Nejstarší česká subkultura loni oslavila sté výročí, letos o tuzemském trampingu vyšla průlomová monografie, a tak balíme batoh, oblékáme maskáče a vydáváme se na potlach mezi „hejna divnejch ptáků“. Tramping se dá zjednodušeně charakterizovat jako rovnostářské, zdola organizované hnutí oproštěné od skautského militarismu i woodcrafterské mystiky. Nejde v něm jen o lásku k přírodě či romantiku táboření, stejně důležité je kamarádství mezi osadníky a dobrodružné návštěvy hospod a nádražních bufetů. A stejně tak k trampingu patří vymezování se vůči měšťákům, paďourům a astrachánům. Na otázku, jestli se jedná o eskapismus, nebo vzdor proti systému, nechť si každý odpoví sám na základě tematických textů v tomto čísle. Najdete zde mimo jiné rozhovory s legendami trampského hnutí Mikim Ryvolou a Marko Čermákem, kteří trampování popisují jako „nádhernou posedlost“ a „krásnou celoživotní hru“ – ovšem hru s volnými pravidly. Jiří Smlsal píše o počátcích trampingu a jeho proměnách. Čundráckou topologii nastiňuje Michal Smrčina. Kořeny trampingu jakožto kontrakulturního hnutí proletářské mládeže, která měla blízko ke komunismu, připomíná Jan Krško. Ivo Mikšovský nám přibližuje tvorbu elektrofolkového dua Bavor a Javor, které zhudebňuje texty Gézy Včeličky, a tvoří tak most mezi tradicí a novým pojetím folkové muziky. Dále se dočtete o trampské literatuře, rodokapsech či polském spisovateli a tulákovi Edwardu Stachurovi. Přeji suchou stezku a pevný krok!