Balada o státní bezpečnosti a jiné písně

Zelený brod

Ta úleva

když mizí tma

ze sýpky kde se hřejem

Už neprší

a černé sny

odvály jiným směrem

Mollově zním

však tetelím

se v srdci hlasem ptačím

Mým písním věř

a dnem se těš

uvidíš, že to stačí

Pojď, chyť se mě

a najdeme

zelený brod blízko lesa

Kmín ochutnáš

pak ochotná

necháš se něžně česat

 

Balada o chlapovi

který si vlastnoručně usekl obě nohy

Byl kdysi jeden chlap

co jednou nohou šláp

co bosou nohou šláp

přímo do hovna

Tolik se ekloval

mu jeho hnusnej hnát

že nechtěl udělat

ani dva kroky dál

Voda tam nebyla

takže si nohu svou

tu nohu zasranou

neměl jak opláchnout

Tak vytáh sekeru

a do tý nohy ťal

nehodnou nohu svou

si usek sekerou

Že spěchal víc než měl

do čistý nohy sek

do špatný nohy ťal

a špatně udělal

Tu popadl ho vztek

rozum mu vynechal

sekeru znovu zdvih

a podruhý s ní švih

Dvě nohy studený

tam ležej na zemi

bledej chlap opodál

kterej to neustál

I strana uťala

si nejeden svůj úd

často i dobrý úd

si strana odťala

Na rozdíl od chlapa

ve straně stane se

že noha uťatá

zas k tělu přimkne se

(po čase)

 

Balada na počest básníka Françoise Villona

 

1

Můj starší bratr François

bydlí v mém kamrlíku

když přijdou lidi čenichat

on zašije se v mžiku

do skříně s flaškou zaleze

tam víno nasává

čeká až bude čistý vzduch

což se moc nestává

Sám smrdí tak jak voněl dřív

pan básník každé dámě

však od té doby drahný čas

hnil zahrabaný v jámě

když přijde ke mně kamarád

nebo pár hezkých holek

on vyhrabe se ze skříně

a rozšíří náš spolek

Občas nám s chutí zazpívá

když se ho někdo zeptá

a pokud neví sám jak dál

já napovím mu z Brechta

 

2

Můj starší bratr François

byl nejednou tak smělý

že četníci i preláti

ho za to věšet chtěli

když líčí to hned zalyká

se smíchem hned zas brekem

jen tlustou Margot nechce znát

to se pak dusí vztekem

Moc rád bych jednou slyšel proč

se z toho pořád jeví

když přešla celá staletí

a kajícnými zpěvy

se Villon starý prosebník

vykoupil podle zvyku

ať z věže nebo z vězení

na to měl sakra kliku

Sám za sebe se přimluvil

pak svobody se nadech

upřímně vědět netoužil

kolik mu váží zadek

 

3

Nadutost pánů nahoře

mu smrděla jak děs

byť zvěčnil mnohou mocnou řiť

do které zrovna lez

jí hovadsky pak nadával

ten host v mém pokoji

když volnosti se nalokal

a vínem napojil

Dřív zpíval drze překrásně

jak ptáci nad poli

ať kradl nebo miloval

teď v křesle blábolí

ze šnapsu ruské výroby

se mu už rozum splet

listuje v plátku stranickém

(nechápe smysl vět)

Ve škole sice setkal se

s vysokou latinou

však v dospělosti ponejvíc

žil mezi spodinou

 

4

Když přijde za mnou Marie

Villon se uvolí

vyrazit po Zdi na špacír

a straší patroly

když kulkami ho zasypou

stojí tam provrtán

leč místo krve červené

mu víno teče z ran

Pak drnká na ostnatý drát

jak na harfu by hrál

a rytmus podle potřeby

mu udá samopal

až nad ránem si Marie

konečně otře rty

potichu vstane z postele

a jde do rachoty

Pak přijde Villon vychrchlá

tři libry olova

a kleje plive nadává

ale ne na nás dva

 

5

Zde všechno vyjde najevo

vše odhalí se v mžiku

my máme v zemi pořádek

jak sedm trpaslíků

tak ve tři ráno zabuší

na moje dveře hosti

trojice mužů z armády

Veřejné bezpečnosti

„Pan Biermann? Pokud pravda je

že milujete vlast

tak splňte svoji povinnost

když potřebuje vás

doznejte tedy bez ptaní

jen v tom je vaše šance

že schováváte Filóna

rudovlasého Franze?

Že u vás bydlí tenhle štváč

co v noci potlouká se

a drze děsí patroly?“

– já na to řeknu plaše:

 

6

„Na chvilku pravda popletl

mě rebelskými rýmy

však povídám vám důvěrně:

ten chlap se protiví mi!

Ke svému štěstí nedávno

jsem si čet v Kurellovi

a tak se zviklat nenechám

dál podvratnými slovy

Ve skříni dřepí, ničema

fajn že si pro něj jdete

mě jeho vzdornost dětinská

už delší dobu hněte

já poslušný jsem církve syn

pokorná jehněda

a básním jen o květinkách

ať stát se nehněvá“

Když dobyli se pánové

do mojí almary

tak našli zvratky akorát

co dolů stékaly

 

Pro povzbuzení

věnováno Peteru Huchelovi

Příteli, nebuď zatvrzelý

když tvrdé časy nastanou

kdo tvrdý je, ten rozbije se celý

ostrý za chvilku bude otupělý

pro ránu jedinou

Příteli, nezahořkni, je­-li

jen hořký výhled před tebou

všichni vládcové se tajně chvějí

– snad uvidíš to z okna cely –

však stesky tvé je neberou

Příteli, proč by zastrašovat měly

strašné dny mysl nevinnou

tak by to tamti páni nejspíš chtěli

abychom zbraněmi to pověděli

než sami jiskru zažehnou

Příteli, jen aby tě nesemleli

dál mel si pro sebe tu svou

a kdybychom se víckrát neviděli

budem si chybět, kamaráde skvělý

tak sbohem buď a s veselou

My chceme říkat, co nám zamlčeli

celou tu dobu oněmlou

na stromech pupeny už vypučely

a všichni, kteří doteď nevěděli

odpověď dostanou

 

Morytát o Biermannovo hamburské bábě Meume

Když byla bába v peřinkách

a je to tak sto let

máti jí brzo odešla

do nebe kašlat krev

když byla bába v peřinkách

měla jen tatíka

kterýmu v práci mašina

pravačku ufikla

Stalo se to hned po ránu

ta rána osudu

ještě se mohl radovat

že dostal denní mzdu

když byla bába v peřinkách

jí jenom fotr zbyl

co o dítě se nestaral

a v jednom kuse pil

Že řvala, tak ji popadl

a do kuchyně vlek

na lednici pak postavil

maličký stupínek

a na stupínek kufry dva

a na tu šikmou věž

položil dcerku nebohou

tak si tu holka lež

Co zbylo mu, šel rozházet

do krčmy s kurvami

a mentolovým absintem

si proplách svědomí

když přišel zpátky do bytu

byl notně zřízený

vtom vidí: škvrně neleží

rozpláclé na zemi!

Děvčátko klidně dřímalo

na vratkém stupínku

tu natáhl se praděda

pro spící chudinku

a vzal ji něžně do rukou

a dal se do pláče

a samou láskou bezmála

jí ukous lalůček

Že víckrát už pít nebude

to slíbil na svou čest

a protože byl strojníkem

levačku na to zved

to stalo se už před léty

kdyby ten uzlík sjel

tak bych vám tuhle příhodu

jen těžko vyprávěl

Z děvčátka už je stařena

kdo na Západ se vydáš

vyřiď že na ni milý vnuk

vzpomíná, když ho vídáš

a jestli se dá do pláče

Zeď bude proklínat

slib jí, že než nás opustí

stavím se podívat

A když jí budeš vyprávět

jak mi to tady klape

podá ti chleba se sádlem

a cikorkový kafe

snad přidá i pár historek

o tom, jak jí se žije

a jestli budou za to stát

tak příště povíš mi je

 

Balada o Státní bezpečnosti

 

1

Mívám pocit spřízněnosti

s chudáky od Bezpečnosti

co nehledě na počasí

nesmějí mě spustit z očí

mají u mě odposlechy

slyší kletby, tiché vzdechy

hlučné písně, drzá slova

z kuchyně i ze záchoda

kamarádi od Stasi

životem mě provází

– Vy jediní jste mí svědci

kterak v naší velké věci

horlivě se přičiňuji

hrubost s něhou kombinuji

řeči dávno odevláté

na pásky si nahráváte

večer v posteli pak, tuším

mé písně vám znějí v uších

– všem vám patří velký dík:

Stasi je můj tajný

Stasi je můj tajný

Stasi je můj tajný tajemník

 

2

Kdybych v noci ospalý

vracel se sám z hospody

a v tu ránu obklopily

by mě kriminální živly

a z nekalých důvodů

vlekly by mě do vchodu

můžu na to klidně říci

že mně moji příslušníci

před vraždou i loupeží

na pomoc hned poběží

poněvadž západní plátky

chytly by se této látky

NDR by haněli

(v tom jsou víc než vyspělí!)

přitom my jsme komunisti

a ne žádní anarchisti

individuální teror

je dle Marxe hrubou chybou

Stasi je, co víc si přát

můj osobní body

můj osobní body

můj osobní bodyguard

 

3

Dalším problémem by byl

můj bohémsky volný styl

touhami já zpovykaný

vzal bych ženě klidné spaní

tím myslím svůj hloupý hlad

po životě, po ženách

– jenže bojím se, že chytí

mě mí chlapi ostražití

nemůžu už beze studu

ochutnávat z množství plodů

Bylo by to riskantní

a pro mě dost žinantní

kdyby si to nahráli

a manželce poslali

na milenky proto peču

o to víc mám sil i času

tak mi policejní stát

umožňuje více

umožňuje více

umožňuje více vyčnívat

 

4

Přesto strachuju se, páni

že přijdete znenadání

že se náhle objevíte

v okamžiku zajistíte

moje tělo, chcete­-li

u manželky v posteli

že mě beze všeho taktu

vyrušíte vpostřed aktu

nebo zas až přijde k nám

starý lotr Havemann

popít koňak, zazpívat

to bych vám moh zazlívat

copak dá se uprchnout

když se nesmím na krok hnout?

nesmím zpívat, protestovat

jakkoli se projevovat

– kdybyste mě do cely

konečně už zavřeli

opravdické vězení

nebylo by o moc

nebylo by o moc

nebylo by větší trápení

ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA A UVEDENÍ

NA PRAVOU MÍRU

Nerad bych se do extrému

poddal žánru cynickému

holky vidím raděj než

držky vašich hochů

fajnovější díry znám

než jsou u vás v lochu

 

Podzim podzimu

Nenápadně

hlodá sníh v zahradách

z buků se loupe rez

a vítr

snadno očesává

vrabce z holého křoví

Je podzim podzimu

brzy

už pokvete zima

jedno po druhém

si odříkává růženec

příroda vyrovnaná

A my zatím

zatímco my!

 

Za přílivu

Za přílivu

moře zatlačí

řeku na pevninu

v Altoně jsem si šel k Labi odpočinout

tu spatřím bójku mířící k východu

voda se vzdouvá stoupá stále nahoru

Vykolejený svět!

to vidím rád

řeka, co teče

nazpátek!

Ta masa vody

v Labi chce

do Drážďan

nazpátek

Já viděl jsem to rád však bez pohnutí

zůstávám

 

Portrét starého básníka

Decentně do mě dloubni, lásko, když

ti zachrápáním spánek přeruším

O mém nakyslém potu lži: mně voníš

nádherně! A dívej se mi přitom do očí

Můj strach si přelakuj na dílo zkušenosti

hrubost moji sveď na to, že jsem chlap

že sedím na penězích připiš mé šetrnosti

a když můj chtíč nebude dál chtít fungovat

Ber to tak, že jsem taky jenom člověk

nedůtklivý jak mladý bouřlivák

a pokud ztratím balanc, vezmu zavděk

ujištěním, že v chvění síla spočívá

Jen pokud v tobě tahle báseň nevyvolá cit

chladně se na mě usměj. A pak to ukonči

 

Z německých originálů, zahrnutých ve svazku Im Bernstein der Balladen. Lieder und Gedichte (Propyläen, Berlin 2016), přeložila Michaela Otterová.

 

 

Podzimní literární příloha A2 je samostatně neprodejnou součástí kulturního čtrnáctideníku A2 č. 22/2019. Texty vybral Michal Špína. Ilustroval Alexey Klyuykov, grafická úprava Lukáš Fairaisl. Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Wolf Biermann (nar. 1936 v Hamburku) je německý písničkář a básník (viz profilový článek na straně 4). Vyrůstal v dělnické a komunistické rodině, v roce 1953 odešel do NDR. V Berlíně založil Divadlo pracujících, které však úřady záhy zakázaly. Kritikou východoněmecké vlády z levicových pozic si roku 1965 vysloužil i úplný zákaz vystupování. V roce 1976 mu byl znemožněn návrat ze západního Německa. V roce 1989 se vrátil do Berlína, ve znovusjednoceném Německu získal řadu literárních cen a přiklonil se ke konzervativnějším pozicím. V češtině dosud vyšlo jen několik jednotlivých básní.