Zelený brod
Ta úleva
když mizí tma
ze sýpky kde se hřejem
Už neprší
a černé sny
odvály jiným směrem
Mollově zním
však tetelím
se v srdci hlasem ptačím
Mým písním věř
a dnem se těš
uvidíš, že to stačí
Pojď, chyť se mě
a najdeme
zelený brod blízko lesa
Kmín ochutnáš
pak ochotná
necháš se něžně česat
Balada o chlapovi
který si vlastnoručně usekl obě nohy
Byl kdysi jeden chlap
co jednou nohou šláp
co bosou nohou šláp
přímo do hovna
Tolik se ekloval
mu jeho hnusnej hnát
že nechtěl udělat
ani dva kroky dál
Voda tam nebyla
takže si nohu svou
tu nohu zasranou
neměl jak opláchnout
Tak vytáh sekeru
a do tý nohy ťal
nehodnou nohu svou
si usek sekerou
Že spěchal víc než měl
do čistý nohy sek
do špatný nohy ťal
a špatně udělal
Tu popadl ho vztek
rozum mu vynechal
sekeru znovu zdvih
a podruhý s ní švih
Dvě nohy studený
tam ležej na zemi
bledej chlap opodál
kterej to neustál
I strana uťala
si nejeden svůj úd
často i dobrý úd
si strana odťala
Na rozdíl od chlapa
ve straně stane se
že noha uťatá
zas k tělu přimkne se
(po čase)
Balada na počest básníka Françoise Villona
1
Můj starší bratr François
bydlí v mém kamrlíku
když přijdou lidi čenichat
on zašije se v mžiku
do skříně s flaškou zaleze
tam víno nasává
čeká až bude čistý vzduch
což se moc nestává
Sám smrdí tak jak voněl dřív
pan básník každé dámě
však od té doby drahný čas
hnil zahrabaný v jámě
když přijde ke mně kamarád
nebo pár hezkých holek
on vyhrabe se ze skříně
a rozšíří náš spolek
Občas nám s chutí zazpívá
když se ho někdo zeptá
a pokud neví sám jak dál
já napovím mu z Brechta
2
Můj starší bratr François
byl nejednou tak smělý
že četníci i preláti
ho za to věšet chtěli
když líčí to hned zalyká
se smíchem hned zas brekem
jen tlustou Margot nechce znát
to se pak dusí vztekem
Moc rád bych jednou slyšel proč
se z toho pořád jeví
když přešla celá staletí
a kajícnými zpěvy
se Villon starý prosebník
vykoupil podle zvyku
ať z věže nebo z vězení
na to měl sakra kliku
Sám za sebe se přimluvil
pak svobody se nadech
upřímně vědět netoužil
kolik mu váží zadek
3
Nadutost pánů nahoře
mu smrděla jak děs
byť zvěčnil mnohou mocnou řiť
do které zrovna lez
jí hovadsky pak nadával
ten host v mém pokoji
když volnosti se nalokal
a vínem napojil
Dřív zpíval drze překrásně
jak ptáci nad poli
ať kradl nebo miloval
teď v křesle blábolí
ze šnapsu ruské výroby
se mu už rozum splet
listuje v plátku stranickém
(nechápe smysl vět)
Ve škole sice setkal se
s vysokou latinou
však v dospělosti ponejvíc
žil mezi spodinou
4
Když přijde za mnou Marie
Villon se uvolí
vyrazit po Zdi na špacír
a straší patroly
když kulkami ho zasypou
stojí tam provrtán
leč místo krve červené
mu víno teče z ran
Pak drnká na ostnatý drát
jak na harfu by hrál
a rytmus podle potřeby
mu udá samopal
až nad ránem si Marie
konečně otře rty
potichu vstane z postele
a jde do rachoty
Pak přijde Villon vychrchlá
tři libry olova
a kleje plive nadává
ale ne na nás dva
5
Zde všechno vyjde najevo
vše odhalí se v mžiku
my máme v zemi pořádek
jak sedm trpaslíků
tak ve tři ráno zabuší
na moje dveře hosti
trojice mužů z armády
Veřejné bezpečnosti
„Pan Biermann? Pokud pravda je
že milujete vlast
tak splňte svoji povinnost
když potřebuje vás
doznejte tedy bez ptaní
jen v tom je vaše šance
že schováváte Filóna
rudovlasého Franze?
Že u vás bydlí tenhle štváč
co v noci potlouká se
a drze děsí patroly?“
– já na to řeknu plaše:
6
„Na chvilku pravda popletl
mě rebelskými rýmy
však povídám vám důvěrně:
ten chlap se protiví mi!
Ke svému štěstí nedávno
jsem si čet v Kurellovi
a tak se zviklat nenechám
dál podvratnými slovy
Ve skříni dřepí, ničema
fajn že si pro něj jdete
mě jeho vzdornost dětinská
už delší dobu hněte
já poslušný jsem církve syn
pokorná jehněda
a básním jen o květinkách
ať stát se nehněvá“
Když dobyli se pánové
do mojí almary
tak našli zvratky akorát
co dolů stékaly
Pro povzbuzení
věnováno Peteru Huchelovi
Příteli, nebuď zatvrzelý
když tvrdé časy nastanou
kdo tvrdý je, ten rozbije se celý
ostrý za chvilku bude otupělý
pro ránu jedinou
Příteli, nezahořkni, je-li
jen hořký výhled před tebou
všichni vládcové se tajně chvějí
– snad uvidíš to z okna cely –
však stesky tvé je neberou
Příteli, proč by zastrašovat měly
strašné dny mysl nevinnou
tak by to tamti páni nejspíš chtěli
abychom zbraněmi to pověděli
než sami jiskru zažehnou
Příteli, jen aby tě nesemleli
dál mel si pro sebe tu svou
a kdybychom se víckrát neviděli
budem si chybět, kamaráde skvělý
tak sbohem buď a s veselou
My chceme říkat, co nám zamlčeli
celou tu dobu oněmlou
na stromech pupeny už vypučely
a všichni, kteří doteď nevěděli
odpověď dostanou
Morytát o Biermannovo hamburské bábě Meume
Když byla bába v peřinkách
a je to tak sto let
máti jí brzo odešla
do nebe kašlat krev
když byla bába v peřinkách
měla jen tatíka
kterýmu v práci mašina
pravačku ufikla
Stalo se to hned po ránu
ta rána osudu
ještě se mohl radovat
že dostal denní mzdu
když byla bába v peřinkách
jí jenom fotr zbyl
co o dítě se nestaral
a v jednom kuse pil
Že řvala, tak ji popadl
a do kuchyně vlek
na lednici pak postavil
maličký stupínek
a na stupínek kufry dva
a na tu šikmou věž
položil dcerku nebohou
tak si tu holka lež
Co zbylo mu, šel rozházet
do krčmy s kurvami
a mentolovým absintem
si proplách svědomí
když přišel zpátky do bytu
byl notně zřízený
vtom vidí: škvrně neleží
rozpláclé na zemi!
Děvčátko klidně dřímalo
na vratkém stupínku
tu natáhl se praděda
pro spící chudinku
a vzal ji něžně do rukou
a dal se do pláče
a samou láskou bezmála
jí ukous lalůček
Že víckrát už pít nebude
to slíbil na svou čest
a protože byl strojníkem
levačku na to zved
to stalo se už před léty
kdyby ten uzlík sjel
tak bych vám tuhle příhodu
jen těžko vyprávěl
Z děvčátka už je stařena
kdo na Západ se vydáš
vyřiď že na ni milý vnuk
vzpomíná, když ho vídáš
a jestli se dá do pláče
Zeď bude proklínat
slib jí, že než nás opustí
stavím se podívat
A když jí budeš vyprávět
jak mi to tady klape
podá ti chleba se sádlem
a cikorkový kafe
snad přidá i pár historek
o tom, jak jí se žije
a jestli budou za to stát
tak příště povíš mi je
Balada o Státní bezpečnosti
1
Mívám pocit spřízněnosti
s chudáky od Bezpečnosti
co nehledě na počasí
nesmějí mě spustit z očí
mají u mě odposlechy
slyší kletby, tiché vzdechy
hlučné písně, drzá slova
z kuchyně i ze záchoda
kamarádi od Stasi
životem mě provází
– Vy jediní jste mí svědci
kterak v naší velké věci
horlivě se přičiňuji
hrubost s něhou kombinuji
řeči dávno odevláté
na pásky si nahráváte
večer v posteli pak, tuším
mé písně vám znějí v uších
– všem vám patří velký dík:
Stasi je můj tajný
Stasi je můj tajný
Stasi je můj tajný tajemník
2
Kdybych v noci ospalý
vracel se sám z hospody
a v tu ránu obklopily
by mě kriminální živly
a z nekalých důvodů
vlekly by mě do vchodu
můžu na to klidně říci
že mně moji příslušníci
před vraždou i loupeží
na pomoc hned poběží
poněvadž západní plátky
chytly by se této látky
NDR by haněli
(v tom jsou víc než vyspělí!)
přitom my jsme komunisti
a ne žádní anarchisti
individuální teror
je dle Marxe hrubou chybou
Stasi je, co víc si přát
můj osobní body
můj osobní body
můj osobní bodyguard
3
Dalším problémem by byl
můj bohémsky volný styl
touhami já zpovykaný
vzal bych ženě klidné spaní
tím myslím svůj hloupý hlad
po životě, po ženách
– jenže bojím se, že chytí
mě mí chlapi ostražití
nemůžu už beze studu
ochutnávat z množství plodů
Bylo by to riskantní
a pro mě dost žinantní
kdyby si to nahráli
a manželce poslali
na milenky proto peču
o to víc mám sil i času
tak mi policejní stát
umožňuje více
umožňuje více
umožňuje více vyčnívat
4
Přesto strachuju se, páni
že přijdete znenadání
že se náhle objevíte
v okamžiku zajistíte
moje tělo, chcete-li
u manželky v posteli
že mě beze všeho taktu
vyrušíte vpostřed aktu
nebo zas až přijde k nám
starý lotr Havemann
popít koňak, zazpívat
to bych vám moh zazlívat
copak dá se uprchnout
když se nesmím na krok hnout?
nesmím zpívat, protestovat
jakkoli se projevovat
– kdybyste mě do cely
konečně už zavřeli
opravdické vězení
nebylo by o moc
nebylo by o moc
nebylo by větší trápení
ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA A UVEDENÍ
NA PRAVOU MÍRU
Nerad bych se do extrému
poddal žánru cynickému
holky vidím raděj než
držky vašich hochů
fajnovější díry znám
než jsou u vás v lochu
Podzim podzimu
Nenápadně
hlodá sníh v zahradách
z buků se loupe rez
a vítr
snadno očesává
vrabce z holého křoví
Je podzim podzimu
brzy
už pokvete zima
jedno po druhém
si odříkává růženec
příroda vyrovnaná
A my zatím
zatímco my!
Za přílivu
Za přílivu
moře zatlačí
řeku na pevninu
v Altoně jsem si šel k Labi odpočinout
tu spatřím bójku mířící k východu
voda se vzdouvá stoupá stále nahoru
Vykolejený svět!
to vidím rád
řeka, co teče
nazpátek!
Ta masa vody
v Labi chce
do Drážďan
nazpátek
Já viděl jsem to rád však bez pohnutí
zůstávám
Portrét starého básníka
Decentně do mě dloubni, lásko, když
ti zachrápáním spánek přeruším
O mém nakyslém potu lži: mně voníš
nádherně! A dívej se mi přitom do očí
Můj strach si přelakuj na dílo zkušenosti
hrubost moji sveď na to, že jsem chlap
že sedím na penězích připiš mé šetrnosti
a když můj chtíč nebude dál chtít fungovat
Ber to tak, že jsem taky jenom člověk
nedůtklivý jak mladý bouřlivák
a pokud ztratím balanc, vezmu zavděk
ujištěním, že v chvění síla spočívá
Jen pokud v tobě tahle báseň nevyvolá cit
chladně se na mě usměj. A pak to ukonči
Z německých originálů, zahrnutých ve svazku Im Bernstein der Balladen. Lieder und Gedichte (Propyläen, Berlin 2016), přeložila Michaela Otterová.
Podzimní literární příloha A2 je samostatně neprodejnou součástí kulturního čtrnáctideníku A2 č. 22/2019. Texty vybral Michal Špína. Ilustroval Alexey Klyuykov, grafická úprava Lukáš Fairaisl. Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.
Wolf Biermann (nar. 1936 v Hamburku) je německý písničkář a básník (viz profilový článek na straně 4). Vyrůstal v dělnické a komunistické rodině, v roce 1953 odešel do NDR. V Berlíně založil Divadlo pracujících, které však úřady záhy zakázaly. Kritikou východoněmecké vlády z levicových pozic si roku 1965 vysloužil i úplný zákaz vystupování. V roce 1976 mu byl znemožněn návrat ze západního Německa. V roce 1989 se vrátil do Berlína, ve znovusjednoceném Německu získal řadu literárních cen a přiklonil se ke konzervativnějším pozicím. V češtině dosud vyšlo jen několik jednotlivých básní.