Pohřební hostina za jedno město
Argo 2019, 351 s.
Hlavní hrdina nové knihy Miloše Urbana, novinář a spisovatel Julián Uřídil, se vydává do Karlových Varů na tajné pozvání místního policejního šéfa, aby jakožto autor žánrové literatury pomohl s vyšetřením brutálních vražd, jež bez motivu páchají bezúhonní obyvatelé a následně se sami zabíjejí. Detektivní zápletka se proplétá s dost křečovitou snahou o horor, přičemž do ústřední postavy autor tentokrát celkem překvapivě promítá i sebeironické komentáře: „a) literární kvalita tvých prací byla vždycky kolísavá a má sestupnou tendenci; b) jsi komerce, i když ne sprostá (…); c) neumíš komerci tak, aby tě to uživilo. Vždycky tam musíš cpát sám sebe.“ Dýchavičný padesátník Uřídil, závislý na tabáku a alkoholu, se ve svém rodném městě střetává s minulostí, jíž se snažil utéct, a zároveň si užívá přízeň osudových žen, tentokrát naštěstí bez přílišného machismu. Když se moc nezamýšlíme nad fantasmagorickou zápletkou, podivnými motivacemi postav a dost chabým vyústěním, máme před sebou průměrné oddechové čtivo, které již tradičně oplývá manýristickou ornamentálností; Goethe se tu setkává s nově syntetizovanými drogami a traumata z rozpadlých vztahů střídají komentáře upadajícího západočeského lázeňství. Urbanovi je ale nutné přiznat, že když už nic jiného, je v této knize aspoň osobní. Pro dobro lesů, žánrové literatury, čtenářů a především Miloše Urbana by ale bylo fajn, kdyby autor vyplnil to, co naznačil v nedávných rozhovorech – totiž že se možná jedná o jeho poslední knihu…