Před sto padesáti roky vytvořil první kalkulačku třídního zařazení jistý Karl Marx. Čtenář tehdy musel přelouskat přes tisíc stran, aby zjistil, že třídy jsou jen dvě, kapitalisté a proletariát. Záleželo na jediném – zda vlastníte výrobní prostředky, nebo ne. Současníci bažící po pochopení své sociální reality mohou díky výzkumu Českého rozhlasu zjistit, kam patří, daleko snadněji – stačí zodpovědět šestadvacet krátkých otázek. Autoři projektu Česká společnost po třiceti letech našli tříd rovnou šest, a tak v posledních dnech proletáři na sociálních sítích houfně lamentují nad svou „nastupující kosmopolitností“ (kapitálů mají na rozdávání, jen toho majetku zatím nějak moc nenastřádali) či „strádáním“ (kde je uklízečka v příbuzenstvu, tam ani sledování seriálů nepomůže). Přesto ve výzkumu jedna třída, a celkem zásadní, chybí. Petr Kellner či Daniel Křetínský si ovšem svoji společenskou pozici v žádné kalkulačce utvrzovat nemusí. A když o jejich roli ve společnosti kmáni ani netuší, všem se žije tak nějak lehčeji. Nebo snad ne?