Září není jedním z nejdůležitějších měsíců jen pro školou povinné, ale i pro spisovatele a spisovatelky. S koncem prázdnin se totiž s napětím očekávají také literární novinky. Letošní „rentrée littéraire“ je ve Francii ve znamení skandálu spisovatele Yanna Moixe, jehož kniha Orléans je široce diskutována. Autobiografické dílo, v němž Moix popisuje své dětství v Orléansu, které velmi výrazně ovlivnilo psychické a fyzické týrání ze strany několika členů vlastní rodiny, vyvolalo okamžité reakce. Deník L’Express na žádost spisovatelova bratra publikoval kontroverzní obrázky z devadesátých let, kterými Yann Moix jako jednadvacetiletý student ilustroval své texty do studentského časopisu. Jedná se o výjevy výrazně antisemitského charakteru, jež otevřely polemiku také o věrohodnosti autorova literárního díla. Moix byl od té doby hostem celé řady televizních a rozhlasových pořadů, v nichž byl se svou minulostí konfrontován. Deníku Libération v srpnu řekl: „Přiznávám všechno. Dělal jsem blbosti, se čtyřmi dalšími pitomci jsme malovali, psali a tvořili. Jsou to antisemitské obrázky, ale já antisemita nejsem. Je to součást mého života, ale od té doby jsem se vyvinul a změnil.“ Deník Le Monde následně 6. září otevřel doposud neuzavřenou debatu na téma, zda a jak je Moixova tvorba ovlivněná údajným antisemitismem, zda se jednalo o mladickou nerozvážnost a rebelství, anebo je autor nadále v kontaktu s revizionistickým prostředím. Čím více se skandál popisoval, tím kontroverznější informace vyplouvaly na povrch a některé postavy francouzské krajní pravice tvrdily, že Moix byl v kontaktu s revizionistickým guruem Robertem Faurissonem až do roku 2013. Mezitím se hlavní porota nejvýznamnějšího francouzského literárního ocenění Prix Goncourt rozhodla knihu Orléans do letošních nominací nezařadit a média se vesměs shodují, že učinila správně.
Významným tématem, jemuž se dostalo prostoru jak v médiích, tak v Národním shromáždění, bylo umělé oplodnění pro svobodné ženy či ženy žijící v lesbickém páru. Návrh zákona byl v úterý 15. října schválen v rámci prvního čtení, kdy v jeho prospěch hlasovalo celkem 359 poslanců a poslankyň, 114 se vyslovilo proti a necelých 80 se zdrželo hlasování. Výrazné podpory se podle deníku Le Monde ze 16. října zákonu dostalo z řad vládnoucí strany La République En Marche a od levicových uskupení (La France Insoumise, Socialisté, Komunistická strana Francie), z nichž pouze pár zástupců bylo proti. I přes poměrně výrazné protesty, které se konaly začátkem října v Paříži a jichž se zúčastnilo na sedmdesát tisíc lidí, se podporu pro rozšíření umělého oplodnění i na další skupiny lidí podařilo vládě premiéra Édouarda Philippa najít vcelku hladce. Katolický deník La Croix 6. října nesouhlasné demonstrace poměrně detailně rozebíral a nevyhnul se srovnání s masivními manifestacemi z roku 2013 proti takzvané Svatbě pro všechny. V současné době se podle deníku jedná možná o víc – o zpochybňování role muže jak v partnerských vztazích, tak ve společnosti, což asi nejlépe demonstrovalo jedno z hesel protestů: Volnost, rovnost, otcovství. Největší debata se ale v nejbližších dnech rozběhne o praktickém uvedení zákona v platnost a zejména o jeho bioetické složce.
K novému školnímu roku patří také evergreen francouzské veřejné debaty související se sekulárním veřejným vzděláváním: téma muslimského šátku. Je tomu již patnáct let, co bylo nošení šátku ve státem zřizovaných školách oficiálně zakázáno, ale téma stále budí spoustu emocí. Tentokrát byla spouštěčem reakce poslance za Národní sjednocení (dříve Národní frontu), který v průběhu zasedání regionální rady 11. října požádal jednu z přítomných matek, která jednání sledovala, aby si sundala šátek. Scéna byla natočena a téměř okamžitě začala kolovat na sociálních sítích. Televize France 24 (11. října) ve své reportáži zmiňuje, že na takto kategorické vymáhání neměl politik zřejmě právo. On argumentoval tím, že se žena nacházela na půdě veřejné instituce, kde by měly být religiózní znaky zakázány. Událost do veřejného prostoru opět vrátila téma sekularizace, přičemž nezávislý internetový server Mediapart obratem publikoval článek s titulkem „Šátek a škola: francouzská obsese“, v němž se vrací k dalším podobným událostem v minulosti a otevírá debatu o smyslu samotného zákazu. Zhruba ve stejný čas odhaluje deník Libération praktiky univerzity Cergy-Pontoise, která se nachází severně od francouzské metropole. Ty spočívají v tom, že vedení školy žádá své zaměstnance, aby do připraveného formuláře doplňovali popis chování svých muslimských kolegů. Mají se zaměřit například na změnu v oblékání, na plnovous u mužů a na nošení šátků u žen.