Young adult z východních hvozdů

Fantasy je žánr, v němž se kvůli jeho stále trvajícímu vyloučení z literárního mainstreamu otevírá prostor jak pro specifickou autorskou kreativitu a imaginaci, tak pro stagnaci způsobenou uzavřeností fanouškovské subkultury. Příkladem tohoto paradoxu je román Ve stínu Hvozdu (Uprooted, 2015) americké spisovatelky Naomi Novikové.

Za humny je Drak

Mezi znesvářenými královstvími Polnjou a Ros­­jou leží zlověstný Hvozd. Postupně se zakusuje dál a dál do okolního kraje, vycházejí z něj nestvůry a občas pohlcuje lidi, kteří se pak vracejí jako šílenci. Nedaleko Hvozdu stojí vesnička Dwernik a u ní věž obývaná čarodějem Drakem, který se snaží kraj před Hvozdem chránit a na oplátku si každých deset let odvede do věže jednu dívku z okolních vesnic. Ty se po své službě u Draka už nikdy nevrátí domů. Většinou odcházejí do měst, kde se z nich stanou vlivné dámy z lepší společnosti. Protože si Drak dosud vybíral ty nejkrásnější, nejchytřejší nebo jinak výjimečné dívky, lidé z Dwerniku očekávají, že si jednou odvede i oslňující a výjimečnou Kasiu. Nevrlý a málomluvný čaroděj ovšem při výběru ukáže na její přítelkyni, nevýraznou šedou myš Agnieszku, a všechny osvědčené postupy žánru young adult se tak mohou rozjet na plné obrátky.

Agnieszka přichází do Drakovy věže, chvíli se trápí, že na rozdíl od svých šikovnějších kamarádek neumí šít, vařit a starat se o domácnost, ale čaroděj u ní záhy objeví nevšední talent pro magii a začne ji zaučovat do řemesla. Když po počátečním mručení a vzájemné nevraživosti zjistí, že ho dívka může leccos naučit v jeho vlastním oboru, nachází s ní společnou řeč a přes dílčí peripetie směřují k finálnímu střetu s Hvozdem, který možná není tím, čím se zdá být.

Dalo by se jistě konstatovat, že je to snůška žánrových klišé, ale nevystihlo by to cíl, kterého se Noviková snaží dosáhnout. Svůj příběh vystavěla na motivech a struktuře východoevropských pohádek odposlechnutých od své polsko­-litevské rodiny – a především díky tomu asi dosáhla takového ohlasu. Její román obsahuje aluze na řadu známých příběhů a postav, od Baby Jagy po Kostěje Nesmrtelného, které pro českého čtenáře nemusí být nevšední, ale na americké publikum odkojené tolkienovskou tradicí působí originálně.

Padesát odstínů boršče

Noviková není zdaleka první, kdo se v anglojazyčném prostředí pokouší o podobný přístup k fantasy. Její popisy Hvozdu a jeho fungování jako by vypadly ze série Les mytág Roberta Holdstocka, zakotvení propracovaných postav v naivně pohádkovém prostředí se dá přirovnat k postupům Neila Gaimana nebo k polozapomenutému románu Lud­-in­-the­-Mist (1926) od Hope Mirrleesové. Jenže Noviková na rozdíl od mistra žánru Gaimana nemá jasno v tom, zda se ve svém příběhu chce vydat cestou subverze a dekonstrukce, nebo naopak šokovat tím, že se přidrží dnes často nezvyklých a pochybně působících sociálních konvencí a příběhových schémat tradičních evropských pohádek.

Uplatnění klasických žánrových ­motivů typu mrzký čaroděj ve věži, temný les a ne­vinné děvče má smysl, pokud jsou využity nečekaným a podvratným způsobem, nebo naopak vyloženy doslova, čímž je poodhaleno pozadí jejich vzniku. Noviková experimentuje spíše s druhou ze zmiňovaných variant, ale zůstává někde na půli cesty. Agniezska je v souladu s marketingově úspěšnými postupy young adult fikce rychle odhalena jako vyvolená a výjimečná, přidrzle zpochybňuje zažitá pravidla a zachraňuje svět, ale namísto dozrání nakonec upadá do konzervativního stereotypu a poslušnosti – naváže intimní vztah se stoletým dominantním mužem. V jádru tak jde o čistou červenou knihovnu, která si ve scénách z čarodějovy postele nezadá s Padesáti odstíny šedi (2011, česky 2012). Ignorování progresivnějšího ztvárnění mezilidských a genderových vztahů možná není záměrné, ale vychází z logiky východoevropského folkloru, na který ostatně občas navazují i nacionalistické proudy fantasy. V příběhu se to jen hemží otázkami vlastenectví a vztahu k rodině a zemi. Vzdělané a zkušené Drakovy dívky odcházejí z rodného kraje pryč, kdežto dobří vesničané zůstávají. Agnieszka nakonec z kosmopolitního šlechtice Draka udělá lokálního patriota a připoutá ho k rodné půdě, na níž pak společně budují vztah a budoucnost.

Zjevná kreativita, inovativní námět a řemesl­ně dobře odvedené vyprávění Novikové právem vysloužily čtenářský úspěch i ocenění žánrových kritiků (prestižní ceny Nebula a Lotus, nominace na nejdůležitější sci­-fi cenu Hugo), ale myšlenková nedotaženost knihy Ve stínu Hvozdu ukazuje, jaké výzvy ji i další nadějné Gaimanovy následovníky a následovnice ještě čekají. Na scéně přidušené bahnem posttolkienovské fantasy, posedlé formálním budováním fikčních světů a zapomínající na funkční storytelling, takový příběh zasazený v dětsky jednoduchých kulisách a okořeněný exotikou boršče, žurku a východoevropského názvosloví zaujme. Noviková ale naznačuje, že chce víc – ukázat, jak by to vypadalo, kdybychom dovedli do důsledků temné patálie Karkulky, hajného a vlka, nebo na jejich svět naopak uplatnili zásady Stmívání či Hunger Games. V lovestory Agnieszky a Draka porážejících ruku v ruce intriky i temnou magii se jí sice podařilo naznačit směr cesty, ale do jejího zdárného dokončení má daleko.

Autor je vedoucí programu Radia Wave.