Je mi ze srdce jedno, jak Greta Thunbergová cestuje mezi kontinenty – nic to nemění na závažnosti tématu, kvůli jehož prezentaci do Ameriky zamířila. A byť mne osobně její symbolický význam trochu míjí, jsem pevně přesvědčen o tom, že člověk nemusí být matka Tereza nebo Mahátma Gándhí, aby se mohl vyjadřovat k problémům tohoto světa. Zvláštní mi ale připadá, jak se odpůrci i příznivci mladé aktivistky potkávají v tom, že ji nazývají křestním jménem. První to dělají patrně s přezíravostí a despektem a druzí naopak s pocitem sounáležitosti ve společném boji, mám z toho ale divný pocit v obou případech. Když jste mladší a k tomu žena, celý svět má dojem, že vám může říkat křestním jménem; a když se k tomu přidá ještě sláva, celý svět to skutečně dělá. Osobně jsem měl vždycky za to, že oslovovat někoho familiárně jen proto, že je mladší, je podobně nepříjemné a invazivní jako sahat neznámým těhotným ženám na břicho nebo hladit na potkání cizí děti.