Občas jako by se český autorský komiks pohyboval po jakési sinusoidě: roky, kdy se sejde „silná sestava“ nových a dlouho vyhlížených prací od zavedených tvůrců – Gruse, Jerieho, Maška či Lomové –, střídají pohříchu delší údobí sucha, za kterých lehce bezradná porota komiksových cen nepohrdne ani vcelku průměrným dílkem, hlavně když je vůbec z čeho vybírat. Při vší úctě ke všem původním pracím vydaným v první polovině roku 2019 se zatím kupříkladu zdá, že loňská žeň, při které se utkaly Sestry Dietlovy se Svatou Barborou, Zatím dobrý, Návratem krále Šumavy, Jarmilem a posledním Candidem, se letos rozhodně opakovat nebude. Pohled do západních regionů komiksu zaslíbených – Belgie, Francie, zemí Severní Ameriky – se v takových poklidnějších časech znovu stává závistivým pokukováním po scénách, kde se „pořád něco děje“.
Severoamerický nezávislý, ne přímo undergroundový, ale od středního proudu náměty i styly odlišitelný komiks, jaký erbovně zprostředkovávají nakladatelství Fantagraphics, Drawn & Quarterly a další, poprvé okusil (hořko)sladkou chuť širšího společenského zájmu na přelomu devadesátých a nultých let. V návaznosti na úspěch Mause či Jimmyho Corrigana se o takových pracích začalo častěji psát i ve všeobecných společenských periodikách a obrazovoslovní vyprávění, které se nálepkou „graphic novel“ pokoušelo zakrýt své lehce podezřelé kořeny, si začalo užívat pozornost, již si – minimálně podle vlastního přesvědčení – už po desetiletí zasloužilo. Právě v této atmosféře přelomu tisíciletí, kdy se zdálo, že má komiks výjimečně „na růžích ustláno“, začali tři čelní zaoceánští tvůrci – dva Američané a jeden Kanaďan – pracovat na nebývale ambiciózních komiksových románech. Nyní, o dvacet let později, jsou tyto komiksy dokončeny a dočkávají se souborových vydání. Dosud jen po sešitových či knižních segmentech dostupné práce dospěly tedy ke své „kolaudaci“.
Berlin Jasona Lutese, Clyde Fans kanadského výtvarníka Setha (viz A2 č. 13/2019) a Rusty Brown Chrise Warea mají nemálo společného. Jedná se o mnohasetstránkové opusy, které si jejich tvůrci vysnili v oněch dospělému komiksu zaslíbených letech devadesátých, každý z nich si minimálně v nějakém zasutějším plánu s sebou nese i ambici posunout a stvrdit možnosti komiksového média. Trochu ošumělé označení opus magnum přichází na mysl už jen pro zaťatost, s níž byli tito i jinak notně vytěžovaní autoři – Ware a Seth patří mezi vyhledávané designery a ilustrátory, Lutes se naplno věnuje výuce ve vermontském Centre for Cartoon Studies – odhodláni po dvě dekády pracovat na vysněném autorském díle. Soudě dle četby zatím dostupných dvou ze tří těchto komiksových románů (Wareův Rusty Brown vyjde až letos na podzim) se nicméně zdá, že díla, která takto vznikla a nyní konečně putují ke čtenářům v úplnosti, jsou skutečně velká i jinak než rozsahem a délkou příprav.
Lutesův Berlin, to neodolatelné panoramatické zachycení přelomu dvacátých a třicátých let 20. století v německé metropoli se všemi politickými, společenskými i uměleckými třenicemi, má příležitost poznat i domácí čtenář: závěrečný třetí svazek vyšel nedávno v překladu Viktora Janiše v nakladatelství BB/art. Komplexnost vyprávěcího záběru se tu potkává s precizností v kresbě, která na pohled působí až pedantsky přísně, při pozorné četbě však odkrývá svou hravost a zejména výjimečnou funkčnost z hlediska příběhu. Oproti tomu kanadský nostalgik Seth na svůj český debut stále ještě čeká, snad už to ale nebude dlouho trvat. Clyde Fans, tahle smutná sága o dvou bratrech pokoušejících se v polovině 20. století provozovat rodinný podnik, totiž není jen zdařilý komiks, ale také výjimečný, po všech stránkách precizně zvládnutý, promyšlený a působivý román bez ohledu na médium. Do třetice pak Wareův Rusty Brown – komiks, na němž jeden z nejuznávanějších amerických tvůrců alternativního komiksu začal pracovat souběžně s přípravou jiného svého díla, komiksového boxu Building Stories, který vydal již před několika lety. Na rozdíl od této fascinující krabice plné příběhů, ve které se osudy jedné budovy a jejích obyvatel skládají ze čtrnácti různorodých knížeček, sešitků a letáků, půjde o tradičnější publikaci. Tři sta padesát stran čítající kniha „corriganovského“ šířkového formátu je ale trochu schizofrenně inzerována jednak jako „zásadní komiksový román“, jednak jako „první část“: dost možná tedy tento obsedantní geometrik a „infografik“ panelové kompozice hodlá završovat své dílo podobně, jako když se natřikrát s velkou pompou otevírá renovované Národní muzeum. Na tuhle velrybu se ale rozhodně vyplatí počkat.
Autor je kritik a teoretik komiksu.