Soudě dle dramaturgických plánů v sezóně 2019/2020, na regionálních scénách značně ubude Shakespeara, zato se budou více řešit společenská a politická témata. Ke škodě českého divadla však nadále přetrvává malé zastoupení žen v autorské i režijní roli.
Většina českých divadel má v těchto týdnech na webových stránkách seznam premiér, a tak je možné udělat si ucelenou představu o dramaturgickém plánu v celé zemi. Prošel jsem weby českých divadel, jejichž zřizovatelem je město nebo kraj, a některých jsem se doptal e-mailem. Do přehledu jsem zahrnul pouze činoherní scény nebo v případě několikasouborových institucí jen jejich činoherní část. Nepracoval jsem s divadly dětskými, ale pohádky v nabídce premiér činoherních příspěvkových scén jsem reflektoval. Vynechal jsem ovšem divadla pražská. Ne snad proto, že jich je mnohem víc než všech zbylých českých divadel dohromady – chtěl jsem zkrátka podat zprávu o dramaturgických plánech českých regionálních činoherních scén. V součtu jde o 21 divadel a 122 premiérových titulů (HaDivadlo a divadlo v Příbrami ovšem zatím neměly údaje k nové sezóně k dispozici). Výsledek je velmi pestrý – a také v něčem překvapivý.
Kde jsou ženy?
Překvapivé je hlavně slabé zapojení žen, autorek a režisérek, do realizace premiér. Ze sledovaných 122 nadcházejících regionálních premiér jich je pouze 14 napsáno nebo spolunapsáno ženou. Více než polovina z 21 sledovaných divadel nevyužije ani jedno literární nebo dramatické dílo napsané ženou, tedy 12 příspěvkových regionálních divadel neuvede v průběhu celé sezóny jediný „ženský“ titul. Divadla v Mostě a Uherském Hradišti však plánují ve fiskálním roce, a tedy v tuto chvíli zveřejňují plány pouze do konce roku 2019 (je tedy možné, že do konce června nějaký titul vytvořený ženou nasadí). Je pravda, že některá divadla budou mít premiéry pouze čtyři, jiná ovšem deset – a nedostat mezi deset titulů jedinou ženu je opravdu výkon. Zbylých devět scén pak má v seznamu zpravidla jednu nebo dvě autorky při sedmi, osmi premiérách. Jako zjevení mezi nimi působí brněnské Divadlo Husa na provázku, kde tři ze čtyř premiér stojí na dílech žen a pouze Jan Mikulášek zpracovává Cervantesova Dona Quijota. Krok s Husou drží jen Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, kde v pěti premiérách najdeme dvě autorky a také dvě režisérky (a navíc zde narazíme na jedinou novou českou hru od ženy, a sice z pera Anny Saavedry).
Tím se dostáváme k režisérkám. Ze 122 premiér jich bude ženou režírováno nebo spolurežírováno 21, přičemž v některých divadlech v celé sezóně nebude působit žádná režisérka. V tomto ohledu jasně vyniká činohra Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, a to i díky třem režiím její šéfky Martiny Schlegelové. Výrazná je rovněž Tereza Říhová, která bude v sezóně k vidění na třech scénách, nebo Natálie Deáková s rovněž třemi režiemi. Celkově je ale české regionální divadlo vedeno muži. Z mé statistiky zároveň vyplývá, že zejména na úrovni autorů jde o muže mezi padesáti a šedesáti lety.
Různorodost titulů
Které ze 122 titulů regionálních činoherních scén upoutaly moji pozornost? Jihočeské divadlo a divadlo v Mladé Boleslavi uvádějí adaptace rakouského bestselleru Dobrý proti severáku (2008, česky 2010), což je milostný román psaný formou e-mailů. Jihočeské divadlo mimoto nabídne klasiku politického divadla, hru Zadržitelný vzestup Artura Uie, kterou Bertolt Brecht napsal na jaře 1941 v Helsinkách jako podobenství o cestě Adolfa Hitlera k moci. Západočeské divadlo v Chebu a také plzeňské Divadlo J. K. Tyla nastudují jednu z nejhranějších her Karla Čapka R.U.R., a připomenou tak stodvacáté výročí jejího vzniku. Čapkův text je sice na dnešní poměry upovídaný a místy naivní, celkově je ovšem stále aktuální úvahou nad vztahem člověka a chytrých technologií. Nápaditý dramaturgický plán má Horácké divadlo v Jihlavě: dramatizuje českou ústavu z prosince roku 1992, nasazuje klasiku světového dramatu Utrpení mladého Werthera v režii progresivní tváře alternativní scény Jakuba Čermáka a k tomu Haškova Švejka v adaptaci enfant terrible domácí dramatiky Romana Sikory. Nelze přehlédnout návrat režiséra Vladimíra Morávka do Klicperova divadla v Hradci Králové, tím spíš, že zde nastuduje hru letos devadesátiletého Milana Kundery Ptákovina z roku 1966. Morávek v sezóně pokračuje v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde připraví klasickou Molièrovu komedii Zdravý nemocný.
Mezi všemi premiérami jsem našel jediného Shakespeara, a sice titul Antonius a Kleopatra v Městském divadle Brno. Tato scéna a také Městské divadlo Zlín uvedou v následující sezóně rovněž Žebráckou operu Václava Havla. Autor ji napsal v roce 1972 pro široký divadelní soubor osmi mužů a devíti žen. Třetího Havla sezóny můžeme vidět v Národním divadle moravskoslezském. Půjde o jeho poslední text Odcházení z roku 2007. Jiří Havelka se objeví jednak jako režisér adaptace Brnoxu (2016) od výtvarnice Kateřiny Šedé pro Divadlo Husa na provázku, jednak jako autor oceňované divadelní hry Společenstvo vlastníků, kterou v následující sezóně uvedou divadla v Pardubicích i Českých Budějovicích. V Plzni vznikne autorská inscenace DORTEL aneb Jak se vaří nacionalismus, která formou parodie televizních kuchařských soutěží přiblíží jeden z velkých domácích problémů.
Na závěr bych ještě chtěl upozornit na premiéru pohádky Hárún a Moře příběhů v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Dobrodružnou cestu na skrytý měsíc Země podle Salmana Rushdieho režíruje Jiří Hajdyla. Tomáš Loužný pro Činoherní studio v Ústí nad Labem připravuje adaptaci filmu Michaela Hanekeho Funny games (2007). A brněnské Centrum experimentálního divadla otevře svoji třetí scénu s názvem Terén – ambiciózní projekt Matyáše Dlaba a Lukáše Jiřičky se bude pohybovat mezi žánry s důrazem na komunikaci s publikem ve veřejném prostoru. Bude tedy z čeho vybírat!
Autor je divadelní režisér.