V posledních týdnech dominuje čínskému mediálnímu prostoru téma hongkongských protestů. Postupně se zostřující rétoriku završila víkendová karikatura sdílená na sociálních sítích státní tiskové agentury Nová Čína, kde byli protestující zobrazeni jako švábi. Tento termín na sítích často pro popis demonstrujících obyvatel Hongkongu používají policisté, propekingští politici, pročínští trollové (50 Cent Army) a čínští nacionalisté. Standardní součástí vyjadřování Komunistické strany Číny k dění v bývalé britské kolonii je tvrzení, že za protesty je třeba hledat zahraniční síly. Nejčastěji bývají obviňovány Spojené státy nebo Velká Británie. Druhým převažujícím tématem (samozřejmě vyjma různých projevů, schůzí a cest generálního tajemníka) zůstává americko-čínská obchodní válka, která se s Hongkongem vzájemně doplňuje a ve finále vytváří komplexní představu o konfliktu, jenž dalece přesahuje obchodní válku. Mluvčí ministerstva zahraničí Keng Šuang 19. srpna sdělil na tiskové konferenci v Pekingu přítomným novinářům stanovisko k prohlášení Donalda Trumpa, že „obchodní jednání mezi USA a ČLR ovlivní způsob, jakým Čína vyřeší hongkongskou otázku“. Keng uvedl, že Hongkong je vnitřní záležitostí Číny, a připomněl Trumpův dřívější výrok („Hongkong je součástí Číny, musí si to vyřešit sami, nepotřebují nijak radit.“). Ministerstvo zahraničí doufá, že „USA dokážou držet slovo“. Mluvčí dále odsoudil již více než dva měsíce trvající protesty a násilnosti, které mají na společenskou stabilitu a prosperitu Hongkongu tvrdý dopad: „Fakta jasně ukazují, že takzvaná demokracie a svoboda bez vlády zákona a řádu může vést pouze k anarchii a společenskému rozvratu, takže by nakonec byly nejvíce poškozeny zájmy širokých mas.“ Ústřední vláda znovu vyjádřila podporu správkyni Hongkongu Carrie Lamové a tamní policii v řešení situace dle zákona, stejně jako zákonnému potrestání násilníků. V otázce obchodní války doufá, že lídři obou zemí najdou konsenzuální řešení na základě vzájemného respektu a rovnocenného jednání.
Lidový deník přinesl 19. srpna zprávu o demonstraci na podporu hongkongské policie a vlády (i té ústřední – čínské). Uvádí, že dorazilo 476 tisíc lidí, zatímco policie napočítala 108 tisíc. Mnozí komentátoři se ale shodli, že 476 tisíc lidí by se nemohlo do prostoru Tamar Parku vtěsnat, a tedy že policejní údaj je tentokrát patrně přesnější. Autoři článku popisují, že někdy dorazily celé tři generace jedné rodiny, a dokonce i vozíčkáři, kteří kvůli vlasti vyrazili do nepohody. V uvedených rozhovorech, které novináři s demonstranty udělali, všichni shodně označují prodemokratické protestující za násilníky a gaunery. Otec osmiletého chlapce novinářům sdělil: „Chci, aby [syn] pochopil, že je stále mnoho lidí, kteří Hongkong milují.“ Taxikář si zase postěžoval na nemožnost vydělávat peníze kvůli neustálým dopravním zácpám způsobeným protesty. Na demonstraci vystoupil například hongkongský delegát Všečínského shromáždění lidových zástupců (velmi okleštěná varianta parlamentu) nebo zástupci organizací napojených na systém čínské Jednotné fronty (soubor taktik a institucí politického boje). Na závěr článek cituje pana Jieho, který v dešti držel deštník a byl celý rozzuřený vzteky: „Nebojím se milovat vlast a zachraňovat Hongkong, tak co bych se bál deště? Hongkong už se nachází v kritickém bodě. Jsme obyvatelé města, kteří se tu narodili a vyrostli a kteří poctivě plní své povinnosti a ctí zákon. Upřímně podporujeme potlačení nepokojů, aby se vrátil klid!“
Chu Si-ťin, šéfredaktor Lidového deníku, čínského státního média známého pro svůj nacionalismus a ostrou rétoriku, vydal v Global Times (20. 8.) plamenný komentář ke schválenému prodeji 66 amerických stíhaček F-16V v hodnotě osmi miliard amerických dolarů na Tchaj-wan. Chu zdůrazňuje, že nákup stíhaček nijak nezmění rozložení sil v Tchajwanské úžině, jelikož Čínská lidově osvobozenecká armáda ve velkém navyšuje své kapacity a je podle něj schopná „během krátké doby tchajwanské jednotky rozmetat“. Nové zbraně tak nic nemění. Jedná se prý jen o formu amerického „výpalného“: „Tchajwanské separatistické síly tím ukazují, že i kdyby se Tchaj-wan vydal radikální cestou, stále bude mít americkou podporu. Jde o jeden z hlavních způsobů oblbování tchajwanské společnosti.“ „Čína by měla zesílit tlak vyvíjený na Cchaj Jing-wen [prezidentka Tchaj-wanu – pozn. red.],“ navrhuje komentátor. ČLR by měla zdůraznit, že pořizování nových zbraní zvyšuje riziko střetu a že ten, kdo zbraně nakupuje, by měl nést následky a ztrácet politické body. „V době, kdy jsou vztahy mezi USA a ČLR velmi napjaté, je vysoce nebezpečné bránit sjednocení zbraněmi a hrát roli amerického pěšáka na šachovnici,“ pokračuje v kritice Chu a výhružně dodává: „Pokud to tchajwanské úřady odmítají pochopit, pevnina [ČLR] jim to bude muset násilím vnutit.“ Na Spojené státy by měla prý ČLR udeřit v oblasti zemědělských produktů, které jsou pro USA v obchodní válce skutečně citlivou záležitostí: čím více Spojené státy prodají Tchaj-wanu zbraní, tím méně Čína koupí amerických zemědělských výrobků.