Leader Bad Seeds se na novém dvojalbu Ghosteen, podobně jako na předešlé desce Skeleton Tree, snaží vyprávět archetypální příběh a jeho prostřednictvím se vyrovnat s tragickou smrtí svého syna. Co to znamená pro posluchače?
Každý máme jenom jeden příběh, píše anglický spisovatel Julian Barnes na začátku svého loňského románu. Prožijeme jich sice víc, ale jen jeden můžeme vyprávět ostatním. Nick Cave ten svůj – přese všechny legendy s ním spojené – možná prožívá až v posledních letech. Je to příběh o králi, který býval princem, a o královně, která pečovala o zahradu a zasadila v ní strom, v jehož koruně bylo hnízdo, v hnízdě pták, v jeho křídle pírko. Když král zemřel, královně puklo srdce, strom padl na zem a s ním i hnízdo, pírko se ale vzneslo do vzduchu a ve vzduchu zůstalo. Je to příběh o koních s ohnivými hřívami, kteří pomalu procházejí městem. A také o chlapci, který se vrátí domů vlakem v půl šesté.
Jenže on už se nevrátí. Víme to od začátku, stejně jako to ví vypravěč. Arthur Cave, jeden ze synů australského hudebníka, před čtyřmi lety spadl z útesu Ovingdean Gap v rodném Brightonu a na následky zranění zemřel. Jak o tom vyprávět? „Byla jedna píseň, a ta píseň toužila být zazpívána,“ deklamuje zpěvák v úvodním verši skladby Spinning Song předtím, než načrtne příběh krále, královny, zahrady, stromu, hnízda, ptáka a pírka. Potvrzuje tím starou pravdu: člověk si svůj příběh nevybírá – příběh si vybírá jeho. Cave by možná raději zpíval o něčem jiném, jak by si ostatně přáli i někteří jeho fanoušci, kteří upřednostňují spíše jeho starší nahrávky. Ale nejde to.
Lesu je jedno, jak se máte
Na sedmnáctém studiovém albu The Bad Seeds se zpívá o smrti. A Cave hned na začátku jasně vymezuje svůj vztah k ní. Desku Ghosteen – po Abattoir Blues / The Lyre of Orpheus (2004) své druhé dvojalbum – považuje za závěrečný díl trilogie, kterou zahájilo album Push the Sky Away (2013). Právě v prvním verši jeho úvodní skladby We No Who U R můžeme hledat klíč ke zmíněnému obrazu: „Stromu je jedno, co zpívá pták,“ pomalu zde odříkává Cave a jeho verš upomene na autobiografii Out of the Woods (Ven z lesů, 2019) spisovatele a publicisty Lukea Turnera, který své vzpomínky na psychické potíže, jež se pokoušel léčit pobytem v přírodě, uvozuje chladným postřehem: lesu je jedno, jak se máte.
Právě přítomnost něčeho, co zdaleka přesahuje „bitevní pole“ lidského života a vznáší se mimo dosah člověka, je pro Ghosteen určující. Cave se smrtí nebojuje, ani se s ní nesmiřuje. Snaží se vyprávět archetypální příběh a napíná všechny umělecké i osobní síly, aby smrt zapracoval do svého života. Na nové desce pro ni vytvořil jakousi rajskou zahradu, kde zurčivé syntezátory Warrena Ellise obtékají ostatní nástroje podobně, jako potok obtéká strom. Nahrávka dává smysl jako další článek řetězu, jehož předchozími články jsou introspektivní album Skeleton Tree (2016), ale také newsletter The Red Hand Files, skrze který Cave oslovuje své fanoušky, i série setkání, na kterých diskutuje s posluchači o čemkoliv, co je pro ně i pro něj důležité. Zároveň ale má jeho nová deska v sobě něco konečného. Těžko totiž lze tímto směrem pokračovat dál.
Život jako mnohostěn
Album, které tvoří několik kratších skladeb (děti) a dvojice dlouhých kompozic (rodiče), ovšem není jen svědectvím o smrti a snaze se s ní vyrovnat. Ghosteen představuje Cavea nejen jako zlomeného rodiče, ale také jako hudebníka s obrovskou zkušeností, který testuje limity písně a ukazuje, kam až se dá zajít. A hudba vítězí: slouží jako prostředek, s jehož pomocí lze zachytit život jako mnohostěn. V každém jeho odraze vidíme něco jiného. Waiting for You, jedna z mála skladeb, která má jasnou melodickou linku, je na kost odřená balada o čekání na někoho, kdo už se nevrátí. V Galleon Ship, táhlé kompozici nadnášené vícehlasy, se objevuje naděje, která utěšuje a konejší. Bright Horses působí jako biblický obraz, který nám ukazuje, že naše utrpení není jedinečné, že už bylo v minulosti mnohokrát prožito. A Ghosteen Speaks nás ujišťuje, že některá spojení není možné přerušit ani smrtí.
Je zjevné, že Cave dlouze promýšlel, jak o smrti zpívat. Na nás je, abychom přišli na to, jak jeho nové písně poslouchat. Každého se samozřejmě dotknou jinak. Jinak je bude poslouchat ten, kdo má sám dítě, kdo se kvůli němu změnil a teď nemůže ani pomyslet na to, že by se musel znovu změnit po jeho smrti, a jinak je bude vnímat někdo, pro koho je rodičovství jenom vzdálená představa, něco, co do jeho života nepatří a k čemu se neumí vztáhnout. Jisté ale je, že ať už se člověk nachází v kterémkoliv bodě svého života, tato hudba mu může pomoci při hledání další cesty. Ghosteen je tak nakonec i album o životě.
Autor je publicista.
Nick Cave and the Bad Seeds: Ghosteen. Bad Seed Ltd. 2019.