigantu France Télécom (dnes Orange). Bývalý předseda představenstva Didier Lombard a dalších šest vrcholných manažerů, včetně generálního ředitele a ředitele odboru lidských zdrojů, jsou obžalováni z obtěžování a mobbingu v souvislosti se sérií sebevražd, k nimž došlo mezi zaměstnanci v letech 2007–2011. Dle obžaloby management úmyslně vytvořil mezi zaměstnanci atmosféru nejistoty a uchyloval se k šikaně, aby je donutil k dobrovolnému odchodu ze společnosti. Prvoinstanční soud v Paříži vynese svůj rozsudek 20. prosince.
Propouštění dveřmi i oknem
Kauza se dostala k přelíčení více než deset let od tragických událostí. Na počátku třetího tisíciletí se francouzský stát rozhodl postupně privatizovat bývalý telefonní monopol a současně otevřít telekomunikační trh novým operátorům. Klíčový přerod společnosti byl svěřen do rukou Didiera Lombarda, který měl snížit či úplně zastavit odchod uživatelů k soukromým operátorům a současně zlepšit finanční kondici společnosti. V roce 2006 proto vedení schválilo plány Next a Act, jež počítaly s poklesem počtu zaměstnanců o 22 tisíc osob. Z této doby pochází i uniklé prohlášení samotného Lombarda ze schůzky s dalšími vysokými funkcionáři firmy: „Už nemůžeme být v roli kvočny. Musíme si říct, že nemůžeme ochránit všechny zaměstnance. V roce 2007 musí dojít tím či oním způsobem k propouštění, ať již dveřmi nebo oknem.“
Vzhledem k tomu, že firmě chyběly pozitivní podmínky odchodu (jako předčasný důchod za výhodných podmínek z let 2002–2005, kdy také odešlo dvacet tisíc osob), management podle obžaloby masově použil šikanu s cílem vystrnadit z firmy dostatečný počet zaměstnanců. Mezi popsanými praktikami nechybějí náhlé pracovní přesuny, neodůvodněná přeřazení, nadměrný tlak na výkon, zasílání nabídek jiného zaměstnání či náhlé změny pracovní doby. Dle obhajoby se ze strany firmy jednalo jen o nutné přizpůsobení novým podmínkám na trhu.
Lidé a finance
I přes mimořádně dlouhé přelíčení – bylo zahájeno začátkem května a trvalo více než čtyřicet dní – byla soudní síň v novém pařížském justičním paláci u Porte de Clichy prakticky vždy plná. Část vymezenou veřejnosti zaplnili rodinní příslušníci čtyřiceti poškozených z řad bývalých zaměstnanců, odboráři a také novináři. V přední části soudní síně pak byla „černá armáda“, 21 advokátů zastupujících sedm obžalovaných, obžaloba a právní zástupci poškozených. Ačkoli první verdikt padne až za několik měsíců, již dnes je jasné, že jde v mnoha ohledech o přelomový proces. „Je to poprvé, co se soud týká nejvyšší firemní hierarchie jedné z největších francouzských firem: před soudem stanuli ti, kteří vypracovali a začali plnit plán, jehož cílem byla destabilizace firemního personálu,“ konstatovala advokátka Sylvie Topaloffová, zastupující odborový svaz Sud Solidaires. A byly to právě odbory uvnitř France Télécom, jež v krizovém období vytvořily „observatoř“ pracovních podmínek, čímž umožnily zmapovat a vyhodnotit situaci, sesbírat údaje a svědectví a také zdokumentovat reakci managementu na zhoršující se podmínky mezi zaměstnanci. Sud Solidaires navíc vytvořil jakousi dokumentární štafetu mezi novináři, sociology, spisovateli a experty na právo a pracovní lékařství, díky níž bylo každé stání pokryto a popsáno v reportáži alespoň jedním z přizvaných. Příběh procesu s manažery se tak díky mnoha rozdílným vypravěčům rychle šířil.
Většinu stání zabralo líčení osudů bývalých zaměstnanců France Télécom a analýzy sociologů a expertů v pracovněprávní oblasti. „Již samotný fakt, že došlo k dvouměsíčnímu přelíčení, v jehož rámci bylo možné rekonstruovat mechanismy, jež vedly k sebevraždám a k poškození tisíců tehdejších zaměstnanců, je obrovským vítězstvím v boji proti banalizaci manažerského násilí a proti tomu nesnesitelnému výrazivu, jímž vyniká jazyk takzvaného řízení lidských zdrojů,“ řekl vedoucí odborářské revue HesaMag Laurent Vogel. Proces se stal performativní ukázkou třídních vztahů a dvou neslučitelných světů. Jestliže obžaloba a právní zástupci poškozených poukazovali na nepřijatelné praktiky mobbingu, obhájci jen krčili rameny. Extra dávka výkonu, stresu a obav ze zajištění životní úrovně přece k firemním restrukturalizacím zkrátka patří. Téhož názoru je i podstatná část ekonomických elit a deník Les Echos, podle něhož je proces Damoklovým mečem nad transformací velkých státních firem (například železnic a pošt) a restrukturalizacemi soukromých společností.
Že by špatně nastavené pracovní podmínky mohly někoho dohnat k sebevraždě, si obžalovaní odmítají připustit. Bývalý předseda představenstva Lombard, který je kvůli množství netaktních výroků neformálním padouchem číslo jedna, před soudem tvrdil, že vlnu sebevražd způsobila média. Ale na rozdíl od minulosti, kdy mluvil o módní vlně sebevražd či mediální psychóze, nyní svá tvrzení zabalil do úvah o Wertherově efektu. Podle Lombarda média svým zaměřením na sebevraždy zcela překryla vše dobré, co management dělal pro akcionáře a zaměstnance. Advokáti pak poukázali na společenskou roli, kterou Lombard měl. „Bylo to komplikované, protože se jednalo o lidi, ale jeho povinností bylo starat se také o finance,“ řekla v závěrečné řeči advokátka Bérénice de Warrenová, jež dokonce navrhla svého klienta na titul manažera roku.
Symbolické tresty
Spíše než na Wertherův efekt či na povídačky o dobrém manažerovi se však obhajoba vrcholných manažerů a společnosti France Télécom spoléhá na díru v obžalobě. Dle mínění obhájců skutková podstata trestného činu „obtěžování“ nemůže být použita v případě, že nedochází k přímé interakci mezi obtěžujícím a obtěžovaným. Pomocí tohoto paragrafu je prý sice možné potrestat šéfa, který nechává lascivní vzkazy své sekretářce, ale nikoli vedení za kriminálně nastavenou personální politiku.
Ačkoli je tedy proces s manažery France Télécom v něčem převratný, od začátku je v dalších ohledech ořezaný. Ze zhruba šedesáti zaměstnanců firmy, kteří spáchali sebevraždu v daném období, bylo do procesu zahrnuto jen devatenáct případů. Většinou se jedná o oběti, které explicitně odůvodnily své fatální rozhodnutí pracovními podmínkami. Dlouhá léta trvající šetření a vznesení obžaloby také dost vypovídají o justici, jež bývá v případech, kdy obžalovaní pocházejí z lidových vrstev, přímočará a takřka instantní. Dozorující soudce také v průběhu vznesení obžaloby odmítl, aby se manažeři zpovídali z ublížení na zdraví či neúmyslného zabití. Lombardovi a jeho společníkům tak hrozí spíše symbolické tresty: jeden rok vězení a patnáct tisíc eur pokuty. Samotný Lombard má přitom roční důchod tři sta tisíc eur. Z Rotary klubu ho také nejspíše nevyškrtnou, a navíc by mohl požívat aureoly mučedníka, proti němuž se spikla proradná justice spolčená s odboráři. Odsouzení obžalovaných by tak bylo především symbolickým úspěchem bojovných odborů, aktivních občanů a sympatizujících intelektuálů.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.