Přeložil Vladimír Cinke
Argo 2019, 200 stran
Kniha německého historika je zásadním titulem „čarodějnické“ historiografie. Má dvě tematické roviny. Tou první je pramenně velmi dobře doložený a zrekonstruovaný příběh životního dramatu obyčejného pastýře koní Chonrada Stoeckhlina, který získal šamanské schopnosti poté, co zažil mystický prožitek návratu svého přítele ze záhrobí, a kvůli tomuto daru byl nakonec v roce 1587 upálen na hranici jako čaroděj. V konfliktu navíc nechyběl ani aspekt klasického sousedského sporu. Kniha tak nabízí věrohodně zpracované nahlédnutí do každodennosti selské obce v 16. století. Druhou rovinou je interpretace dnes těžko pochopitelného a vědecky nejednoznačně vykládaného fenoménu honů na čarodějnice, jež zachvátily Evropu mezi pozdním 14. a raným 18. stoletím. Wolfgang Behringer se nepřiklání jednostranně k žádné z konkurenčních interpretací, přesto je zjevné, že jsou mu blízcí Claude Lévi-Strauss, Peter Burke či Carlo Ginzburg. Mimořádnou pozornost autor věnuje souvislosti mezi ustavováním moderního státu prostřednictvím absolutistické monarchie a konfesní regulací myšlení v důsledku reformace a protireformace. Nové formy správy populace nenechávaly prostor pro existenci extravagantních poddaných, jakým byl upálený „virtuos lidové kultury“ Stoeckhlin. Podle Behringerova názoru se právě v této době dosud živoucí mýty lidové každodennosti transformovaly do podoby pověstí a pohádek, jak je známe z podání romantických sběratelů 19. století.