Zbraně v rukou básníků

Technokratičtí čtenáři klasické sci­-fi mají často tendenci chápat magii ve fantasy jako metaforu vědy a technologie. Ještě v souvislosti s Harrym Potterem vycházely články, které vychvalovaly J. K. Rowlingovou za to, že magie v jejích knihách funguje podobně jako technologie v našem světě. Ve skutečnosti ale takový přístup připomíná postoj diktátora, který svéhlavě ustanovuje zákony na dobytém území. A sci­-fi, obzvlášť v českém prostředí, do jisté míry vůči fantasy v takovém postavení skutečně je. Fantasy byla ke sci­-fi přidružena, aniž by o to dřevní scifisté nějak zvlášť stáli – fantasy knihy vycházely ve stejných vydavatelstvích jako sci­-fi, povídky a recenze se otiskovaly v totožných časopisech, příznivci obou žánrů se scházeli na týchž conech. Pojetí magie v mnoha fantasy knihách navíc k přirovnání k technologiím svádí – už v Pánovi prstenů je nakládání záporných postav s magickými artefakty a kouzly dáno do přímé souvislosti s ekologií a devastováním krajiny. Zrádné je toto srovnání v tom, že magie ve fantasy a moderní věda a technika se nikdy úplně nepřekryjí. Stejně je tomu ostatně i se žánry sci­-fi a fantasy. Mají určité společné znaky, ale každý zabírá trochu jiné území a ctí odlišné principy. A právě toto vědomí příbuznosti, ale zároveň propastných rozdílů vystihuje románová tetralogie amerického spisovatele a scenáristy Daniela Abrahama Kvartet vysoké ceny.

Kámen­-který­-měkne

Daniel Abraham začínal jako úspěšný autor oceňovaných povídek klasické science fiction. Mimo scifistický fandom je známý především coby spolutvůrce románové série space oper Expanze (psáno spolu s Tyem Franckem pod pseudonymem James S. A. Corey), podle níž vznikl televizní seriál The Expanse (od roku 2015). Fantasy začal psát údajně proto, že pociťoval přetlak kvalitních textů v klasické science fiction, do které čím dál častěji začali přispívat i mainstreamoví autoři. Do epické fantasy vstoupil právě Kvartetem vysoké ceny, od kterého si sliboval, že v něm přijde s dosud nevídaným pojetím žánru. To se mu do určité míry podařilo a zčásti to souvisí právě s neobvyklým přístupem k magickým aspektům jeho fiktivního světa.

Ve světě Kvartetu vysoké ceny figuruje pouze jeden nadpřirozený prvek – takzvaní andat, což jsou v podstatě abstraktní ideje zhmotněné do podoby antropomorfních bytostí. Vznikají tak, že příslušná idea je nejprve důkladně popsána a následně spojena s charakteristikou konkrétní bytosti, která se stane nositelkou tohoto principu. Například andat jménem Kámen­-který­-měkne je realizací schopnosti změkčovat skály, z níž těží městský stát Machi, v němž daný andat existuje. Tvoření těchto bytostí je výsadou básníků, kteří jsou k tomuto úkolu vychovávání od dětství. Andat mají vlastní mysl, ta je ale spojená s myslí básníka a musí poslouchat jeho příkazy. Sami andat touží jen po tom, aby jako individuality zemřeli a rozpustili se zpět do podoby abstraktních principů.

Jak je patrné, tato stvoření se výtvorům vědy a moderních technologií podobají a současně nepodobají. Způsob jejich vytažení z říše abstrakce (v teorii žánru se tomuto procesu říká „spoutání“) může připomínat vědeckou práci. Ono spoutání ale neprobíhá exaktně, nýbrž prostřednictvím verbálního aktu, takže daleko blíž než k vědě má k magickému zaříkávání či představě o analogičnosti jazyka a světa, typické pro antickou filosofii. Podstatou samotných andat je sice nějaká konkrétní funkce, přitom ale nemají nic společného se stroji – jsou to v principu živé bytosti nadané vlastní vůlí a vnímáním. Nejde zkrátka o paralelu k vědě a technologii, spíš o jejich alternativu, s jejíž pomocí lze dosáhnout podobných výsledků.

Stín, zrada, válka a cena

V jednotlivých dílech tetralogie pak Abraham zkoumá různé společenské problémy vznikající v daném světě. Jádrem tohoto univerza je společenství městských států khaiem, které jako jediné dokáže andat vytvářet. Jednotlivým městům vládnou dědičně šlechtické rody. Za hranicí měst pak leží říše Galt, která tajně usiluje o zničení andat a oslabení ­khaiem. Také témata, která se v Abrahamových románech vynořují, jsou jakýmisi alternativami problémů dnešní technologické civilizace. První kniha Stíny v létě (2006, česky 2009) rozehrává jedno z nejtypičtějších témat fantasy žánru, totiž otázku moci. Andat tu vystupují jako zdroje civilizační převahy a zároveň jako potenciální zbraně hromadného ničení. Problém vztahu technologicky vyspělého prvního světa ke znevýhodněným světům s vyšším pořadovým číslem tu vyvstává s neobyčejnou jasností, stejně jako problém anonymní destrukce. Andat Bez­-semen, který v této knize vystupuje, je schopen v jednom okamžiku učinit neplodnými všechny ženy v dalekém Galtu, a to na rozkaz lidí, kteří v této zemi nikdy nebyli a přímé důsledky této pohromy možná nikdy neuvidí.

Podobným způsobem se druhý díl Zrada v zimě (2007, česky 2011) zabývá sociálně­-politickými otázkami kariérismu (vládcem města se stane jeden z potomků předchozího panovníka, ovšem až poté, co jsou zavražděni všichni jeho sourozenci) a postavením žen v patriarchální společnosti. Třetí román An Autumn War (Podzimní válka, 2008) se věnuje válce mezi Galtem a městy khaiem, kde jedna strana čelí hrůze, kterou vyvolávají zbraně hromadného ničení, zatímco druhá podobně děsivé možnosti, že o tyto zbraně přijde a bude muset stanout v klasických válečných střetech proti mnohem zkušenějšímu protivníkovi. Závěrečná část The Price of Spring (Cena jara, 2009) se vrací k otázce přístupu žen k moci v tradičně patriarchální společnosti, k čemuž se přidávají témata sociálního inženýrství, odpovědnosti spojené s držením andat, obnovení společenského řádu po bezprecedentní katastrofě a mísení kultur.

Dá se říct, že Abraham – stejně jako řada jiných autorů fantasy – píše společenskokritickou prózu, ovšem vztaženou k neexistujícímu, smyšlenému světu. Tato pozice může být pro mnoho realisticky a společensky orientovaných literárních kritiků matoucí. Nejde tu totiž o alegorii našeho světa, o prosté „co by, kdyby“. Fantasy romány není možné jednoduše vyložit jako obdobu naší současné situace. Bylo by to podobné jako zaměňovat magii za technologii. Světy fantastiky nejsou zrcadly našeho světa, ale jinými, alternativními vesmíry. Jejich působivost netkví jen v tom, že se podobají realitě, ale i v jejich rozdílnosti. Mimochodem, i Orwellovo 1984 (1949, české exilové vydání 1984) má v tomto ohledu blíž k fantastické literatuře než k alegorii.

Svět, kde nelze vyhrát

Abraham o Kvartetu vysoké ceny mluví jako o tragédii. Platí to nejen v tom smyslu, že jeho protagonisté jsou nedokonalé, chybující osobnosti. Stejně jako v typických fantasy i tady jsou hrdinové definovaní hlavně prostřednictvím svých rolí ve společenském řádu fiktivního světa. Abraham se ale věnuje skupině postav, které tyto role buď střídají, nebo do nich příliš nezapadají. Přesto se právě ony řízením osudu stávají hybateli událostí, jež zásadně ovlivní další chod dějin. Tragičnost Abrahamovy ságy přitom spočívá hlavně v tom, že postavy zpravidla volí mezi několika zly. Žádná z možností nevede k optimálnímu řešení a ty, které se nabízejí, s sebou obvykle nesou utrpení a nedozírná rizika.

Knihy Kvartetu vysoké ceny navíc nejsou akční ani příliš spektakulární. Povaha andat autorovi brání rozehrát krvavé řeže, epické bitevní scény i všemožné důmyslné krutosti, jakých je současná fantasy plná. Závěrečná bitva třetího dílu tak končí jediným drastickým zásahem, který působí záměrně degradujícím, neheroickým dojmem. Velkou pozornost Abraham naopak věnuje spřádání plánů, vztahům mezi postavami a také jejich pocitům. Kvartet vysoké ceny není tak introspektivní a elegický jako v tomto směru nedostižná sága Píseň ledu a ohně George R. R. Martina. Abraham je mnohem komornější a koncentrovanější – zajímá ho, do jaké míry naše rozhodnutí ovlivňuje to, koho se týkají. Jak přemýšlíme, když se naše záměry dotknou přátel, rodiny, naší společnosti, anebo cizí národnosti žijící na jiném kontinentě. Nasvěcuje tak známé problémy z nečekaných směrů, z nichž na ně realistické žánry pohlížet nedokážou.