„Čím se Commando Vanessa odlišuje od jiných menších labelů, kterých je v současnosti tolik, že se v nich neorientuje ani leckterý hudební nadšenec?“ ptám se Carlotty Del Giudice, vůdčí postavy nedávno vzniklého italského vydavatelství. „Naše aktivity stojí na vzájemné spolupráci. Vycházíme z existující sítě vztahů, spolupracují s námi lidé, díky kterým se bude label dál rozvíjet,“ odpovídá poněkud obecně. Label Commando Vanessa, za nímž stojí výhradně ženský kolektiv a který chce zprostředkovávat „současnou a zároveň nevšední hudbu“, jak se dočteme v mottu na webu vydavatelství, vydal své první dvě nahrávky letos v říjnu.
Z Carlotty Del Giudice, která je známá především jako fotografka, je při rozhovoru cítit určitá strohost či zaťatost – její tvůrčí i profesní zkušenosti ale dodávají jejím slovům váhu. Po působení v uměleckých kolektivech Red Vinyl of the Kombat a Gruppo Transfert se přesunula k autorským projektům, do kterých ovšem zapojovala i další lidi – například když vysílala nepřetržitý videostream ze svého bytu, aniž by o tom informovala své návštěvy, jež se tak stávaly nevědomými účastníky jejích happeningů. V současnosti spolupracuje se skupinou Greta Oto, jejíž členové se mají stát výhradními autory videoklipů pro hudebníky vydávající na Commandu Vanessa. Jednotný vizuál je ostatně zřejmý už z přebalů prvních kazet – v obou případech se jedná o kombinaci motivů krajek a svatých obrázků s jednoduchou typografií.
„Jsme kolektiv žen, to ale neznamená, že nebudeme vydávat mužské interprety,“ reaguje na otázku, jak je možné, že za prvním vydaným albem stojí muž – Tommaso Bonfilio. Turínský hudebník, tentokrát pod pseudonymem Mother, nahrál kolekci podivných experimentálních písniček. Eponymní nahrávka zní, jako kdyby se Blixa Bargeld v dobrém rozmaru hrozivě opil a strávil hodinu v hudebním studiu. Desce se zřetelně analogovým feelingem dominují vokály tak zpomalené, že je ve své mysli netrpělivě tlačíme kupředu, zatímco v pozadí zní všemožné akustické nástroje a nasamplované pásky. Ve stejnou dobu vyšel i druhý „iniciační“ titul labelu – kazeta II od tokijské hudebnice Yuko Araki. Její nahrávku ovládly syntezátory, občas s tanečním pulsem, většinu času ale udržované v abstraktní poloze. Krajka na obalu desky, která upoutá pozornost, ovšem může mást – hudba samotná sugeruje spíše let do vesmíru než intimní prostředí: místy hlučí jako pokažená loď Ikarie XB 1 a v momentech pozitivnějšího naladění navozuje podobnou „neonovou“ blaženost jako hudba Stevea Moorea ze skupiny Zombi. Lze dvojici nahrávek vnímat jako manifest labelu? „Ano, ale jedině v tom, jak jsou odlišné,“ říká Del Giudice. A totéž do velké míry platí i o jednotlivých skladbách na desce Yuko Araki – když ale uvážíme, že hudebnice dříve hrávala v duu, které převádělo do noisu estetiku švédského progmetalového kytaristy Yngwieho Malmsteena, není to zas tak překvapivé.
Idea vydavatelství Commando Vanessa vzešla z měsíc trvajícího festivalu, který italská umělkyně Del Giudice uspořádala na Sardinii a na nějž pozvala výhradně své oblíbené interprety. A právě jim chce dávat prostor i na svých releasech. „Čekají nás andělské vokály z Francie, z Turína se vydáme do Bruselu a Holandska, ale také do Berlína a Spojeného království,“ naznačuje Del Giudice poněkud krypticky, jakou další produkci můžeme od Commanda Vanessa čekat. Je zřejmé, že sítě možných spoluprací jsou rozhozené do velké šíře.
Autor je hudební redaktor Radia Wave.