Zvýšení daně z nemovitosti v Praze vyvolalo obvyklé reakce, především z pravicového ideového křídla. Daň z nemovitosti (ostatně jako většina dalších daní) je prý nemorální sama o sobě a pak také hrozí, že to, co se vybere, se „prožere“. Nemorální je údajně proto, že nabyvatel nemovitosti byl již několikrát zdaněn, tak proč by měl platit ještě za to, co si za své peníze pořídil? Odpověď je jednoduchá: protože svůj majetek chce vlastník zhodnocovat a daň z nemovitosti je jedinou daní, která v případě Prahy plyne přímo do rozpočtu městské části. Ta za ni pak platí služby občanům – školy, kulturu nebo péči o zeleň. Bez těchto služeb klesnou i ceny nemovitostí, protože nikdo nechce s dětmi dojíždět do školky nebo školy kilometry navíc a každý je rád, když má kolem domu uklizeno a může večer procházkou vyrazit do kina. S možným „prožíráním“ prostředků se také dá něco dělat, občané by třeba měli vyžadovat, aby minimálně část peněz vybraných z této daně šla do participativního rozpočtu a oni pak mohli sami určovat, na co se použijí. Paradoxní je, že na nemorálnost a prožírání upozorňuje zejména pražská ODS, která během své vlády nad Prahou zvedla laťku v tomhle dvojboji hodně vysoko.