Minulý týden poslanci odhlasovali, že velkoobchody budou moci mít na státní svátky otevřeno. Sněmovna tak přehlasovala Senát, který chtěl zákaz prodeje o vybraných svátcích zrušit úplně, aby lidé mohli nakupovat v supermarketech a hypermarketech pořád. To poslanci odmítli, ale přijali ze svého hlediska kompromisní variantu. Důvodem pro otevření velkoobchodů, tedy obchodů, kde nakupují jiní obchodníci i o vybraných svátcích, byla potřeba zásobovat menší obchody, které mohou mít o svátcích otevřeno. Dalším podpůrným argumentem pak byl názor, že zákaz nedělního prodeje je projevem sociálního inženýrství a neutuchající touhy mluvit lidem do života. Boj proti regulacím a zásahům proti svobodnému podnikání podpořili poslanci z řad ODS, Pirátů, SPD, TOP 09 a hnutí STAN. Pro omezení prodeje byli ČSSD, KSČM a lidovci. Poslanci za ANO nakonec rozhodli: sice nepodpořili senátní verzi úplného zrušení svátků v obchodech, ale velkoobchody budou i kvůli nim stále otevřené.
Zajímavá byla humanistická argumentace lidoveckého poslance Jiřího Miholy, podle kterého „KDU-ČSL stojí za tezí, že ekonomika a nakupování nemusejí být na prvním místě. Prodavačky a prodavači, mnozí mají malé děti, si zaslouží být o státních svátcích se svými rodinami,“ odvážil se říct lidovec. Argument je to milý, protože zohledňuje rodinný život a dodává lidovcům punc skutečně křesťanské strany. To s tou ekonomikou je ale trochu legrační, zvlášť když se podíváme do sousedních zemí. Rakousko a Německo regulují prodej vydatně, nejen o pár vybraných svátcích, ale dokonce, považte, každou neděli a na sílu jejich ekonomiky to nemá nijak negativní vliv. Zato to má vliv na kvalitu života lidí, kteří v obchodech pracují. Argumenty dovolávající se lidského práva neustále nakupovat zcela pomíjejí lidské právo občas odpočívat. Že ve skutečnosti nepotřebujeme mít obchody otevřené sedm dní v týdnu, tři sta šedesát pět dní v roce, je jasné každému, kdo se dokáže aspoň na chvíli vcítit do kůže těch, kdo nemají víkend nebo svátek. Kňourání zastánců absolutní svobody chodit na nákup pořád je neuvěřitelně sobecké. Tito lidé strašně trpí jakoukoli regulací, jejich svoboda se otřásá v samých základech. Přitom zcela pomíjejí životy těch, kdo tam kvůli jejich zcela zbytečné potřebě sedí nebo stojí.
Nikdo je prý nenutí, aby pracovali i o víkendu, slyším v každé diskusi na toto téma. To ale není pravda, zaměstnavatel je samozřejmě nutí, protože někdo mu o víkendu prodávat v obchodě musí. Popsat atmosféru, jakou manažeři prodejen vytvářejí, aby donutili zaměstnance trávit v práci čas, který by raději strávili s rodinou, přáteli nebo třeba sami, není lehké. Je to spletitá síť podbízení, přemlouvání, nařizování, ignorance potřeb a žádostí zaměstnanců. Nadřízený přijde a prostě něco oznámí. Nebo přijde a je strašně smutný, protože nemá, koho by na směnu napsal. Prosí, někdy trochu vyhrožuje, pochlebuje, přesvědčuje a nakonec vždy dosáhne svého. Pomáhá mu samozřejmě i celková atmosféra na pracovišti a záměrně budovaný pocit sounáležitosti a loajality s firmou. Slouží to hlavně k disciplinaci zaměstnanců. Je důležité, aby věřili, že nejdůležitější je dobrý chod firmy, a hlavně aby nebyly fronty a zákazníci (čtěte manažeři) aby byli spokojeni. Tomu je bezpochyby nějaký ten osobní život třeba obětovat. A netýká se to jen svátků a víkendů, ale i odpoledních směn, které končí často velmi pozdě večer. Problém je to tedy mnohem širší než pár svátků, o které se vede spor.
„Proč nejdou pracovat jinam?“ slýchávám dále. To by byl samozřejmě skvělý nápad, kdyby podobný problém nebyl skoro všude, kde takový člověk může sehnat práci. Odcházet z místa, kde už máte nějaké vazby a vytvořili jste si mechanismy, jež vám pomáhají v něm přežít, někam jinam, kde to může být ještě mnohem horší, navíc není příliš racionální rozhodnutí. Často jsem v minulosti také slýchala, že lidé v obchodech jsou rádi, že si mohou přivydělat prací o svátcích, v noci a o víkendech. Moje zkušenost je ale právě opačná: ještě jsem nepotkala zaměstnance, který by byl rád, že nemá víkend nebo že nemůže být o svátcích doma. Když jsme s kolegou dělali před časem rozhovor s člověkem, který pracoval v PR oddělení jedné české firmy, jež se zabývá prodejem, vyprávěl nám, jak dostali za úkol vydat tiskovou zprávu, v níž by citovali nějakého zaměstnance. Ten měl světu sdělit, že je rád, když může pracovat o svátcích, a navýšit tak svůj příjem. Žádného, který by byl ochotný to říct, ale nenašli, a tak si zaměstnance i jeho citaci vymysleli.
Autorka je redaktorka online deníku A2larm.cz.