eskalátor

Nejen vědecká data potvrzující klimatickou změnu stojí v cestě dalšímu rozvoji kapitalismu, a je proto potřeba je vyvrátit. V cestě vývoji stojí i jiné nevhodné statistiky. Zástupce českých zaměstnavatelů Vladimír Dlouhý představil na tiskové konferenci studii, podle které je počet českých domácností v exekuci výrazně nadhodnocený. Studie zkoumala celkem tři vesničky, z nichž jedna měla pouhých 75 obyvatel, a výsledky dokázaly gran­diózní podvod – aspoň podle Dlouhého, který závěry studie neváhal zevšeobecnit na celou českou společnost. Milion lidí v exekucích je podle něj zkrátka nesmysl. Češi se mají dobře, a hotovo. Stačí, aby nám nikdo nekazil pohodu výzkumy a statistikami. A když už se to stane, uděláme si vlastní statistiku a jedeme dál.

P. Šplíchal

 

Jaromír Jágr má funkcí jako japonská kalkulačka. Však už si také postěžoval, že hrát hokej za vlastní klub v extralize, natáčet v Las Vegas reklamu a pak zase na Pražském hradě přebírat státní vyznamenání (a čelit kvůli tomu kritice) je na sedmačtyřicetiletého matadora ažaž. A jestli někomu vadí, že se zaprodává Číně, měl by si zjistit, o jak sofistikovanou subverzi se jedná. Jágr je sice ambasadorem čínského hokeje, který za slušné peníze zprostředkoval start týmu China Golden Dragons v české druhé lize, a také je hlavní tváří firmy Huawei, ale realita je taková, že za žádný čínský klub nehraje ani hrát nemíní, Čínští draci se s aktuálním skóre 21:169 stali oblíbenou střeleckou atrakcí pro české hokejisty a všechna selfíčka pro svou „hokejovou rodinu“ fotí zásadně na konkurenční iPhone. Pokud tedy bude příští prezident naladěn protičínsky, mistra geniál­­ních kliček by další vyznamenání minout nemělo. Nebo právě začala Jágrova kandidátská kampaň?

V. Ondráček

 

„S tímto papežem nám obchod nekvete,“ stěžují si římští stánkaři a trafikanti prodávající pohlednice s papežskou podobiznou a další posvátné cetky. Ačkoliv je František miláčkem médií, davy na náměstí svatého Petra ve Vatikánu při nedělních mších s papežem řídnou. To, že papežský stolec netáhne turisty tak jako kdysi, se ukázalo už v roce 2016, kdy byl počet poutníků o čtyřicet procent nižší, než předpokládal Svatý stolec. Podle Italského statistického úřadu byl loni počet lidí, kteří nechodí do kostelů, poprvé vyšší než počet pravidelných návštěvníků svatostánků. Otázkou je, jak katolická církev zareaguje, až si plně uvědomí, že vágní levicovost a mediální popularita kostely neplní. Nastane protireakce, ortodoxní obrat a zapouzdření? Aktivita mnohých konzervativních kardinálů tomu napovídá. V tom případě by katolickou církev čekala budoucnost její české odnože, která se smrskává na uzavřenou skupinku zapšklých farářů a věřících na okraji sekularizované společnosti.

J. Horňáček

 

V zemi vycházejícího slunce se řídí heslem „Kolik odpadu zrecykluješ, tolikrát jsi Japoncem“. Ostrovní stát, téměř bez přírodních zdrojů, nenechává ladem žádný sáček či plechovku. Všechny olympijské medaile tak budou vyrobeny z elektronického odpadu, kterého pro tuto příležitost organizátoři her sehnali téměř padesát tisíc tun. Zbude tedy dost i na olympijskou pochodeň. Následováníhodná iniciativa ale naráží na každodenní realitu, jejíž nedílnou součástí je třeba igelitový trojobal: každá sušenka je nejprve zabalena zvlášť, potom jsou uloženy v plastové krabičce a celé balení putuje v obchodě pro jistotu do igelitky. Spoustu zbytečného odpadu si pak člověk nese poctivě až domů, protože na ulici jsou jen kontejnery na PET lahve. A za odhazování odpadků je přísná pokuta. Nezbývá tedy než najít místní odpadovou svatyni a meditovat tu nad tím, co patří do kompostu a co je určeno ke spálení. Jenom škoda, že se občas musí vylít několik tun radioaktivní vody do oceánu a že množství odpadu stále roste.

M. Veselá

 

V běloruském PEN centru probíhá asi největší skandál za dobu jeho existence. Publicista, mnohonásobný politický vězeň a křesťanský fundamentalista Pavel Sieviarynec přestal platit členský příspěvek na protest proti tomu, že organizace v Minsku údajně provozuje „propagandu hříchu“, v Česku známou jako homosexualismus. To však není pravda – pro práva LGBT běloruské PEN centrum celkem vzato nedělá nic, což je v situaci zarytě homofobní země asi pochopitelné, nikoli však omluvitelné. Až 26. října na valné hromadě, které se ale zdaleka neúčastnili všichni členové PEN centra, došlo na pokus o vyloučení Sieviarynce. Proceduru hlasování provázel zmatek, nejasný byl i sám důvod vyloučení: bylo to za dluhy na příspěvcích, nebo přece jenom za homofobii? K tomu, aby byl nadpoloviční většinou registrovaných účastníků vyloučen, chyběly pouhé tři hlasy. Liberálně „lidskoprávní“ křídlo organizace sjezd demonstrativně opustilo. Tři dny nato výkonný výbor přehodnotil rozhodnutí a přece jen Sieviarynce vyloučil, čímž ovšem byly porušeny stanovy a členství se vzdalo několik významných literátů a zakladatelských osobností. To vše proběhlo v době, kdy byla za předsedkyni běloruského PEN centra zvolena nobelistka Světlana Alexijevičová, jež měla být symbolem sjednocení. Drama, které před dvěma lety proběhlo ve Švédské akademii v souvislosti se sexuálním obtěžováním, se tak opakuje u běloruských literátů jako fraška: na postsovětském Východě se řeší, zda je homosexualita hřích, nebo ne.

M. Ščur