Měl to být převratný zásah proti africké síti převaděčů, kteří dopravují migranty z Afriky do Evropy přes Středozemní moře. Cílem operace Glauco, na níž se podílely policejní sbory Itálie, Velké Británie a dalších evropských zemí, bylo dopadnout jednoho z největších bossů převaděčských sítí, známého pod přezdívkou Generál. Výsledkem je velká blamáž.
Boj proti pašeráckým gangům a sítím se stal v průběhu migrační krize zaklínadlem prakticky všech mainstreamových politiků. Od Andreje Babiše po Emmanuela Macrona, od Viktora Orbána až po severské socialisty se prakticky všichni shodují, že pašerácké sítě jsou spoluodpovědné za migrační krizi, a navíc páchají na samotných migrantech zločiny a zvěrstva. Pašeráci a převaděči se stali antihrdiny už z toho důvodu, že se vydělávají nemalé peníze na lidské nouzi a utrpení. I přes vysokou politickou poptávku a opakované výzvy k boji proti převaděčům jsou nicméně konkrétní výsledky spíše malé.
Lov malých ryb
Procesy proti převaděčům na Sicílii i v jiných částech Itálie pravidelně probíhají, ale není to nic, co by dokázalo nasytit veřejné mínění. Před soud se většinou dostanou lodivodi, tedy malé ryby, a často také migranti, které profesionální převaděči vybrali, aby dokončili poslední úsek strastiplné cesty. Tento druh líčení často probíhá beze svědků, protože ti odjeli hledat štěstí do jiných evropských zemí a v důsledku Dublinských dohod propadli do šedé zóny nelegální migrace nebo byli vyhoštěni, protože nesplňovali podmínky pro udělení azylu. Výjimkou nejsou ani osvobozující rozsudky: posledním případem je kauza sedmi migrantů obviněných z pašeráctví a zabití. Obžaloba tvrdila, že obžalovaní byli lodivodi člunu, během jehož ztroskotání zahynulo 56 osob, což se nepodařilo prokázat. O všech těchto případech reportuje maximálně místní tisk, do celostátních či mezinárodních médií se dostanou jen zřídka.
Organizátoři převaděčských sítí, stejně jako samotní žalobci v Itálii, dobře vědí, že před soudem prakticky nikdy nestanou profesionální pašeráci. I kvůli tomu italští prokurátoři navrhli napíchnout telefony několika osobností, o nichž se ví, že patří mezi hlavy převaděčské hierarchie. Tento vyšetřovací postup se ostatně osvědčil i při pronikání do sítí mafiánských klanů. V hledáčku evropsko-africké odposlouchávací operace Glauco skončil i muž eritrejského původu, kterého migranti shodně označovali za jednoho z šéfů pašeráckých skupin. Medhanie Yedhego Mered se má specializovat především na převaděčství z Etiopie a Eritrey, která patří k nejtvrdším africkým diktaturám. Když 12. dubna 2016 domnělý Generál vystupoval z vládního speciálu po krkolomném vydání ze Súdánu, sledovaly jeho pohyby desítky kamer italských i světových médií. A právě tato publicita na hraně etiky se stala pro Mereda pověstným štěstím v neštěstí.
Trvání na omylu
„A nyní má slovo obžalovaný Medhanie Mered,“ říká předseda senátu při jednom z mnoha přelíčení v palermském justičním paláci v roce 2018. Mladý muž zavřený v kleci, jako nějaký významný a nebezpečný boss mafie, dává najevo, že promluvit nechce. Už si možná zvykl, že ho v Evropě již třetí rok nazývají jménem někoho úplně jiného. „Jen několik málo hodin po zatčení mě kontaktovaly sestry mého klienta, o němž neměly zprávy již několik týdnů. A tak začal tento strašný justiční příběh,“ vzpomíná advokát obžalovaného Michele Calantropo. Snímky z vydání domnělého Generála obletěly svět a hlavně početnou eritrejskou komunitu žijící v zahraničí. Eritrea má šest milionů obyvatel a prakticky každá rodina má jednoho či více příbuzných žijících v zahraničí. Mnozí utíkají před základní vojenskou službou, která má pověst faktického státního otroctví. To byl také případ mladého tesaře Medhanieho Tesfamariama Berheho z Asmary, jehož sestry žijící v Evropě a Kanadě se obrátily na advokáta Calantropa. Obhajoba tvrdila, že muž zajatý evropskými úřady určitě není oním známým převaděčem. Obdobně se na média začaly obracet desítky lidí z eritrejské komunity, kteří trvali na tom, že muž představený v televizi jako Generál není obávaným zločincem, jehož rukama nedávno prošli. I nepříliš ostré snímky z Facebooku ukazovaly, že muž, jenž přiletěl do Říma, je minimálně o deset let mladší a také mnohem hubenější než hledaný Mered.
„Již od prvního výslechu v římském vězení Rebibbia jsme poskytli obžalobě všechna přístupová hesla k sociálním sítím a e-mailu, jež mimo jiné prokazovaly, že se můj klient nacházel někde úplně jinde, než tvrdily odposlechy,“ přidává další detaily advokát Calantropo. Neprodleně tedy upozornil ambiciózního prokurátora z Palerma Calogera Ferraru na pravděpodobnou záměnu osob. Obžaloba i dozorující soudci se však před argumenty obhajoby rozhodli zavřít oči. Během tří let procesu obžaloba odmítla všechny druhy důkazů: od svědectví členů eritrejské komunity i samotné matky Medhanieho Tesfamariama Berheho až po analýzu DNA, která by přesvědčivě dokázala totožnost. Italská justice hrála dlouhé tři roky divadlo, snad aby nemusela uznat trestuhodné pochybení. K tomu se úplně neměl ani senát, jenž vynesl letos v červenci osvobozující rozsudek. Sice uznal záměnu osob, ale obžalovaného stejně odsoudil z napomáhání v převaděčství, protože byl prý jako imigrant v běžném kontaktu s pašeráky. Výše trestu přitom „shodou okolností“ odpovídala době, kterou si obžalovaný odseděl pod cizím jménem. V srpnu pak Medhanie Tesfamariam Berhe dostal v Itálii azyl a tím jeho (ne)šťastný příběh zatím skončil.
Geneze justiční blamáže
Jaký byl důvod dlouhotrvající justiční blamáže? Neschopnost přiznat chybu či ambicióznost prokurátora? Nebo snad politická poptávka po procesu s převaděči? Nebo jen šlendrián? Jak poukázal italský dopisovatel deníku The Guardian Lorenzo Tondo, který se jako jeden z mála novinářů případem zabýval, na úplném počátku záměny osob bylo nedostatečné jazykové a kulturní vybavení vyšetřovatelů, kompenzované jejich vysokými ambicemi. Porozumění jazyku a kulturním souřadnicím by přitom mělo být základním předpokladem, když jde o rekonstrukci fungování pašeráckého světa, o němž se ví tak málo. „V červenci roku 2018 prokuratura oznámila, že vznesla obžalobu proti dalšímu muži z Meredovy organizace. Novému obžalovanému, jistému Mesimu, vyšetřovatelé věnovali dvě kapitoly spisu. Avšak několik měsíců poté se zjistilo, že mesi znamená v tigriňštině ‚když‘ a v některých případech může sloužit i jako spojka ‚s‘,“ vypráví Tondo úsměvnou epizodu prokazující evidentní jazykové nedostatky komisařů.
Celá koncepce boje proti převaděčům a pašerákům tak zatím připomíná neslavnou válku s drogami. Před soudem a ve vězení se ocitají pěšáci, u nichž často není jasné, zda nepatří spíše mezi poškozené. Špičky pašeráckých sítí mezitím zdárně unikají, a padnou-li v konkurenčním boji gangů, hned se najde řada ochotných nástupců. Životní úroveň převaděčských vůdců se navíc jeví podstatně nižší, než je tomu u narkobaronů. Boj proti pašeráctví podobně jako válka proti drogám tak zatím slouží především jako morální alibi pro politiky, kteří znají pouze politiku zavřených hranic.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.