Když turecká armáda 9. října zahájila na pokyn prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana pod cynickým názvem Pramen míru vojenskou ofenzivu proti kurdské samosprávné oblasti Rojava, mluvilo se v našich médiích zejména o zradě vůči těm, kteří se nejvíce zasadili o poražení milicí takzvaného Islámského státu (IS) a utrpěli přitom těžké ztráty na životech. Se souhlasem Spojených států a za přešlapování Evropy bylo během prvních sedmi dní operace z domovů vyhnáno minimálně sto tisíc civilistů a zabito několik stovek lidí. Zvláště hrůzná byla brutální vražda kurdské političky Hevrin Chalafové, která byla nejdříve opakovaně znásilněna a následně ukamenována. Rojava se rozprostírá v severní oblasti Sýrie u tureckých hranic. Cílem Erdoğanovy vojenské operace je podmanit si tato území pod záminkou boje proti terorismu.
V rámci mezinárodních vln solidarity a podpory by neměla být opomenuta role Rojavy jako důležitého zdroje inspirace pro celosvětové ekologické hnutí. Samospráva se totiž snaží realizovat model radikální ekologické praxe opřený o přímou demokracii, rovnost pohlaví a lokalizaci ekonomických vztahů. V Rojavě se tak podařilo uskutečnit několik konceptů teoreticky zpracovaných sociálním ekologem a anarchistou Murrayem Bookchinem, v jehož díle zvláště v posledním desetiletí nalézal inspiraci bývalý marxistický leninista a kurdský vůdce Abdullah Öcalan. Klíčový argument se opírá o přesvědčení, že příčinou ekologické krize je moderní kapitalistický systém a že ruku v ruce s touto krizí jde i vykořisťování a útlak lidí. Severovýchodní Sýrie je tak jedním z mála míst, která se snaží o komplexní proměnu systému, ne jen o jeho kosmetické úpravy.
V den útoku na kurdská města a vesnice to ve svém prohlášení připomněla iniciativa Fridays for Future Rojava, která vznikla v květnu 2019 a připojila se k stejnojmennému mezinárodnímu studentskému hnutí, jež požaduje okamžité zmírnění devastace přírody a řešení klimatické krize. Překlad výzvy přinesla v češtině na svých stránkách Anarchistická federace. Iniciativa připomíná, že po revoluci v roce 2012 se v Rojavě začaly zdola budovat lokální ekonomické alternativy, které kladou důraz na ekologický aspekt svého fungování. Na válkou zdevastovaném území se tak za několik málo let začala formovat autonomně organizovaná zemědělská družstva, ženská sociální družstva, družstevní lesní školky nebo iniciativy pro výsadbu stromů na odlesněných územích.
Autonomní správa severní a východní Sýrie začala s důležitou transformací ekonomického modelu a za pomoci přímé demokracie včleňovala ekologické principy do sociálních i ekonomických vztahů. To jsou změny, po kterých volá mnoho západních environmentalistů a ekologických ekonomů, ale na odklon takového rozměru si žádná západní společnost prozatím netroufá. Změny realizované v Rojavě mohly ukazovat cestu i slepé uličky takovéto transformace. I to je jeden z důvodů, proč bychom Kurdy neměli nechat v jejich boji za sebeurčení samotné.